Menu
  • Kategorie: Nahrávka (nahrávač)
  • Napsal Krpač (překlad)

Individuální taktika nahrávače

Taktické jednání nahrávače je vysoce komplexní proces, ve kterém mohou a musí paralelně probíhat více akcí najednou. Nahrávač musí během motorických akcí sledovat let míče a své spoluhráče a současně vymyslet nejlepší taktické řešení situace a toto řešení technicky zdatně provést. Při této situaci hraje nejdůležitější roli schopnost vnímání. Relevantní jsou obzvlášť informace, které jsou vnímány periferním viděním, ale také pozorovací schopnost a nahrávačova paměť. Podle Harreho se psycho-motorické procesy taktického jednání dělí do čtyř hlavních fází, které se dají časově těžko rozdělit a jsou spjaty úzce dohromady. Nejvyšším cílem každého úkolu nahrávače je vést své útočníky k zisku bodu a minimalizovat tak šanci soupeře na úspěch.

 

Taktické jednání nahrávače je vysoce komplexní proces, ve kterém mohou a musí paralelně probíhat více akcí najednou. Nahrávač musí během motorických akcí sledovat let míče a své spoluhráče a současně vymyslet nejlepší taktické řešení situace a toto řešení technicky zdatně provést. Při této situaci hraje nejdůležitější roli schopnost vnímání. Relevantní jsou obzvlášť informace, které jsou vnímány periferním viděním, ale také pozorovací schopnost a nahrávačova paměť. Podle Harreho se psycho-motorické procesy taktického jednání dělí do čtyř hlavních fází:

1.    Vnímání a analýza herní situace

2.    Myšlenkové řešení taktického úkolu

3.    Motorické řešení taktického úkolu.

4.    Vyhodnocení motorického řešení taktického úkolu

Jednotlivé fáze se dají časově těžko rozdělit a jsou spjaty úzce dohromady. Vnímáním a analýzou herní situace rozpozná nahrávač taktický úkol, který nejdříve myšlenkově a poté motoricky řeší. Nejvyšším cílem každého úkolu nahrávače je vést své útočníky k zisku bodu a minimalizovat tak šanci soupeře na úspěch. Jakmile nahrávač analyzuje situaci a rozpozná taktický úkol, vyhledává ve druhé fázi (myšlenkové řešení) systém, který se mu z mnoha možností zdá nejpřijatelnější, jak tento úkol vyřešit (Harre). Na základě vnímání, ale také na základě zkušeností, pozorovacích a paměťových schopností, se redukují možnosti až na jedno řešení, které je poté jako výsledek předchozích produktivních myšlenkových činností motoricky realizováno. Výsledek motorického řešení se ukládá v paměti. Jakmile se ta samá situace vyskytne podruhé, může nahrávač jednat také na základě zkušeností. Tyto zkušenosti hrají při dalším rozhodování nahrávače před další výměnou a při stejném postavení družstva v další rotaci významnou roli.

Před každou výměnou je třeba rozlišit, jestli se jedná o herní situaci po přihrávce soupeřova podání  (Herní komplex I) nebo o herní situaci po vlastním podání (Herní komplex II). V případě, že podává soupeř, je výchozí přihrávací formace a možné kombinace více či méně omezené. Jasně danými pozicemi jsou některé kombinace kvůli překonávání dlouhých distancí nemožná nebo nesmyslná. Nahrávačovi tedy zbývají některé, nejčastěji v tréninku nastudované útočné kombinace. Ty bývají útočníkům nahrávačem sděleny nebo různými symboly ukázány. O rozhodnutí, kterou možnost útočné kombinace zvolíme, se rozhoduje po krátké úvaze po přihrávce, v případě že přihrávka směřuje přesně do místa vběhnutí nahrávače a nahrávač má možnost výběru ze všech útočných kombinací, které se spoluhráči domluvil. Rozhodující jsou poté v tomto případě všeobecné strategie týmu, forma útočících hráčů, počet hráčů, kteří jsou v rotaci schopni útočit a také obrana na síti soupeře. Nahrávač by měl přemýšlet nad tím, s jakou nahrávkou na základě předchozích jednání soupeř počítá a který útočící hráč byl v této rotaci úspěšný (Moculescu, Gasse: Volleyballtraining 1/1989,6). Na základě těchto informací si nahrávač ještě před vlastní výměnou zvolí plán, podle kterého v herní situaci po výborné přihrávce jedná. Musí však také přemýšlet, jaké možnosti má k dispozici v případě, že nebude přihráno optimálně, které nahrávky pod tlakem zvolí a kteří útočníci po nepřesné nahrávce mohou bodovat. Tyto plány před samotnou výměnou odlehčí nahrávači situaci, předpokládají ovšem určitou taktickou vyspělost. Nahrávač musí každou situaci vyhodnotit a uložit v paměti, aby si poté po celé rotaci na tyto akce ve stejném postavení vzpomněl. Nahrávač se těchto plánů nesmí striktně držet za každou cenu, tyto plány spíše umožňují být připraven na všechny možnosti výměny. V případě že podmínky herní situace nejsou splněny (např. nepřesná přihrávka, útočník není v útočném postavení včas nebo příliš brzy atd.), musí být nahrávač schopen na tuto situaci reagovat.

