Obecně si myslím, a to je názor, v kterém asi nejsem osamocen, že v provádění herních činností jednotlivce český volejbal zaostává. Všeobecně nám chybí větší pečlivost a přesnost v provádění, více náš zajímá výsledný dojem než fragmenty tohoto projevu. To je obecně správně, jenže volejbal je v tomto nevděčný sport a sama kvalita HČJ činí celek leckdy vítězným...
(Foto: www.pankiv.cz)

Obecně si myslím, a to je názor, v kterém asi nejsem osamocen, že v provádění herních činností jednotlivce český volejbal zaostává. Všeobecně nám chybí větší pečlivost a přesnost v provádění, více náš zajímá výsledný dojem než fragmenty tohoto projevu.
To je obecně správně, jenže volejbal je v tomto nevděčný sport a sama kvalita HČJ
činí celek leckdy vítězným...

1: nemyslím, že jsou v Česku lepší hráči pokud se týče HČJ, než ti kteří by nás reprezentovali. Navíc si myslím, že sice netrénujeme jednotně, nemáme leckdy ani
jednotný názor na provádění některých HČJ, přesto některé chyby jdou napříč celou republikou – jako příklad lze uvést odbití obouruč spodem – základní prvek volejbalu
a základ hry jako takové. Prostě některé chyby máme jednotné – ba přímo unifikované.
Závěr: Výběr hráčů nijak neovlivnil výsledek. Pokud by se vybíralo podle čistoty HČJ
nebyli bychom konkurenceschopní. Problém s čistotou HČJ nastává ve věku kolem 14 let tedy v době vrcholící práce ve sportovních třídách a následně mu není v SCM věnována náležitá pozornost.

2: Tady bude sdělení jednoduché – zaostáváme za těmi nejlepšími.
Závěr: některé HČJ učíme zřejmě špatně.

3. V tomto případě opět musím konstatovat, že ani větší objem by nic nesvedl, to by družstvo muselo najet na systém celoroční centralizované příprav, kde by pod vytrvalým úsilím jednotného vedení (pokud by to vedení mělo schopnost správně učit HČJ) pilovalo herní činnosti jednotlivce.
Závěr: klasický větší reprezentační objem by nepomohl.

Morálně volní vlastnosti

Název morálně volní vlastnosti jsem si dal jako přihrádku, do které dávám veškeré projevy patriotismu, vlastenectví, ochoty pro tým pracovat, radovat, se obětovat,
odolnost proti stresu apod. Myslím, že mohu být stručný. Neměl jsem dojem, že v tomto zaostáváme. Nadšení pro reprezentaci je v tomto věku až nakažlivé, hráči chtějí a jsou leccos schopni zkousnout. Pravda  je, že ne vždy jsem měl dojem, že doporučení pro individuální trénink v oddílech, byla všeobecně přijata, či dokonce uplatněna.

1: vhodných hráčů je dostatek a ochota reprezentovat je v tomto věku veliká. Samozřejmě, že do této přihrádky patří i způsob snášení stresu, vyrovnávání se s dílčím neúspěchem.V tomto hráči problém měli, ale pokud bychom vybírali jen přísně podle nějakého psychologického profilu – hráčů by vždy byl nedostatek. Tím se nijak nezříkám využití psychologie k vytipování či dokonce porovnávání hráčů.
Závěr: výběr hráčů nijak tým nepovýšil, ale ani neponížil.

2. Myslím si, že v tomto jsem trochu sklidil ovoce z úrody Petra Judy a hráči měli a mají naučeno jakým způsobem se mají prezentovat.
Závěr: Nijak nezaostáváme – a pokud způsob jakým se prezentujeme před soupeři, dovnitř vezmeme jako HČJ – jsme v pohodě.

3: Zde není co mluvit – objem nerozhodoval.

Celkový herní projev:
Na každého pozorovatele, ať už je volejbalový amatér či profesionál, působí hra nějak jinak. Ideální je, když působí spořádaně, uhlazeně, jednotlivé řady se prolínají, člověk má dojem vyplnění prostoru, akce jsou přesné, dotažené, hráči pracují jako celek, předvídají pohyby svých spoluhráčů, na hráčích není vidět strach, obavy. Tým hraje svoji útočnou hru a v případě odporu soupeře umí reagovat. V okamžiku nominace už se nemůže herní projev budovat s jinými hráči.
2. Budování herního projevu je skládání a to není herní činnost jednotlivce. To, jak se tým složí, je jednoznačně parketa reprezentačního trenéra a jeho asistentů a samozřejmě hráčů samotných.

3: Zde musím být nepříjemný a kdo pozorně četl předcházející řádky, bude mu teď jasné co zazní. Objem práce s týmem před kvalifikací byl malý a pokud někdy v budoucnosti budeme chtít s jakoukoliv mládežnickou reprezentací uspět – objem musí být takový, aby se z družstva stal team work – pracující tým s výrazem, sehraností, s bohatým vnitřním životem, kde hráči mají pocit znalosti toho druhého, ví jak bude reagovat ve stresu, při vedení, porážkách, únavě.

Dovolím si závěr celkový s vyjádřením jistého kréda trénovaní mládežnických reprezentací v Česku. Myslím si, že až na výjimky, nebudeme mít nikdy tak fyzicky silné družstvo, abychom mohli pomýšlet na vítězství přes parametry (tím nemyslím, že takové hráče nemáme hledat a učit je to). Naším mottem musí být vždy spojení techniky s taktikou a úplně samozřejmě rychlosti. Teď tím vůbec nemyslím nějakou českou chytrost (na tu bychom měli zapomenout). Myslím na to, že čeští hráči musí umět z dostupného technického rejstříku (třeba v útoku) vše, co se hraje, že budeme hrát precizně v jednoduchých činnostech a perfektně ovládat nejmodernější zbraň současnosti – naskočené podání. Družstva musí stavět na precizní obraně na síti s maximálním propojením hry v poli. Jinými slovy – jestli opravdu máme využít ten pověstný „český „nátisk  umění hrát hry, pak musíme nejdříve perfektně zvládnout všechno, co tu hru tvoří, a pak teprve uplatnit tu naší pověstnou českou schopnost hrát.

V Příbrami dne 26.10.2007         Jiří Zach