Předem se omlouvám, že se nebudu vyjadřovat k systému SCM ČVS. Ostatně mé názory jsou všeobecně známé a svými činy jsem se snažil od nich neodchylovat. Chtěl bych se vrátit k článkům o mentální převaze. Ze svých zkušeností bych chtěl uvést příklady, jak jsem se snažil ze svými týmy pracovat v této sféře. Pomocníkem mně byla kniha nazvaná „Mentální převaha“ od Kennetha Bauma (originál: The Mental Edge Maximize Your Sports Potential With The Mind Connection, Paperback, 1999), kterou přeložil dnes již zesnulý Václav Císař (ovšem u nás nikdy nevyšla) a kterou mi kdysi (v roce 2002) věnoval. (Obr. útok Štefana po nahrávce Jakuba Sobka - reprezentace kadetů)

Předem se omlouvám, že se nebudu vyjadřovat k systému SCM ČVS. Ostatně mé názory jsou všeobecně známé a svými činy jsem se snažil od nich neodchylovat. Chtěl bych se vrátit k článkům o mentální převaze. Ze svých zkušeností bych chtěl uvést příklady, jak jsem se snažil ze svými týmy pracovat v této sféře. Pomocníkem mně byla kniha nazvaná „Mentální převaha“ od Kennetha Bauma (originál: The Mental Edge Maximize Your Sports Potential With The Mind Connection, Paperback, 1999), kterou přeložil dnes již zesnulý Václav Císař (ovšem u nás nikdy nevyšla) a kterou mi kdysi (v roce 2002) věnoval. V jedné kapitole autor sestavil deset „nosných postřehů“ (performance stretcher), které mají pomoci změnit uvažování sportovců o tom, čeho mohou dosáhnout, navzdory tomu, co si jiní i oni sami myslí o svých limitech a nedostatcích. Uvádí zde mnoho příkladů o tom, že porážka se rodí v mysli mnohem dříve, než dojde k vlastnímu utkání. A vzdávají se ve své hlavě. Na hřišti ještě nic neukázali a už se vzdali. Říkal si to „Muggsy“ Bogues, 158 cm vysoký obránce Golden State Warriors, když pravidelně nastupoval v NBA? Nebo si to říkal, než se přihlásil poprvé do basketbalového družstva? Téměř každý počítal, že i když se do NBA dostal, brzy odpadne. Téměř každý to říkal, až na něho!! Ve své autobiografii uvádí: „Vždy jsem byl nejmenší na hřišti. Já vůbec nevím, jak hráč vysoký 210 cm vidí tuto hru. Já jen vím, že míč je na ploše víc než ve vzduchu. A dole vládnu já!“ (Mimochodem, sám jsem ho viděl na vlastní oči v roce 2002 v Orlandu a téměř neslezl z hřiště.) Příliš často sportovci myslí způsobem, který sabotuje jejich výkon dříve, než vstoupí na hřiště. Jejich postoj je jejich skutečný problém. A přitom chybí málo. Nejsou jen schopni použít svou mysl, aby dosáhli maxima svých možností. Integrací „desatera“ (tak jsme to nazvali my) do svého myšlení, změníte svůj přístup k zdánlivě nedosažitelným limitům. V tomu a některém dalším pokračování uvedu postupně všech deset nosných bodů. Nikomu je samozřejmě nevnucuji, ale z vlastní praxe vím, jak jen jejich uvědomění pomáhá. Všichni je měli vytištěny na malých kartičkách a nosili si je s sebou na tréninky a v přestávkách na pití si je četli. Tak tedy: 1. Nezdar se stává přínosem. Jen málo pocitů je horších, než nenaplnění vlastních očekávání a ambicí. Porážky mohou být frustrující, ale ne beznadějné. Z těchto zkušeností je možno se učit a využít je jako odrazové můstky ke zlepšení výkonu. Raději než hledět na chyby, je třeba změnit prohru v zisk. A to změnou způsobu trénování a myšlení, aby bylo možné zvýšit šance na budoucí úspěch. Na jedné straně můžete nechat, aby vás zklamání z porážek dostalo na kolena. Na straně druhé: jestliže chcete růst ze svých chyb, nebudou chyby znamenat nic. Ve skutečnosti jsou tyto již tzv. chyby důležitou součástí procesu učení. 2. Jestliže budete dělat, co jste vždy dělali, dostanete, co jste vždy dostali. Sklízíme, co jsme zaseli. Jestliže se vám nelíbí, co sklízíte, je na čase, abyste zaseli něco nového. Ega mnohých sportovců jsou přespříliš zaměstnána jejich výkonem. Následkem toho se tvrdohlavě brání dělat jakékoliv změny, odmítají přiznat, že by mohla být lepší cesta k tréninku nebo hře. Mysl i svaly rostou pomocí stimulace a dělají pak všechno jinak a lépe. 3. Představivost je silnější než vůle. Mnoho sportovců používá svou představivost, aby maximalizovali své základní dovednosti. Pokud chcete dobře smečovat, musíte si nejprve vytvořit obraz v hlavě, jak dobře smečujete. A pokud jsou obrazy těchto činností uložené ve vaší hlavě a nejsou uloženy někde hodně hluboko, potom se těsně před uskutečněním dovednosti náhle vyjeví. Představivost je 50% vaší hry. 4. Dokonalá práce těla vyžaduje, aby mysl šla stranou. Při provádění např. podání potřebujete nechat své tělo fungovat způsobem, který již zná. Nic neanalyzujte, jen nechte věci se stát. Jestliže jste dobře trénovaní, jak tělesně, tak i mentálně, vaše tělo bude sloužit až na pokraj svého potenciálu. Jestliže ho necháte dělat svou věc. Podáváte-li dobře, zhoršíte se, když začnete při podání myslet na to, jak vlastně podáváte. Nebo když máte podání někomu předvést, tak samozřejmě dáváte na sebe pozor, abyste ho předvedl dobře a ono to nepůjde. Až teprve, když vyřadíte svou mysl a necháte tělo konat, budete v dané činnosti úspěšní. Ovšem, když se poprvé učíte nové dovednosti, potřebujete k zvládání neznámé techniky plně zapojit mysl i tělo. Ale studie mozkové aktivity sportovců ukázaly, že vrcholné provedení je spojené se zklidněním levé mozkové hemisféry (té, která se specializuje na řeč a logiku). Jakmile jste připraven soutěžit, tělo by mělo přesně vědět, co má dělat. Ale levý mozek to může narušit. Jinými slovy: musíte svou činnost dostat do podvědomí, tak jak jste tam dostali např. chůzi. O tom také nepřemýšlíte, jak máte dělat kroky, abyste šli. 5. Limitace jsou dočasné. Během života stále rosteme, dosahujeme vrcholy i poklesy úrovně. Ale jak zklamání, tak i limitace se mohou stát odpalovací rampou k další úrovni výkonu. Občas mohou být tělesné disposice proti vám. S postavou Shaquille O´Neala nelze být žokejem. Ale na příkladu již zmíněného 158 cm vysokého basketbalisty Muggsy Bougese lze dokázat, že jde o to najít způsob jak nahradit svůj handicap. Basketbal (a také volejbal) není hra pro lidi, kteří jsou jenom vysocí postavou. Je to hra pro lidi odhodlané hrát. Pokračování někdy příště.

 

Velké Meziříčí, 11.2.2009 Petr Juda