Volejbal je hra s vysokými nároky na koncentraci a poznávací procesy. Pokud se budeme zabývat strukturou této hry, poznáme velmi rychle, že výkony volejbalistů jsou ve velkém měřítku ovlivněny psychickými faktory. Pozorování špičkových nahrávačů a nahrávaček ukázalo, „že technika a individuální taktika nedělají nahrávače nahrávačem, rozhodující složka ve výkonu nahrávače leží v psychologické oblasti“(Stelian Moculescu – Volleyballtraining 2/1989,27).

 

Hra není postavena na nějaké taktice, strategiích nebo technických variantách, ale na lidech, kteří do ní vnáší celou svou osobnost. Ve volejbale existuje mnoho typů hráčů – samorosti, klidní, ustrašení, agresivní atd.. Podaří-li se těmto jednotlivcům vystupovat jako jeden tým (každý hráč musí ustoupit svým osobním zájmům a podřídit se týmu), stává se často, že se na základě této psychické síle a vůle po vítězství družstvu podaří technické a taktické nedostatky eliminovat a proti lepšímu družstvu, ve kterém je mnoho individualistů, zvítězit.

Psychika je ovšem obor, který je vlivu trenéra na hráče oproti technice a taktice méně přístupný. Vlastnosti jako vůle, schopnost prosadit se, odolnost vůči stresu, herní inteligence, sebevědomí atd., které dobré nahrávače charakterizují, se dají pouze z části naučit a natrénovat, a to s velkým omezením a velkým tréninkovým objemem. Jakými kvalitami by měli nahrávači disponovat a jaký vliv na psychiku nahrávače má trenér?

Volejbal je hra s vysokými nároky na koncentraci a poznávací procesy. Pokud se budeme zabývat strukturou této hry, poznáme velmi rychle, že výkony volejbalistů jsou ve velkém měřítku ovlivněny psychickými faktory. Pozorování špičkových nahrávačů a nahrávaček ukázalo, „že technika a individuální taktika nedělají nahrávače nahrávačem, rozhodující složka ve výkonu nahrávače leží v psychologické oblasti“(Stelian Moculescu – Volleyballtraining 2/1989,27). Hra není postavena na nějaké taktice, strategiích nebo technických variantách, ale na lidech, kteří do ní vnáší celou svou osobnost. Ve volejbale existuje mnoho typů hráčů – samorosti, klidní, ustrašení, agresivní atd.. Podaří-li se těmto jednotlivcům vystupovat jako jeden tým (každý hráč musí ustoupit svým osobním zájmům a podřídit se týmu), stává se často, že se na základě této psychické síle a vůle po vítězství družstvu podaří technické a taktické nedostatky eliminovat a proti lepšímu družstvu, ve kterém je mnoho individualistů, zvítězit. Právě z důvodu velkého vlivu psychických schopností hráčů na výsledný výkon se někdy volejbalu nadneseně říká „Šachy v rychlosti 200“ nebo také „Sport pro přemýšlivé“.

Psychika je ovšem obor, který je vlivu trenéra na hráče oproti technice a taktice méně přípustný. Vlastnosti jako vůle, schopnost prosadit se, odolnost vůči stresu, herní inteligence, sebevědomí atd., které dobré nahrávače charakterizují, se dají pouze z části naučit a natrénovat, a to s velkým omezením a velkým tréninkovým objemem. Jakými kvalitami by měli nahrávači disponovat a jaký vliv na psychiku nahrávače má trenér?

Stelian Moculescu (1989) formuloval charakterní předpoklady nahrávače takto: ideální nahrávač musí být „disciplinovaný a sebevědomý, musí se umět integrovat a vést svůj tým a musí být učenlivý a houževnatý“ (Moculescu: Volleyballtraining 2/1989, 27/28). Raab (1998, 107) považuje za jednu z nejdůležitějších vlastností nahrávače schopnost vést, převzít odpovědnost a umět motivovat, mimo jiné také vysokou toleranci frustrace, odvahu riskovat, vůli a herní inteligenci a všechny tyto vlastnosti shrnul do jednoho slova a tím je kreativita. Některými důležitými vlastnostmi se budeme zabývat.  

