Většina volejbalových trenérů si volejbal na vyšší nebo nižší výkonnostní úrovni jako aktivní hráči zahrála. Důvody, jak se z hráče stane trenér, jsou různé. Každopádně každý trenér musí udělat ten obtížný přechod, podobně jako učitelé a jiné profese, kdy dosahuje svých potřeb prostřednictvím jiných. Nemůže hrát svou hru sám, ale musí pomoci svým svěřencům, aby tuto hru zvládli především oni. Dovednosti, které potřebuje zvládnout rozhodně nejsou dovednostmi, které potřeboval, když sám hrál. Mnozí trenéři, kteří si toho nejsou vědomi, nemohou být proto připraveni převzít roli trenéra. A to především roli trenéra - vůdce.(ilustrační foto: Jan Hadrava, člen reprezentačního družstva kadetů a hráč ČZU Praha)

Abychom dodrželi měsíční rytmus rubriky „Okénko psychologa“, zařazujeme dnes 3. díl místo fotbalu a příští neděli pokračujeme v klasické podobě (redakce).

Nahrávač „herně nepomíjitelný- neobejitelný“ hráč
Nahrávač spouští hru, volí způsoby hry a určuje tempo hry. Nezískává body, je odkázán na útočníky, což mu v případě neúspěchu způsobuje průběžný stres (polyká, což má neblahý vliv na cévní systém).
Komplexní vybavenost a distribuce pozornosti
Nahrávač je dirigent, kouč na hřišti. Posuzuje aktuální stav svých spoluhráčů, a rovněž odezírá a dekóduje hru soupeře. Přitom všem musí citlivě reagovat na pokyny trenéra. Vedle toho všeho hledá nejlepší způsob, jak přehrát soupeře. V případě, že nereaguje citlivě na pokyny trenéra, může být vystřídán. Z toho vyplývá: musí umět vnímat hru jako celek a odhadnout, kdy a jakým způsobem burcovat smečaře „když se láme chleba“, což klade značný nárok na distribuci pozornosti.  Nahrávač je perlou systému, i když ho často zastiňují excelentní smečaři. Přesto jeho pozici považujeme za klíčovou, protože udává ráz hry a umožňuje ji...

Z pohledu psychologa by osobnost trenéra měla obsahovat organizační předpoklady, psychologické zkušenosti všedního dne ve společenských vztazích, vyrovnanost a vyzrálost osobnosti jako celku. Domnívám se, že absolutní podmínkou není bývalá úspěšná hráčská kariéra, i když pokud je přítomna a doplněna paletou předpokladů pro trenérskou činnost, stává se výhodou, umožňuje totiž lepší vcítění se do strastí hráče. Těžištěm trenérské osobnosti je přirozený smysl pro chápání hry jako celku i jednotlivých částí, které na sebe dynamicky navazují. Z toho vyplývají přirozenou cestou předpoklady pro rejstřík strategických a taktických úvah, jež trenér aplikuje v realizovaných postupech týmové hry. Zdůrazňujeme také schopnost správného výběru osobnostních typů hráčů pro předem připravený způsob vedení hry. Přiměřenost výbavy herních činností a jejich úroveň u hráčů je nutností, která zvyšuje pravděpodobnost úspěchu. Trenér by měl dosáhnout v komunikaci s týmem harmonie vřelosti a vzájemné úcty přirozenou cestou...

Pokračuji v tom, v čem jsem začal před týdnem a přidávám zbylých pět článků „našeho desatera“. Nikomu to nevnucuji a určitě to není stoprocentní návod, jak trénovat mentální stránku sportu a zlepšovat psychickou odolnost. Protože: „Devadesát procent sportu je věcí mentální. Zbytek je ve vaší hlavě“.

Předem se omlouvám, že se nebudu vyjadřovat k systému SCM ČVS. Ostatně mé názory jsou všeobecně známé a svými činy jsem se snažil od nich neodchylovat. Chtěl bych se vrátit k článkům o mentální převaze. Ze svých zkušeností bych chtěl uvést příklady, jak jsem se snažil ze svými týmy pracovat v této sféře. Pomocníkem mně byla kniha nazvaná „Mentální převaha“ od Kennetha Bauma (originál: The Mental Edge Maximize Your Sports Potential With The Mind Connection, Paperback, 1999), kterou přeložil dnes již zesnulý Václav Císař (ovšem u nás nikdy nevyšla) a kterou mi kdysi (v roce 2002) věnoval. (Obr. útok Štefana po nahrávce Jakuba Sobka - reprezentace kadetů)

Náš rakouský spolupracovník Thomas Artner se na německých stránkách Volejbalové akademie zamyslel nad psychickými faktory ovlivňující timing ve volejbale. Přinášíme Vám překlad tohoto jistě zajímavého článku. „Pokud v týmu vládne strach, protože je zneužita zodpovědnost a tím porušena důvěra mezi spoluhráči, je nemožné využít kvalitu schopností, které jsou k dispozici, naopak: i vynikající hráč se v takové skupině stává břídilem“ Thom Artner
S touto filozofii se setkávám v každodenním životě, v rodině i v zaměstnání, s tím samým významem, jako ve sportu obecně a ve volejbale zvlášť.

