„Mentálové" dáme si chvíli pauzu… Rozehráli jsme tady pěkný gejzír nápadů, idejí a názorů v oblasti psychologické souvislosti volejbalu. Spustil to Petr Juda, a protože jste reagovali v masivním způsobem, nechal jsem se rovněž strhnout. Musím se vám přiznat, že jste mi pěkně nahráli. Jelikož je to hlavní téma, kterým se chci (i na těchto stránkách) v budoucnu zabývat. Získal jsem pro trenérské semináře 2. a 3. třídy dr. Petr Hanáka, psychologa z Brna, který zcela paralelně s touto mentální názorovou přestřelkou na našem webu způsobil nebývalý rozruch svými přednáškami v cyklu Úvod do psychologie sportovní hry. Je to teď všechno takový guláš, sice velmi prospěšný, ale guláš je nejlepší odležený, a proto odložíme i ten náš, já se pokusím vaše názory utřídit, a společně s Dr. Hanákem na ně zareagujeme. Pokud se mi podaří nalézt finanční podporu pro nárůst rozpočtu webu, pokusím se otevřít začátkem příštího roku pravidelné webové „Psychologické okénko dr. Hanáka“, aby naše snahy dostaly ucelený směr a hlavně, abychom byli pod odborným vedením graduovaného odborníka (v něhož mám důvěru), i když právě Petr Hanák je zastáncem názoru, že věda především kusem umění. Hlavně se však pokusíme jít směrem k praxi a vyvrcholením by měly být praktické semináře při našich kempech. Dnes však plním slib Tomáši Novotnému a napíšu pár řádek o postu libera (foto: Martin Sidorjak).

 

„Mentálové „ dáme si chvíli pauzu… Rozehráli jsme tady pěkný gejzír nápadů, idejí a názorů v oblasti psychologické souvislosti volejbalu. Spustil to Petr Juda, a protože jste reagovali v masivním způsobem, nechal jsem se rovněž strhnout. Musím se vám přiznat, že jste mi pěkně nahráli. Jelikož je to hlavní téma, kterým se chci (i na těchto stránkách) v budoucnu zabývat. Získal jsem pro trenérské semináře 2. a 3. třídy dr. Petr Hanáka, psychologa z Brna, který zcela paralelně s touto mentální názorovou přestřelkou na našem webu způsobil nebývalý rozruch svými přednáškami v cyklu Úvod do psychologie sportovní hry. Je to teď všechno takový guláš, sice velmi prospěšný, ale guláš je nejlepší odležený, a proto odložíme i ten náš, já se pokusím vaše názory utřídit, a společně s Dr. Hanákem na ně zareagujeme. Pokud se mi podaří nalézt finanční podporu pro nárůst rozpočtu webu, pokusím se otevřít začátkem příštího roku pravidelné webové „Psychologické okénko dr. Hanáka“, aby naše snahy dostaly ucelený směr a hlavně, abychom byli pod odborným vedením graduovaného odborníka (v něhož mám důvěru), i když právě Petr Hanák je zastáncem názoru, že věda především kusem umění. Hlavně se však pokusíme jít směrem k praxi a vyvrcholením by měly být praktické semináře při našich kempech. Dnes však plním slib Tomáši Novotnému a napíšu pár řádek o postu libera. Z Tomášova komentáře cituji:  „… sám jsem si taky na vlastní kůži několikrát vyzkoušel platnost legendárního Smolkova výroku … (libero si chodí do hřiště jen pro rány, pozn. red.), je to post nevděčný a podle mě nedoceněný, ale přesto (nebo právě proto) mě fascinuje …“ Tomáš nabízí jako příklad video na tomto odkazu:   http://www.youtube.com/watch?v=2tEduO3EzUY. … kde Wlazly „zlikviduje“ podáním Ignaczaka  a ptá se:  „Co dělat v takové situaci? Jak si může co nejrychleji a nejúčinněji pomoci libero? Jak mu můžou pomoci ostatní? Nezajímají mě obecné fráze, ale konkrétní zkušenosti praktiků (především Paldy, reprezentačních trenérů atd.) co opravdu „tady a teď“ pomůže, když všichni nádherně vidí nešťastníka v jiném dresu, kterého prakticky není možné vystřídat, který se nemůže chytit úspěšnou smečí, blokem či servisem. Nešťastníka, kterému se nedaří splnit „jediný“ úkol, dobře přihrát a čím dál tím víc se v tom utápí …“.

