Tak se jmenovala oranžová kniha, která vyšla v sedmdesátých letech minulého století (mimochodem děsná věta, zní to jako kdyby to bylo někdy hrozně dávno a postavy které v té knize  vystupovaly už dávno nežijí). Postavy žijí, třeba Míla Ejem. V této knize byl shrnut celý tehdejší volejbalový svět a také trendy. Čtenář se tam dozvěděl o tom, kolik má měřit smečař či blokař a také v jakém věku. Byly tam testové baterie a také jaké mají mít hráči parametry v příslušném věku. Samozřejmě tam byla rozebrána hra, tak jak jí chápali ti, kteří o tom, jak se bude v tehdejším Československu volejbal hrát a tedy trénovat, rozhodovali. Dobrá kniha a dodnes z ní čerpám. Proč ji připomínám v dnešním čase? V době, kdy nemáme jednotný sport, nemáme jednotnou linii v politice, ekonomice. A co volejbal... (foto: www.pankiv.cz)

Tak se jmenovala oranžová kniha, která vyšla v sedmdesátých letech minulého století (mimochodem děsná věta, zní to jako kdyby to bylo někdy hrozně dávno a postavy které v té knize  vystupovaly už dávno nežijí). Postavy žijí, třeba Míla Ejem. V této knize byl shrnut celý tehdejší volejbalový svět a také trendy. Čtenář se tam dozvěděl o tom, kolik má měřit smečař či blokař a také v jakém věku. Byly tam testové baterie a také jaké mají mít hráči parametry v příslušném věku. Samozřejmě tam byla rozebrána hra, tak jak jí chápali ti, kteří o tom, jak se bude v tehdejším Československu volejbal hrát a tedy trénovat, rozhodovali. Dobrá kniha a dodnes z ní čerpám. Proč ji připomínám v dnešním čase? V době, kdy nemáme jednotný sport, nemáme jednotnou linii v politice, ekonomice. A co volejbal. Má mít nějaký jednotný tréninkový systém, nebo to je věcí jednotlivých trenérů, jejich náhledu. Z hlediska politického systému je vše jasné. Existuje pluralita názorů, jednání apod. Má být pluralita i ve volejbale? Je správné, když se budou jednotlivé herní činnosti trénovat různě a bude se říkat, že rozhodující je výsledek, ten jediný je měřítkem úspěch. Nebo se aspoň ti, jenž jsou napojeni na vrcholový volejbal, tedy družstva extraligy juniorů, mají striktně držet mantinelů určených nějakou metodickou komisí či jiným orgánem, který jim direktivně nařídí, že výstup herních činností jednotlivce musí takový a takový. Jenže u herních činností je to ještě jednoduché. Myslím, že Z. Haník je autorem věty, která zní: „Správná technika je jen jedna“. Takže, jestli se jednotlivé kluby v názorech liší, není to tím, že by třeba nesouhlasili s tím, jak se správně hraje bagr, jak se správně blokuje. Ony třeba souhlasí, ale nemají ty správně nadané hráče, neumí to natrénovat a možná ještě nějaké jiné objektivní důvody. Herní činnost je jedna stránka jednotného tréninkového systému. Ta druhá strana je, jak ty herní činnosti používáme. Jaký hrajeme útočný systém, jaký hrajeme obranný systém. Samozřejmě, že sem patří i ta moje rychlá střelba, obrana na sítí vycházející ze středu apod. Dovedeno ad absurdum mají všechny složky zapojené do vrcholového mládežnického volejbalu hrát relativně stejně? Má nebo nemá existovat variabilita? Má někdo v Česku hrát pomalu a někdo rychle, má v Česku hrát tým v extralize juniorů, který bude hrát systém neblok za blok, nebo jiné volejbalové jevy, které jsou už třeba vývojem překonané, ale přesto v určitých okamžicích zápasu užitečné a efektivní? Je dobře, že se někdy náhled trenérů v mládežnických reprezentacích liší od náhledů dodavatelů hráčů do reprezentací? Teď vůbec neútočím na trenéry. Neútočím na nikoho. Je správné, aby způsob hraní v juniorských kategorií přísně vycházel z představ trenérů výkladní skříně českého volejbalu – reprezentací? Má existovat nějaká platforma, která by jednou za čtyři, dva roky direktivně určila, kam se český reprezentační volejbal má  pohnout a s ním i ti, kteří jsou na něj bezprostředně navázáni? Stačí současná snaha centralizovat na to, aby český volejbal zachytil světové trendy v trénování? Možná moc otázek, možná moc banálních výkřiků, ale také reakce na skutečnosti vycházející z každodenní praxe. Někdy má člověk pocit, že volejbal má několik variant a jako existuje Česká házená, že také existuje Český volejbal. Možná, že existuje a možná to je dobře….

V Příbrami, 7.4.2008                 Jiří Zach