Krátce po okamžiku, kdy byl Friedrichshafen o dva míče "odklizen" z cesty Trevisa těsně před branami vstupu mezi vyvolené ze „zlaté čtyřky“ Evropy, potkal jsem se s Lukášem Ticháčkem. „Asi na mě bylo ještě brzy …, ale já jsem si chtěl taky vyhrát Ligu mistrů, mí spoluhráči si ji už vyhráli …“, konstatuje s drsnou upřímností. Přiznávám, že Lukáš Ticháček dlouho nepatřil k nahrávačům, o nichž jsem si myslel, že to jsou ty vítězné typy. Ó, jak jsme nedokonalí, kolik omylů musíme udělat, než z nás vždy jednou za čas vypadne velké rozhodnutí. Je sice pravda, že když jsem z čistého nebe dostal možnost vést český nároďák v roce 2006 na Mistrovství světa, úplně mě to tehdy praštilo přes nos: „… vždyť ten Ticháček je nejlepší…“. Hrál celé MS a hrál dobře... (foto:www.pankiv.cz)

 

Krátce po okamžiku, kdy byl Friedrichshafen o dva míče odstaven z cesty Trevisa těsně před branami vstupu mezi vyvolené ze „zlaté čtyřky“ Evropy, potkal jsem se s Lukášem Ticháčkem. „Asi na mě bylo ještě brzy …, ale já jsem si chtěl taky vyhrát Ligu mistrů, mí spoluhráči si ji už vyhráli …“, konstatuje s drsnou upřímností. Přiznávám, že Lukáš Ticháček dlouho nepatřil k nahrávačům, o nichž jsem si myslel, že to jsou ty vítězné typy. Ó, jak jsme nedokonalí, kolik omylů musíme udělat, než z nás vždy jednou za čas vypadne velké rozhodnutí. Je sice pravda, že když jsem z čistého nebe dostal možnost vést český nároďák v roce 2006 na Mistrovství světa, úplně mě to tehdy praštilo přes nos: „… vždyť ten Ticháček je nejlepší…“. Hrál celé MS a hrál dobře.

Na jaře 2008 jsem ale začínal znovu. Velmi jsem tehdy stál i o Boulu, jednal jsem se Škachem, ale na Evropskou ligu stál před mužstvem znovu Ticháček sám. A skřípalo to … Dílem slabou sestavou, dílem jeho zvláštním přístupem k týmové práci, dílem mou zuřivostí … Na olympijské kvalifikaci, tentokrát ve výborné alternaci se Škachem, zahrál znovu dobře. Takže sečteno: Lukáš Ticháček hraje vážné turnaje v českém nároďáku dobře. Letoszažívá svou první „velkou zahraniční“ sezónu, loni seděl, neměl to jednoduché, ale letos hraje. Družstvo, které vyhrálo ligu Mistrů si ho nechalo na postu prvního nahrávače. Poté, co letos postoupil s Friedrichshafenem ze základní skupiny Ligy Mistrů a následně vyřadil ruského giganta Dynamo Moskva, zpozorněl jsem dvojnásob. Jak přišla zpráva, že Friedrichshafen vyhrál první čtvrtfinálové utkání v Trevisu, odhodlal jsem se změnit plán cest a místo na souboj Štokra s Léblem (Perugia – Macerata) jsem vyrazil k Bodamskému jezeru na odvetu Ticháčkova týmu proti Feiovi, Papimu a spol. … A viděl jsem lepšího nahrávače, než jakým disponovalo Treviso. Chtěl bych čtenářům (většinou volejbalovým odborníkům či alespoň nadšencům) napsat konkrétně, proč si myslím, že hrál Ticháček výborně:

1)     nahrávačské odbití: je téměř technicky bezchybné, míč letí z prstů rychle s dostatečným impulzem, překvapivě a směr nahrávky je utajen. Paže jsou napnuty o něco víc, než bývá u většiny světových nahrávačů zvykem. To má výhodu ve výšce kontaktu s míčem, nevýhodu v tom, že nedostane při odbití lokty dále od sebe, a tím zapojí méně palce pro rychlou nahrávku za hlavu. Silný impulz při odbití a následný rychlý let nahrávky si v národním týmu obzvláště pochvalují středáci při útoku č. 4 (krátká střelba).