Abych mohl odpovědět uspokojivě, musím ten problém nějak vymezit. Tak tedy, souhlasím s výrokem, že libero je náročný a nevděčný a proto (a to je moje první praktická rada) hledejte nejen hráče odolného (i to je vágní termín, co to je odolný? … proti čemu?), ale především silnou hráčskou osobnost. Tu už poznáte snáze. Je to hráč, který požívá v týmu úctu jak herně, tak lidsky. Tedy osobnost podobnou nahrávači. Hráč na postu libera totiž musí obstát herně, ale musí svou činnost taky obhájit proti tlaku dravců z vlastního družstva. Ti totiž nemají ani tušení, jak je to psychicky náročné (vycházejí totiž ze sebe a ze své činnosti), ale vytvářejí na libera velký tlak v případě, že se nedaří. A libero (i silný typ) nemá k dispozici herní prostředky, jak by je umlčel, protože „nechybovost“ se prokazuje jen velmi plíživě, všechny úspěšné zákroky (kromě těch famózních) se pokládají za samozřejmost a každá chyba libera „řve“ na celé kolo. Protože si tedy libero nemůže rychle uhájit herně svou pozici musí sociálně-psychologicky. Tedy musí projevovat chování, které útočníky odrazí či přesvědčí. Obdržálek jednou na MS 2006 odpálil útok vetřelce slovy: „ …to tak ještě potřebuju, abys mi tady do toho kecal, mám toho plnou hlavu, hlavně si tam na síti uhrávej a mně do toho neser …“a byl klid. A protože je Obdržálek dobrý hráč (až na tu svalovou sílu), obhájil záhy vše i výkonem. Většina dobrých liber si v těchto situacích umí pomoct jaksi nevolejblově: buď trochu teatrálně jako Palinek, Sergio, Polanský nebo hyperaktivitou Meana, Verbov, Kryštof nebo neustálou komunikací (dopředu i dozadu) Smolka, Obdržálek, Václavík. Samozřejmě jsou i výborná libera, která se tolik navenek neprojevují Habada, Mijič, Mitkov, Lambourne atd. Každopádně libero se musí dostat do stejného herního transu jako ostatní hráči a má k tomu samozřejmě méně herních (činnostních) prostředků. Jeho prostředky jsou vedle herních činností především pohyb, projev, komunikace. Samozřejmě smysluplně komunikovat může jen hráč, který na to má lidský rozměr. Proto uzavírám opakováním, že pro post libera musíme hledat silnou hráčskou osobnost a nikoliv dělat z této herní funkce odkladiště hráčů, kteří nemohou hrát žádnou jinou roli. A teď k té situaci, o níž píše Tomáš. Libero se dostalo „do jámy“, kvůli několika chybám bezprostředně po sobě. V první řadě (vycházejíc z předcházejících řádků) si hráč musí umět pomoci trochu sám. To pro mě znamená například, že musí nesmí ustat v komunikaci a chovat se jakoby se ty chyby nestaly. Jakmile ztichne nebo projeví bezradnost, spoluhráči to okamžitě poznají a je zle. Čili jako trenéři musíme vést libera k tomu, aby uměl „mentálně odpalovat“ chyby pryč od sebe. Tím nemyslím se vylhávat nebo dokonce v tréninku být lehkomyslný k chybám. Ovšem trénink není hra. Hra je druh boje (či minimálně konfrontace) a zde není čas ohlížet se. Tentýž postoj musí projevit trenér vůči liberu: znovu opakuji, v zápase se hráčům pomáhá a v tréninku se tlačí. Představte si reakci na onu video situaci (Wlazly – Ignaczak) … co by šlo asi tak Ignaczakovi vyčítat nebo jak mu pomoci? Prostě tu situaci, přestát, rozkouskovat tajmem, taktickým střídáním hráče na jiném postu a co nejrychleji Wlazlyho z podání pryč. A na závěr ještě jedna věc. I ten největší hráč může mít slabou chvíli. Pokud je to řešitelné, pokusit se upravit výchozí přihrávající formaci (menší díl chybujícímu hráči) či přistavit čtvrtého přihrávače, někdy i středového (třeba z kraje, samozřejmě se specifickou úlohou). Opakuji, nejdůležitější je „vylézt“ z té situace ven. Ne si něco dokazovat nebo řešit. Vše, co je po ruce, je dobré. Byť by to znamenalo, netradiční řešení. Vzpomínám si na jednu situaci v národním týmu, kdy se dvojice Kryštof – Popelka zdráhala po dvou chybách při přihrávce plachty vykrýt Nováka, protože má gloriolu světového přihrávače. Ale i Novák, Papi či Vujevič potřebují někdy pomoci, jsou to lidé … omylní a chybující. Hrdost a nedotknutelnost není v takových případech na místě a je stejně nebezpečná jako bezradnost či propadání negativním emocím. Tomáši, stačí to pro začátek? Další v případné diskusi ….

V Praze 3.11.2008 Zdeněk Haník

PS.
Stále ještě musím trvat na tom, že od roku 1998, kdy se funkce libera „narodila“, nejsme schopni s jistotou říci, jaký typ hráče je pro funkci libera nejvhodnější. Malý nebo velký, starý nebo mladý, bývalý smečař nebo speciálně školená funkce. Zároveň ptáme, jak má libero trénovat. I když o tom již dnes víme víc. Tak o tom snad někdy příště.