„Milé děti, jakmile vyhrajete rozehru, musíte to společně oslavit, jinak vám nebude přiznán bod, který jste právě získali. Je to jasné …?, tak jedem … Odebírám vám bod, jelikož jste nedostatečně oslavili vyhranou rozehru…“, dí trenér a děti na to: „vždyť jsme slavili …“. To je typická situace na mládežnických kempech Volejbalové akademie. Jeden právě předevčírem skončil v Nymburce. Zdá se vám popisovaná situace násilná a nepřirozená? Ano, na první pohled to tak vypadá a vlastně to tak v počátku je. Ne tak později. Ona základní podmínka zisku bodu ve všech průpravných hrách na volejbalových kempech Volejbalové akademie od svého vzniku v roce 1995, „povinné slavení bodu“ (rozuměj: týmový emocionální projev po zisku bodu) má zásadní pozitivní význam pro rozvoj hráčské osobnosti do budoucna. Uvedu základní argumenty, proč je tomu tak: ... (foto: www.pankiv.cz)

Kdysi jsem slíbil, že z vlastní praxe zkusím dát nějaká doporučení, jak pracovat na mentální stránce volejbalu, na mentální převaze. Na to jak působit na duši mladého (i staršího) volejbalisty neexistuje žádný návod, žádná pravidla. Za předpokladu dobrých základů kondice, volejbalové techniky a taktiky, přichází v pomyslné pyramidě čtvrtá kvalita a tou je mentální odolnost. K jejímu dosažení, nebo k práci na ní, nevede zřejmě pouze jedna cesta. Jsou týmy, jejichž hráči mají přibližně stejné fyzické a somatické parametry, jsou na tom technicky přibližně stejné, vyznávají stejné základy taktiky. A přesto jedny stále nebo většinou vyhrávají a druhé zase prohrávají a počet vítězství je minimální. To je jasný důkaz, že rozdíl je v mentální odolnosti a převaze. (foto:kadeti 91, vl.archiv)

Redakce našeho webu si vynutila od svého fantoma: Big Coache autorská práva na následující článek. A protože se jedná o velmi zajímavý artikl, nasazujeme jej do první pozice. Nyní jednáme s autorem o vydání seriálu „To nejlepší z Big Coache …“ A tady už je jeho článek (pozn. red.)… Nového roku jsem loni popřál Zdeňkovi citátem „Neber se tak vážně“. Pokud si dobře pamatuji reakce byla trochu nazlobená, ať sem nezavádím žádné švejkárny, že vše je potřeba dělat vážně, dokonce snad smrtelně vážně. Dnes ten citát opráším jako reakci na výrok „Měl jsem totiž strach o sebe, o své jméno, ne o výsledek jako dřív.“ a třeba bude nahlížen z jiného úhlu. Třeba, že egoismus je jistou překážkou jakéhokoliv výkonu…

Měl jsem vlastně v úmyslu psát jiný článek, ale uvědomil jsem si, že zareaguji na článek Petra Judy „Mentální převaha“ a některé ohlasy na něj. Ale začnu odjinud. Zoran Gajič (trenér olympijských vítězů) na semináři v Jablonci prohlásil: „nejlepší psychologie je umět hrát volejbal“. Neříkám to poprvé, to si uvědomuji, ale kus pravdy na tomto výroku je. Já tuto myšlenku s dovolením trochu zodborním a převedu ji do výroku „ZÁKLADNÍM PŘEDPOKLADEM PSYCHICKÉ ODOLNOSTI JE ODPOVÍDAJÍCÍ HERNÍ KVALITA“, je to vcelku logický výrok, ale nedostačující, jelikož je jednostranný. Řekněme však, že máme první východisko pro případnou diskusi. Z této premisy vychází ponaučení, že pokud chci být psychicky odolný musím zároveň dobře hrát a hrát budu lépe, když budu více a lépe trénovat. Já s tímto vším jako trenér naprosto souhlasím, ale všichni cítíme, že to je jaksi nedostatečné zjištění. Na podporu tohoto tvrzení však uvedu příklady Vladimíra Grbiče a Lorenza Bernardiho ...(foto: Martin Sidorjak)

Nechci článek uvést jako mentální převaha XY, abych se neopakoval. Chtěl bych uvést několik myšlenek týkající se mentální přípravy v rámci volejbalu. Ta se již bezpochyby neskládá, jak by si mohl někdo myslet, jen z povzbuzujících projevů. To je jen nejpatrnější vnější projev. A to by bylo příliš málo a já mám dojem, že se mnohdy pojem mentální volejbal omezuje jen na „lítání kolem dokola“ po vyhraném míči. Proč je nutné zabývat se mentální přípravou a kdo by se jí měl zabývat? Stále tvrdší soutěžní pole (myslím opět na mezinárodní pole), a nejen ve volejbale, ale i v ostatních sportech, vysvětluje zájem trenérů o psychický stav.