2)     pohyb pod míč: doporučuji všem trenérům mládeže, aby na jeho hře studovali jev, který nazýváme „výběr místa nahrávky“. Je vždy přesně pod míčem, tudíž má absolutní klid pro tvorbu řešení. Není to dáno jenom rychlostí pohybu, je to prostě správný návyk.

3)     nahrávačský přehled: protože je včas pod míčem, vždy stihne krátce „mrknout“ na stranu soupeře. Někteří nahrávači sledují druhou stranu pouze periferně, Ticháček vždy věnuje krátký přímý pohled na stranu soupeře. Připomínám ale že předpokladem toho, je včasný pohyb pod míč.

4)     nahrávačský rejstřík: nebojí se hrát první sled po horší přihrávce a zapojuje do hry všechny útočné prvky. Hraje rychle do zóny IV i do zóna VI. Střídá se svými středovými hráči všechny varianty útoku (naproti tomu Treviso hrálo celý zápas pouze jedničku).

5)     individuální psychické vlastnosti: je každopádně odvážný a nezatížený zbytečnými obavami. Naopak obavu, aby se Lukášova odvaha nesmekla až k lehkomyslnosti, jsem vždy trochu míval já. Inu nelze být zcela zodpovědný a zcela odvážný najednou… , vždy mírně vítězí tendenci k vyklonění na jednu nebo druhou stranu.

6)     sociálně-psychické vlastnosti a vedení týmu: jedině tady bych mu ještě jedničku nedal, jedině tady musí ještě dospět, jedině tady mu snad mám co ještě dát … pokud reprezentační trenér vůbec má šanci něco utvářet a nedělat jen diplomacii, politiku, psychoterapii atd. Zdá se mi například, že si Lukáš stále ještě neumí vsadit na hráče, přes něhož dohraje nejdůležitější momenty utkání. Tady musí ještě promluvit život, to nejde uspěchat.

V poslední době jsem viděl hrát Škacha s Ticháčkem a Boulu v solidních evropských soutěžích a hráli prostě dobře.  Když  dva z nich  budou hrát, nemáme ani  z mezinárodního pohledu na nahrávce slabinu.

A na závěr: jedno krátké vyznání. Když jsme se Zachem dávali dohromady kapitolu o nahrávce do knihy Volejbal 1, napsali jsme: „… protože nahrávač má ze všech hráčů největší možnost realizovat taktické záměry trenéra, je velice důležitý jejich vztah a komunikace. To, v co doufáme ve vztahu dvou lidí, je jejich vzájemná důvěra, vzájemná čitelnost v činech i citech, vzájemná znalost i schopnost každého z nich být individualitou, která je autonomní ve svém rozhodování, nese za své činy plnou odpovědnost a nebude toho druhého používat ke krytí svých rozhodnutí. Musí si vážit, kdy jeden vyslechne názor toho druhého a je schopen reagovat na rady či dokonce výtky. Kritiku nebo názor druhého nebere jako konfrontaci dvou názorů, kde vždy jeden musí zvítězit a druhý musí prohrát. Světy nahrávače a trenéra nemají své soukromé vítěze a poražené. Za dva měsíce budeme hrát o bytí a nebytí českého mužského volejbalu. Moje interakce s nahrávači bude naprosto klíčovým momentem práce a podle mého rozhodne o úspěchu či neúspěchu. Ještě stále nejsem ani s jedním nahrávačem v takové harmonii, o níž je tu řeč, ale míříme tam …  Trenér a nahrávač totiž vždy vítězí i prohrávají společně …“.

 

V Praze 17.3.2008         Zdeněk Haník