Nechci článek uvést jako mentální převaha XY, abych se neopakoval. Chtěl bych uvést několik myšlenek týkající se mentální přípravy v rámci volejbalu. Ta se již bezpochyby neskládá, jak by si mohl někdo myslet, jen z povzbuzujících projevů. To je jen nejpatrnější vnější projev. A to by bylo příliš málo a já mám dojem, že se mnohdy pojem mentální volejbal omezuje jen na „lítání kolem dokola“ po vyhraném míči. Proč je nutné zabývat se mentální přípravou a kdo by se jí měl zabývat? Stále tvrdší soutěžní pole (myslím opět na mezinárodní pole), a nejen ve volejbale, ale i v ostatních sportech, vysvětluje zájem trenérů o psychický stav.

Nechci článek uvést jako mentální převaha XY, abych se neopakoval. Chtěl bych uvést několik myšlenek týkající se mentální přípravy v rámci volejbalu. Ta se již bezpochyby neskládá, jak by si mohl někdo myslet, jen z povzbuzujících projevů. To je jen nejpatrnější vnější projev. A to by bylo příliš málo a já mám dojem, že se mnohdy pojem mentální volejbal omezuje jen na „lítání kolem dokola“ po vyhraném míči. Proč je nutné zabývat se mentální přípravou a kdo by se jí měl zabývat? Stále tvrdší soutěžní pole (myslím opět na mezinárodní pole), a nejen ve volejbale, ale i v ostatních sportech, vysvětluje zájem trenérů o psychický stav. Rozdíl mezi vítězstvím nebo porážkou jsou často zlomky vteřiny, centimetry nebo dva body. Technické rozdíly mezi hráči a družstvy jsou minimální, rozdíly v kondici často ještě mnohem menší. Tudíž psychické vlastnosti mohou být pro vítězství rozhodující. Nevyrovnanost sportovcova výkonu je nejvíce odrazem jeho psychiky. Ovšem ne všechny výkyvy ve hře jednotlivců pocházejí z mentálních faktorů. Působení vnějšího prostředí (diváci, osvětlení sportovní haly, kvalita podlahy apod.), zdravotní stav, bolesti hlavy, zad apod.., momentální stav kondice nebo osobní problémy mohou změnit stav sportovcovy výkonnosti. Až když nevyrovnanost překračuje to, co může být přisuzováno tělesným faktorům a činitelům prostředí, musíme myslet na mentální kondici. Jsou sportovci hrající lépe během přípravy, tréninku, než při vlastních mistrovských zápasech. A jsou sportovci, kteří stále hrají pod úrovní svého potenciálu. U těchto je třeba se zabývat mnohem více než u jiných jejich duševními zábranami, které jsou potřeba překonat k dosažení lepšího výkonu. Hlavními mentálními faktory pro zápas jsou: koncentrace, sebedůvěra a uvolnění. Utlumený nebo „odbržděný“ výkon ukazuje, že mentální schopnosti hrají i důležitou roli v úrovni sportovcova výkonu. K dosažení optimálního výkonu je potřeba provést následující čtyři kroky. Prvním je rozvoj technických schopností a dovedností daných pro volejbal. To je nade vše jasné a tato oblast je ohniskem hlavní pozornosti jak sportovců, tak i trenérů. Dalším krokem je taktická stránka volejbalu. Analýza silných a slabých stránek vlastního družstva a týmu soupeře. Jsou-li dva soupeři na stejné úrovni, taktické vědomosti a znalosti vytvářejí výkonnostní převahu. Dalším krokem je vysoká úroveň zdraví a tělesné kondice. A z toho vyplývající preventivní opatření k přecházení nemocí a zásady správné výživy k optimalizaci rozvíjení tělesné kondice. Posledním, čtvrtým, krokem je práce na mentální kondici, hlavně na sebedůvěře a koncentraci. A v tomto kroku jednoznačně hraje hlavní a nezastupitelnou roli trenér. A opět nečekejte nějaký návod, jak pracovat na mentální stránce. Trénování zahrnuje mnoho aspektů (schopnost učit, komunikovat, organizovat…), které by měli být v rovnováze. A trenéři musí hlavně odolávat tlakům a stresům z okolí, musí být mentálně silní. A jelikož stresor působí prakticky stále, musí trenér kromě sebe, co nejvíce chránit a izolovat vlastní tým. Musí mu dát technicky, takticky i sociálně tak silnou strukturu, že bude pracovat dobře pod každým tlakem. A to souvisí se vztahy ve vlastním družstvu daleko více, než s vlastním vedením tréninkových jednotek. Prvním ze vztahů je vztah trenéra k sobě samému. To by mohlo vyvolat úsměv, ale jen na první pohled. V první řadě vytvoření tohoto vztahu brání vlastní pohodlnost. Trenér si musí stále dávat otázky typu: Jsem v tom dobrý? Dokáži rozlišovat? Uspokojuje mě to? Jsem schopen to dělat dlouhodobě, nebo jen teď, když mám dobrý ročník? Vím vůbec, co dělám? Zlepšuji se? Neznám něco jiného, kde bych byl spokojenější? Takové otázky a hlavně : co tady vůbec dělám?, se vynoří zvláště, když můj tým předvádí naprostou hrůzu nepřipomínající ani v nejmenším mé představy o tom, že by tak mohl také hrát. Porozumění vztahu se sebou umožní trenérovi přežít tlak vyvolaný vlastním povoláním i tlak okolí. A z toho se může vytvořit až tvrdošíjná odhodlanost se svým týmem uspět, nejen ve smyslu vyhrát - prohrát, ale hlavně ve smyslu zlepšovat se. K tomu každý trenér potřebuje další vztah a tím je vztah mezi ním a hráčem. Aby se mohl vytvořit musí oba vyznávat lásku k vlastní hře k volejbalu. To je základ k vytvoření dobrého vztahu trenér- hráč. A od hry se vše odvíjí. Prakticky celá činnost se děje na principu osobního se zlepšování. A potom trenér povzbuzuje hráče, aby měli úspěch i v jiných oblastech života. Trenér se musí zajímat o studijní výsledky hráče, jeho sociální zázemí, jeho jiné zájmy apod. Jinými slovy trenér mládeže je dospělý člověk znepokojující se celkovým vývojem hráče. A aby byl důvěryhodný musí vše sdílet se svým týmem. Výsledkem tohoto vztahu je, že takový tým hraje i trénuje usilovně, že hráči se snaží tvořit a jsou disciplinovaní, neflákají se. Usilovnost při hře nebo tréninku je nejjasnější ukázkou respektu hráčů a týmu k trenérovi. Říkají tím: „Budeme tě následovat!“ Přístupy takovýchto trenérů mohou být různé, ale mohou vést ke stejným výsledkům. Někteří mají rezervovaný přístup, jiný používají humor, jiní sarkasmus, jiní jsou až cyničtí. Všichni však mají dobře vymezený vztah trenér – hráč, který funguje. Jak se takové vztahy tvoří se rovněž nedá určit různými návody stejně jako se nedá určit, jak přesně na hráče působit po mentální stránce. I když se o to mnozí pokoušejí a publikují o tom. Trenér, který nemá urovnaný vztah se sebou a s hráči však při aplikaci těchto návodů působí nedůvěryhodně a výsledek jistojistě nemůže přijít.

 

Velké Meziříčí, 15.10.2008 Petr Juda