Hůře se vymýšlejí plány v herních situacích po vlastním podání, protože první nahrávka našeho družstva následuje až po obranné akci (Herní komplex II). To znamená, že po útoku soupeře může dojít k mnoho možným situacím (úspěšný blok, nadražený blok, ulívka, tvrdý úder atd.). Zpravidla nelze očekávat, že po útoku soupeře dojde k přesné přihrávce do místa vběhnutí nahrávače, na druhé straně se může stát, že z důvodu úspěšného podání (na základě tvrdého podání, špatné komunikace mezi hráči soupeře, neúspěšná přihrávka) přehrává soupeř míč zadarmo na naši polovinu. Také zde je možné přemýšlet o plánu, jak bude hrát družstvo po míči zadarmo nebo úspěšném zásahu v obraně. Ovšem i zde musí mít nahrávač v paměti varianty, jak najít úspěšného hráče v pro něho nouzové situaci.    

Vnímání a analýza herní situace

V průběhu výměny nahrávač vnímá nespočet různých objektů: kvalitu přihrávky, výška a rychlost míče při přihrávce, pohyby a volání spoluhráčů atd. Neustále se měnícími situacemi vznikají nové situace, které je třeba brát v potaz. Vnímání je ale také selektivní proces. Proces vnímání není zaměřen na příjem informací, ale na selekci a především redukci informací (Ritzdorf 1982,9). K vnímání nahrávače samozřejmě nedochází pouze před myšlenkovým řešením herní situace, ale trvá až do fáze vyhodnocení herní situace. Zpracování informací je ovlivněno řadou subjektivních vlivů, které jsou silně závislé na emocích, motivaci a Kognition nahrávač.

Myšlenkové řešení taktického úkolu

Na základě vnímání situace musí nahrávač z nabízených možností rozhodnout, jakým způsobem bude herní situace řešena. Toto rozhodnutí bude přizpůsobeno jak podmínkám herní situace, tak také nadřazeným cílům týmové strategie. Myšlenkové řešení herní situace je proces, který končí motorickou realizací nahrávačova rozhodnutí.

Motorické řešení taktického úkolu

Nabízejí-li se nahrávači alternativy možného řešení taktického úkolu, podléhá rozhodnutí dalším faktorům jako např. předem domluvená strategie na základě vlastní analýzy a analýzy soupeře, nebo na základě všeobecných pravidel chování v různých herních situacích. Tyto pravidla si nenárokují zobecnění, pouze dávají možnost individuálního řešení herní situace a nahrávač se učí, jakou nahrávku v jednotlivých situacích použít.

1.    V rozhodujících momentech zápasu nebo při vedení soupeře cíleně využívat v útoku úspěšného hráče

2.    Po špatné přihrávce po podání nebo v obraně a při těsném vedení soupeře provést nahrávku s maximální přesností, abychom útočícímu hráči vytvořili více šancí na úspěch v útoku.

3.    Při vlastní nejistotě, vedení soupeře nebo v situaci po hektické akci na přihrávce nebo v obraně hrát přehledně, jasně a klidně, abychom družstvu opět dodali sebevědomí a klid

4.    Změnit nahrávačský koncept v případě, že soupeř na strategii nahrávky úspěšně reaguje.

5.    V případě, že střední blokař preferuje přesun do jedné strany, konsekventně využívat stranu sítě, ve které je blokař neúspěšný.

6.     V případě že střední blokař zásadně blokuje útoky prvního sledu, realizovat kombinace druhého sledu.

7.    Hledat dlouhou dráhu míče – hrát „na dlouho“ v případě, že se středový hráč pohybuje s nahrávačem.

8.    Rychlé nahrávky do kůlů v případě, že soupeř blokuje od středu

9.    Kombinační hru nebo rychlé útoky středem sítě v případě, že soupeř blokuje od lajny

 

Je třeba ještě jednou zdůraznit, že tyto pravidla neplatí všeobecně, umění dobrého nahrávače je tyto pravidla situačně správě použít v závislosti na souhře, kreativitě a připravenosti jít do možného rizika. 

Vyhodnocení řešení taktického úkolu

Každý taktický tah by měl vést ke svému vyhodnocení. Nahrávač analyzuje příčiny úspěchu nebo neúspěchu rozehry ihned. Informace o příčině – špatná nahrávka, chyba útočícího hráče, úspěšný blok soupeře – jsou vyhodnocovány a ukládány do paměti a slouží k plánování další rozehry nebo při rozehře ve stejné rotaci. Společné hodnocení s trenérem po zápase na základě videozáznamu je určitě smysluplné. Zlepšuje se nejen taktická hra nahrávače, nýbrž také důležité porozumění mezi nahrávačem a trenérem.

Z němčiny přeložil Radek Krpač

Literatura: Katrin Meiersdorfer. Anforderungsprofil eines Zuspielers