Ještě jednou se vracíme zpět do předvánočního času, kdy jsme uveřejnili 1. pohled z „Okénka psychologa“ Dr. Petra Hanáka. Možná z důvodů, že jsme článek uveřejnili ve vánočním čase, došlo k tomu, že se objevily pouze dva dotazy. Uveřejňujeme článek tedy ještě jednou, samozřejmě se zodpovězenými dotazy. Možná, že jsme měli rovněž hned zpočátku upozornit na to, že odpovědi Dr. Hanáka budou uveřejňovány vždy po nějakém krátkém čase, kdy budou doručeny. Chápeme, že internet je „bleskové“ medium a očekává se i bleskovost reakcí. Na druhé straně psychologie je složitý obor a lidé, kteří v něm opravdu něco dovedou, mají nárok nespěchat. Dr. Hanák klade důraz na to, aby se při sestavování obsahu „Okénka psychologa“, vycházelo především z vás – čtenářů.  Snad to pochopíte. Takže, čekáme na vaše dotazy a pohled 1. podruhé … Vážení volejbaloví přátelé z Česka a Slovenska, aby naše spolupráce mohla být ještě zdařilejší a pro vaši praxi účinnější, potřeboval bych, abyste mi odpověděli na několik otázek: ...

Vážení volejbaloví přátelé z Česka a Slovenska, aby naše spolupráce mohla být ještě zdařilejší a pro vaši praxi účinnější, potřeboval bych, abyste mi odpověděli na několik otázek:

     1)     Která odvětví psychologie vás zajímají? (seřaďte podle vlastní míry zájmu)

      a.      Psychologie osobnosti (pohlíží na člověka jako na celek)

      b.      Sociální psychologie (zabývá se malými a velkými skupinami, včetně rodiny)

      c.      Sportovní psychologie (zaměřuje se na chování sportovce a trenéra)

d.      Klinická psychologie (obsahem je psychické zdraví a psychické poruchy člověka)

e.      Vývojová psychologie (zajímá ji vývoj člověka od plodu až po vysoké stáří) ...

Titulek a základní myšlenky jsem si vypůjčil z knihy basketbalového trenéra Pata Rileyho Cesta k vítězství, kterou vydalo u nás nakladatelství Alpress v roce 1996. Trenér americké NBA Pat Riley (dnes prezident a trenér celku Miami) v ní popisuje, jak vytvářel basketbalové družstvo Los Angeles Lakers a jakými peripetiemi musel projít, než se dostal až na vrchol k mistrovským titulům. Na cestě k vrcholu musel s týmem zdolat mnohdy i nečekané překážky, jejichž obecné charakteristiky se dají uplatnit při budování i volejbalového týmu.(foto Juda ml.:z extraligy juniorů SCM ČVS - H.Králové, útočí Matějka)

„Mentálové" dáme si chvíli pauzu… Rozehráli jsme tady pěkný gejzír nápadů, idejí a názorů v oblasti psychologické souvislosti volejbalu. Spustil to Petr Juda, a protože jste reagovali v masivním způsobem, nechal jsem se rovněž strhnout. Musím se vám přiznat, že jste mi pěkně nahráli. Jelikož je to hlavní téma, kterým se chci (i na těchto stránkách) v budoucnu zabývat. Získal jsem pro trenérské semináře 2. a 3. třídy dr. Petr Hanáka, psychologa z Brna, který zcela paralelně s touto mentální názorovou přestřelkou na našem webu způsobil nebývalý rozruch svými přednáškami v cyklu Úvod do psychologie sportovní hry. Je to teď všechno takový guláš, sice velmi prospěšný, ale guláš je nejlepší odležený, a proto odložíme i ten náš, já se pokusím vaše názory utřídit, a společně s Dr. Hanákem na ně zareagujeme. Pokud se mi podaří nalézt finanční podporu pro nárůst rozpočtu webu, pokusím se otevřít začátkem příštího roku pravidelné webové „Psychologické okénko dr. Hanáka“, aby naše snahy dostaly ucelený směr a hlavně, abychom byli pod odborným vedením graduovaného odborníka (v něhož mám důvěru), i když právě Petr Hanák je zastáncem názoru, že věda především kusem umění. Hlavně se však pokusíme jít směrem k praxi a vyvrcholením by měly být praktické semináře při našich kempech. Dnes však plním slib Tomáši Novotnému a napíšu pár řádek o postu libera (foto: Martin Sidorjak).