V tomto případě budu psát o útoku po příjmu a útoku po tzv. míči zadarmo. O útoku na bod po získaném míči proti připravené obraně se také zmíním. Tam ovšem není mnoho, čím by se družstva mohla od sebe lišit. I v tomto se špičková družstva kadetů v Evropě neliší  od svých starších kolegů. Skoro nejsou vidět žádná křížení, žádné komplikované útočné systémy. Základem útoku sedmi družstev z osmi sledovaných, byla rychlá nahrávka do kůlu.... (Foto: David Pankiv)

V tomto případě budu psát o útoku po příjmu a útoku po tzv. míči zadarmo. O útoku na bod po získaném míči proti připravené obraně se také zmíním. Tam ovšem není mnoho, čím by se družstva mohla od sebe lišit. I v tomto se špičková družstva kadetů v Evropě neliší  od svých starších kolegů. Skoro nejsou vidět žádná křížení, žádné komplikované útočné systémy. Základem útoku sedmi družstev z osmi sledovaných, byla rychlá nahrávka do kůlu.Tato střelba se lišila v rychlosti i v charakteristice oblouku, ale všechny týmy mimo Ruska, hrály rychleji než celek Brna ve finále extraligy. Pekárek – nahrávač Příbrami se jen ojediněle svou rychlostí přiblížil charakteristice „střeleb“ na ME. Proti celku Polska působila hra Ruska doslova archaicky. Rusům bylo houby platné, že na smeči měli hráče 205 a 206 cm, že universál byl na svůj věk vynikající, prostě šli neustále na „dvoje ruce“ a Poláci na ruce jedny či na roztrhaný blok. Přímo depresivně pak působilo jakým způsobem dosahovaly bod po získaném míči Poláci a naopak Rusové – rozhodnost a jednoznačnost  doslova vysávaly psychické síly z celku Ruska. Dalším zvládnutým prvkem v útoku všech družstev byl  doskok ze zóny VI . Některá družstva už měla tento  doskok zvládnutý do systému a řekl bych, že  jeho frekvence byla v řadě týmů větší než u většiny družstev naší seniorské extraligy. Klasickým prvkem v útočné činnosti všech družstev byl útok universálů. V tom se žádný tým nelišil (myslím tím frekvenci využívání). Čím se ovšem družstva lišila, byly parametry hráčů hrajících na těchto postech. Někteří hráči na tomto postu svoji pozici zcela určitě neudrží, ale v tomto období i hráči kolem 190 cm mohou post hrát, pokud jsou slušně vybaveni dosahem a svým smečařským umem a navíc se hraje rychle. Paradoxně měl největší problémy universál Ruska – s 205 cm, který ovšem útočil neustále na dvoje ruce. Naopak Francouz Ngapeth se svými 192 cm a rokem narození 1991 (černoch)  vzhledem k rychlosti nahrávek žádný problém neměl. Útok  středem, pokud bych chtěl uvést nějaké zobecnění, měl charakter vlny. Byly situace a sety, kdy jej družstva enormně využívala a byly chvíle opačné a nezáviselo to jen na kvalitě příjmu. Pravdou ovšem je, že až na výjimky (třeba Francouzi – Benoit 191 cm) patřili blokaři k největším ve svých týmech a že rychlost jejich útoku, včetně správného šikmého rozběhu s možností útočit na obě strany, byla na vyšší úrovně než jsme v Čechách zvyklí hrát a trénovat. Ve většině týmů patřili blokaři i k nejlépe podávajícím – naskočené podání nebo nebezpečná naskočená plachta. Řekl bych, že možná to, že mám pocit pomalosti českého útoku středem (pocit z většiny blokařů v české extralize) vyplývá ze stejného problému jako u tolikrát vzpomínané rychlé střelby. Útočící hráč se musí vydat a má menší možnost něco opravit a nácvik musí být drilovější , pečlivější  a náročnější na přesnost, rychlost, sílu. Pokud bychom porovnali útok českého družstva s útokem účastníků ME tak platí:

1. Pokud se týká útočníků smečařů – myslím, že jsme srovnatelní, navíc hráčů na tento post má Česko i více než ti, kteří byli na kvalifikaci.Trochu naši hráči zaostávají v úderovém rejstříku. A snad i v pečlivosti při jednoduchých míčích. Universála zatím v tom klasickém slova smyslu nemáme, ale to neměla i některá družstva na ME.
Velkým problémem je srovnání na postu blokařů. Nemáme v současnosti ani hráče s parametry a ani hráče šikovné. Odchodem Šáška na smeč (správný krok) nemáme v tomto okamžiku ani jednoho vynikajícího  útočníka. Navíc mám i dojem, že tady máme i jiný dluh než jen parametry. Závěr: mírně zaostáváme. Nicméně je důležité říci, že jsme od kvalifikace s družstvem nepracovali.

2. V provádění útoku oproti družstvům z Evropy – jednoznačně zaostáváme. Dle mého názoru se v oddílech rychlá střelba nehraje a netrénuje, objem práce v reprezentaci nestačí a tak mají kritici pravdu v tom, že by pomalejší hra mohla být v určitých momentech úspěšnější už z toho důvodu, že jí hráči mají lépe z oddílu zvládnutou. Možná!!!!. Nicméně pak by bylo třeba, aby hráči disponovali dalšími vlastnostmi, kterými překonají obranu soupeřů – větší technický rejstřík, schopnost technicky a takticky správně zalít, nahodit na blok, hrát plánovaně přes blok – bohužel naši hráči tímto až na dílčí schopnosti, nedisponují. Ještě jedna možnost zbývá – překonat obranu fyzicky – ale bohužel příklad Ruska ukazuje , že i naprostá převaha v parametrech k vítězství nevede.!!!! U středových hráčů v technice úderů zaostáváme ještě více. Chybí nejen schopnost měnit údery, vybrat správné místo pro setkání s míčem a hlavně být tam rychle. závěr: jednoznačně zaostáváme nejen v rychlosti, ale i v technice úderu, taktice úderu.

3. Zde budu stručný – jednoznačně chybí objem práce. Protože v českých oddílech není jednotný názor na hlavní útočnou zbraň střelba do kůlů, rychlý úder z VI, nelze jednoznačně stavět na práci v oddílech – mám podloženo na dvou reprezentačních výběrech i v práci  s extraligou mužů, žen.

V Příbrami dne 15.10.2007         Jiří Zach