Nechci článek uvést jako mentální převaha XY, abych se neopakoval. Chtěl bych uvést několik myšlenek týkající se mentální přípravy v rámci volejbalu. Ta se již bezpochyby neskládá, jak by si mohl někdo myslet, jen z povzbuzujících projevů. To je jen nejpatrnější vnější projev. A to by bylo příliš málo a já mám dojem, že se mnohdy pojem mentální volejbal omezuje jen na „lítání kolem dokola“ po vyhraném míči. Proč je nutné zabývat se mentální přípravou a kdo by se jí měl zabývat? Stále tvrdší soutěžní pole (myslím opět na mezinárodní pole), a nejen ve volejbale, ale i v ostatních sportech, vysvětluje zájem trenérů o psychický stav.

Pod tímto názvem se skrývá něco, o čem víme, že může pomoci k vítězství, ale mnohdy nevíme jak toho docílit. Mentální odolnost je široký a dost obtížně vysvětlitelný pojem. Jeho hlavními kvalitami jsou obětavost a sebezapření. Je to „kombinace dokonalé disciplinovanosti a odmítání se vzdát“ (Vince Lombardi, trenér amerického fotbalu). Je to schopnost zůstávat sebejistý, soustředěný, koncentrovaný ve všech typech prováděných činností, zvláště situacích pod tlakem. Abychom vyhrávali, potřebujeme mentálně silné a odolné hráče. (Foto: Kadeti 91 před utkáním)

To je název dalšího článku, který vyšel v Mladém světě v červnu 1983. Byl to rozhovor s reprezentačním trenérem Dušanem Melíškem o stavu mužské reprezentace. V reprezentaci nastoupil po OH v Moskvě. Na ME v roce 1981 skončil na 4. místě. Na následujícím MS v roce 1982 v Argentině však skončil národní tým na „krutém“ 9. místě. (dnes už v uvozovkách). Opět se v rozhovoru zabýval stavem národního družstva a stavem mládeže u nás. Z jeho názorů vybírám: Otázka: „Co nám ve srovnání se špičkou nejvíce chybí?“ Odpověď: „Hráči. Myslím špičkové světové hráče. Každé dobré družstvo má nejméně jednoho. Vychovat špičkového hráče je dlouhodobý proces, který žádá hodně dřiny. Naši hráči ve své většině trpí jednou vlastností: rádi by dosáhli dobrého výsledku, ale cestou nejmenšího odporu... (foto: kadeti, roč. 1991)

Proč se zdá, že nějaké týmy stále vyhrávají? A to i době, kdy herně stagnují. Ve všech odvětvích sportu jsou četné příklady. Ve volejbale je to např. tým Itálie který vozil medaile z ME i v dobách, kdy i odborníci tvrdili, že jsou již za zenitem své výkonnosti. Mám na mysli finále v roce 2001 a dvojnásobné vítězství v letech 2003 a 2005. Klíčem jsou sebedůvěra a vítězný postoj. O sebedůvěře bylo již psáno. Jak zjistit a rozvíjet vítězný postoj? „Jediná nezpůsobilost v životě je špatný postoj“ (Scott Hamilton). Tento citát známého krasobruslaře platí pro všechna odvětví jak sportu, tak i jiných zaměstnání. Je to opravdu životní postoj, životní filosofie, co ihned od počátku určuje výsledek. Vítězové říkají, co chtějí, aby se stalo. Zatímco poražení říkají, čeho se bojí, že se může stát... (foto: podává Adam Záhorský)

Jako doplnění mého posledního článku „Představivost: způsob, jak být lepší“ ze dne 1.5.2008 o tvoření obrazů bych chtěl použít volně upraveného článku z knihy Volleyball Cybernetics, autorů S.Kellnera a D. Grosse, nakladatelství Paperback 1996, USA. Každá soutěžní situace nabízí tvořivé příležitosti k úspěchu. Nadneseně řečeno: hráč k nezaplacení je ten, pro něhož je výzva podnětem k jeho nejlepší hře. J.F. Kennedy: „Nejsou žádní velcí lidé. Jsou jen velké příležitosti“. Využívejte příležitostí! Zde je doporučení a postup učení:... (Foto: podává Lukáš Gucký)