Právě jsem zhlédl záznam utkání Německo versus Česko. Je mi líto, že jsem nemohl utkání vidět v reálu. Bohužel jsem opět hrál s těmi svými ženami a utkání jsem si nahrál a sledoval s tím, že už jsem znal výsledek. Přesto to byla výborná podívaná a člověk měl opravdu dojem zápasu a ne pocit, že vítěz je jednoznačně dán, protože nás převyšuje ve všech volejbalových dovednostech. Viděl jsem všechna utkání z Evory, a protože jsem  viděl i přípravné zápasy s Polskem, věřil jsem, že družstvo v Portugalsku nebude hrát špatně, ale v to, že bude do posledního míče sahat po vítězství a tedy postupu, jsem nevěřil... (foto:www.pankiv.cz)

Právě jsem zhlédl záznam utkání Německo versus Česko. Je mi líto, že jsem nemohl utkání vidět v reálu. Bohužel jsem opět hrál s těmi svými ženami a utkání jsem si nahrál a sledoval s tím, že už jsem znal výsledek. Přesto to byla výborná podívaná a člověk měl opravdu dojem zápasu a ne pocit, že vítěz je jednoznačně dán, protože nás převyšuje ve všech volejbalových dovednostech. Viděl jsem všechna utkání z Evory, a protože jsem  viděl i přípravné zápasy s Polskem, věřil jsem, že družstvo v Portugalsku nebude hrát špatně, ale v to, že bude do posledního míče sahat po vítězství a tedy postupu, jsem nevěřil. Nakonec jsme nepostoupili a tak si samozřejmě neodpustím několik vět na adresu družstva. Komentátor několikrát zdůrazňoval, že Němci jsou bojovnější. Nebyli, jenom se v toku času, v němž utkání trvalo dostali v rozhodujícím okamžiku do lepší pohody. Bojovnost našeho družstva byla na výši a myslím si, že po celý turnaj. Jediné co asi trochu uhodilo do očí byla  distribuce nahrávky směrem k blokařům. Lébl dostával minimum nahrávek a v jednom okamžiku se mi zdálo, že tak trochu rezignoval na možnost  nahrávky, ale třeba to byl záměr trenéra či nahrávače. Družstvo udělalo jednoznačně pokrok v útočné činnosti a to hlavně z obou kůlů. Už se moc nedalo rozeznat, která z obou družstev na palubovce hrají pomaleji či rychleji. Vypadá to, že jarní trápení Z. Haníka s rychlou střelbou přineslo své ovoce. Hráči Popelka, Hudeček, ale i Novák či Konečný byli úspěšní a zvláště u Popelky jsem byl více než příjemně překvapený, protože už má věk na to říci „ kašlu vám na rychlou střelbu“. V podání jsme byli všem družstvům rovnocenní a stejně jako oni jsme dokázali podáním  obracet sety nebo utkání. Byla vidět i jistá ukázněnost při určitých situacích a čekaní na chybu soupeře či spoléhání na obranu. Obrana v poli není z obrazovky tak dobře čitelná. Člověk nemá ten správný vjem o rychlosti míče, úhlech. Předvedli jsme několik excelentních zákroků a myslím si, že Kryštof plně potvrdil oprávněnost své nominace. V obraně na síti jsou naši blokaři srovnatelní se světovou špičkou. Mám trochu námitky proti  hraní pouze úderu č.1. V zápasech s Polskem mi připadalo, že za nimi v pestrosti úderů zaostáváme. V Evoře se jiné údery než 1 objevily, ale mělo by jich být více. Doskok ze zóny VI mi už také připadal jako normální součást útočné činnosti a ne jako něco, co je nutné zdůrazňovat, že už to také umíme. Takže proč jsme vlastně nepostoupili. Musíme si asi upřímně přiznat, že první utkání s Německem bylo také trochu o štěstí. Vyhrát v posledních čtyřech míčích 4:0 je docela v mužském volejbale rarita. V ženském mi to naopak jako rarita moc nepřijde. Ale zpátky k mužům. Co mi připadá zatím jako hlavní rozdíl mezi těmi lepšími a naším celkem, je celkový dojem, který dýchá z našich soupeřů a to i těch, kteří jsou slabší a to nejen papírově. Dojem z těch lepších je jakoby menší upracovanost, větší elegance při hře jako takové a pocit, že míč je v jejich moci. Není docela jednoduché to vyjádřit. Možná, že mi pomůže příměr k fotbalu. Když hrál Arsenál na Spartě, hrála Sparta relativně dobře a dlouho držela nerozhodný stav, ale pak přišel jistý okamžik ve hře a náhle bylo jasné,  kdo je na hřišti pánem. Ve fotbale máte více prostředků, jak se bránit soupeři, můžete zdržovat, zakopávat, hrát hrubě. Ve volejbale ten kdo je technicky horší, kdo hůře čte hru soupeře a je méně přesný, moc zbraní k obraně před soupeřem nemá. Bojovnost nestačí, protože bojovnost neřeší fyzikální zákony a těch je ve volejbale více než ve fotbale. Český tým nijak výrazně nezaostává fyzicky, ale v přesnosti provedení herních činností určitě. Je jen otázkou, co z toho horšího dojmu ze hry spadá na vrub opravdu horšímu provedení HČJ  a co dlouhodobému sehrávání, pilování jednotlivých segmentů hry a přivádění souhry k až slepé dokonalosti. Otázkou také samozřejmě je jestli současní hráči jsou i schopní řeholi takového zdokonalovacího tréninku ustát. Jestli vůbec pro všechny není jednoduší svést porážky, či horší dojem z dokonalosti hry na jiné jevy.

V Příbrami 3.12.2007            Jiří Zach