Disciplinovanost

Disciplinovaností se rozumí „dodržení určitých předpisů nebo pravidel“(Brockhaus 1997/5, 564). Je založena na vědomém individuálním a kolektivním jednání založeném na osobních postojích a názorech. Důležitý význam může mít ve volejbale taktická disciplína, čili „připravenost a schopnost sportovce samostatně a aktivně řídit v zápase své jednání a chování odpovídající normám a pravidlům strategicko-taktické koncepce“ (Schnabel/Thiess 1993, 216). Disciplínou se rozumí dodržení taktických principů, splnění specifických nároků na pozici na hřišti a dodržení instrukcí trenéra během zápasu. Předpokladem pro disciplínu je přesvědčení o správnosti taktické koncepce a požadavků trenéra. Volejbal je silně emotivní hra a obzvlášť nahrávač, který zajišťuje slávu svých útočících spoluhráčů, musí být disciplinovaný, zdržet se emocí a dokázat rozeznat, co je pro tým důležité. To znamená, považovat svůj dobrý výkon za samozřejmost a nepokoušet se „zazářit“, neboť tyto výkyvy mohou často ohrozit cestu k vítězství. Být disciplinovaný znamená také, správně zvolit mezi jednoduchou, riskantní a spektakulární akcí s ohledem na úspěch rozehry. K tomu potřebuje nahrávač vysokou míru tolerance při neúspěchu svého družstva, protože i při dobré nahrávce se stává, že útočník zkazí a to může vést u nahrávače k frustraci a neporozumění. Také externí vlivy, jako osobní a sociální problémy, mohou vyvolat u nahrávače stres a frustraci. Bývalý trenér mužské reprezentace Olaf Kortmann nevidí problém v tom, že problematické situace nastávají, ale ve způsobu, jak se s nimi nahrávač vypořádá. Liduprázdné haly, fanatičtí diváci, zloby se valí jedna za druhou, jsou situace, které lehce vyvedou družstvo z konceptu. Mimo hřiště hráčům tyto situace nevadí, ale hráči se musí naučit svoje pocity kontrolovat. Také trenér ženské reprezentace Lee Hee Wan říká, že „dobrá nahrávačka musí mít své emoce pod kontrolou, musí vědět, jak zahraje v další rozehře, pouze vlastní disciplínou tedy zajistí, že má neustále přehled o průběhu hry“ (Hee Wan in: DVZ 5/1997, 35). Být disciplinovaný však neznamená každou situaci zvládnout bez emocí a hrát s ledovým klidem. „Určitý stav napětí je nutný, pokud má nahrávač podat požadovaný výkon“. Optimální napětí je stav, při kterém u nahrávače vládne vyvážený vztah mezi psychickou stabilitou a aktivitou.

 

Tipy pro nahrávače

 

 

Přestane-li se nahrávač ovládat – ztráta koncentrace, agresivní chování, protesty proti rozhodnutí rozhodčího, výtky spoluhráčům – může pomocí určitých prostředků opět docílit stavu rovnováhy:

·         Pozornost by měla směřovat na současnost a nezaobírat se minulostí nebo budoucností.

·         Rozhovory se sebou samým dokážou přivést zpět koncentraci na podstatné věci

·         Uvolnit se a zhluboka se nadechnout pomáhá kontrolovat psychické napětí

Často je nervozita před utkáním důvodem ztráty disciplíny. Kortmann doporučuje: „Klidně si připusť nejistotu. Pozoruj se a nech si pro sebe více času. Často pomáhají rituály se spoluhráči. (Kortmann in: DVZ 10/1997,44)

 

Příště sebevědomí a vůle

Z němčiny přeložil Radek Krpač, Liberec, 4. 5. 2010

 

Literatura:

Moculescu, S.: Spielmacher sein oder werden? 2. Teil. In:Volleyballtraining 2/1989, 27/28

Kortmann, O.: Reine Kopfsache. In:DVZ 10/1997,42/47