Opravdu se to jeví jako drobnost a možná až banalita. Výrok, že nahrávač má hrát ve výskoku, je něco jako říkat hraj přesně, přijmi míč na nahrávače, nahrávač vběhne. Prostě opravdu banalita. Přesto jsem se setkal s názorem, že nahrávat z výskoku mládeže je kontraproduktivní, protože nahrávač je pak nepřesnější a nezvládne správnou odbíjecí techniku. Možná to souvisí s tím, že nahrávači jsou leckdy pozdě specializováni a jejich prstová technika je tedy jen o málo lepší, než u obyčejných volejbalových smrtelníků.... (Foto: www.pankiv.cz)

Boje které probíhaly v Turecku na olympijské kvalifikaci mě v mnohém poučily. Spojení televizního přenosu a aktuálního problému, který mám jako trenér, je dobrou studnicí k poznání a k hlubšímu promýšlení volejbalových problémů. Na posledním soustředění juniorů ročníku 89 v Nymburku, kde shodou okolností ( samozřejmě, že to byl úmysl) trénovali kadeti ročníku 91, jsme měli s Petrem Judou  dostatek materiálu k diskusi. Samozřejmě jak jinak – rychlá střelba. V tomto případě jsem se bavili o věčném problému trenérů a ještě více hráčů a to o výšce střelby ... (Foto: Jiří Novák už také zrychlil ..., zdroj: www.pankiv.cz)

Zřejmě poslední příspěvek psaný v roce požehnaném číslicí šťastných – sedmičkou. Příspěvek ovšem vyjde již v roce, který je poznamenaný osudovou číslicí osm. Nebudu spekulovat o tom, co nás opět čeká osudového v „osudovém“ roce 2008. Budu se zcela prozaicky věnovat tomu čemu aspoň trochu rozumím a to volejbalu. Jsem relativně častým hostem na utkáních Českých Budějovic a také si, když nejsem přítomen, točím všechny jejich mezinárodní zápasy. Je mi celkem jasné, proč jakýkoliv český celek z extraligy může jen těžko  konkurovat celkům z jiných zemí. Jedním z velkých rozdílů je hra nahrávačů... (foto:www.pankiv.cz)

V roce 2000 jsem skládal národní tým pro mistrovství Evropy 2001. Objížděl jsem evropské ligy a zoufal jsem si. Nahrávači na předcházejícím ME 1999 ve Vídni, kdy český tým obsadil čtvrté místo, byli Holčík a Černoušek. Pravidelně se střídali. Mě se to nějak nezdálo a hledal jsem… Černoušek měl dobrou pozici u ostatních hráčů, preferoval jej můj asistent Jirka Zach, ale mě se to s ním nějak nezdálo. Musím přiznat, že měl ze všech nahrávačů nejlepší předpoklady: měl nejrychlejší nahrávku, hrál rád se středovými hráči (nahrál jim i po horším přijmu), byl nejpřesnější. Solidně blokoval a podával. Abych to zkrátil, hledal jsem ještě jednoho nahrávače. Vyzkoušel jsem Gogu, chvíli se v reprezentaci ukázal Jarda Škach a rovněž vynikající nahrávač, ale absolutní exot Latečka.... (Foto: Martin Sidorjak)

... určitě minimálně stejně dobře jako se před léty jevili Ticháček či Kust ve výběru ročníku 81. V současné době je družstvo ročníku 89 uprostřed svého cyklu, takže lze již i hodnotit a srovnávat. V tomto okamžiku asi čtenáři vytuší, že zřejmě nesplnili očekávání. Ano nesplnili, ale rozhodně by se nad nimi neměla lámat hůl. Mají před sebou ještě spoustu času a možností, jak vzdalující se vlak s nejlepšími nahrávači Evropy dohonit či dokonce předhonit. Napíši teď několik charakteristik, v nichž se již dnes naši nahrávači liší od špičky ve své kategorii.

Mám tak trochu obavu, že už jsem poněkud vlezlý a možná až drzý s tím, co chci v několika řádkcích říci čtenářům volejbalových stránek. Jde mi opět o nahrávače a jde mi opět jeden z hlavních produktů nahrávačského umění – rychlou střelbu do kůlu. Nepůjde mi přímo o techniku nahrávání, nepůjde mi ani o distribuci, či taktiku. Půjde mi o specializaci nahrávače. Tedy o to, kdy specializovat hráče na post nahrávače.