Až do třicátých let minulého století neexistovala žádná definice stresu. I když byl tento stav znám, nebyl pojmenován. Postupně si vědci začali všímat podivného chování jinak psychicky normálních lidí, kteří se ocitli v náročné životní situaci. Reagovali neadekvátně, nechybělo psychické zhroucení, fyzický kolaps bez zjevných příčin. Bylo třeba zjistit, proč k těmto stavům dochází. První výzkumy v oblasti lidského prožívání provedl kanadský endokrinolog Hans Selye. A byl první, kdo popsal stres. Vzniká působením tří elementů: prostředí, vnímání prostředí a reakce na různé formy vzrušení. Je typické při hledání příčiny stresu dávat vinu prostředí... (Foto: Martin Sidorjak)

Až do třicátých let minulého století neexistovala žádná definice stresu. I když byl tento stav znám, nebyl pojmenován. Postupně si vědci začali všímat podivného chování jinak psychicky normálních lidí, kteří se ocitli v náročné životní situaci. Reagovali neadekvátně, nechybělo psychické zhroucení, fyzický kolaps bez zjevných příčin. Bylo třeba zjistit, proč k těmto stavům dochází. První výzkumy v oblasti lidského prožívání provedl kanadský endokrinolog Hans Selye. A byl první, kdo popsal stres. Vzniká působením tří elementů: prostředí, vnímání prostředí a reakce na různé formy vzrušení. Je typické při hledání příčiny stresu dávat vinu prostředí. Například, „Když jsem viděl tolik lidí, zpanikařil jsem.“ Nebo: „Trenér na mě vyvíjí přílišný nátlak.“ Přitom hodně důležité je vlastní vnímání tohoto prostředí. Někdo, když vidí plný stadion, bude uvažovat o velké šanci se předvést a ukázat. Jiný zase dostane strach, aby neudělal před tolika lidmi chybu a nezesměšnil se. Třetím prvkem jsou reakce na podněty, které způsobují vzrušení. Ty mohou být z oblasti fyziologie (až patofyziologie), psychologie a ve změnách projevů chování. Z těch fyziologických to jsou např.: zvýšená srdeční frekvence, zvýšený krevní tlak, zvýšené pocení, zrychlené dýchání, zvýšená spotřeba kyslíku, časté nutkání na močení atd. Z oblasti psychologické to mohou být pocity přemoženosti, zmatenosti, neschopnost se soustředit, ztížené udržení pozornosti, pocit neovládání se, neschopnost dělat rozhodnutí. A ze změn v chování to bývá rychlé mluvení, kousání si nehtů, poklepávání nohama, rychlé pocházení sem a tam, mračení se, chvění se apod. Jiná definice zátěže říká, že stres je výsledek individuálních negativních myšlenek a změn ve vzrušení při reakci na prostředí. Jsou dva vzorce vzniku stresu podle toho, zda se nejprve vyskytují záporné myšlenky nebo změny ve vzrušení. Prvním vzorcem vzniku stresu je: vnější podněty prostředí, následuje jako reakce na něj vzrušení. Na základě toho přepadnou jedince negativní myšlenky a vzniká stres. Například sportovec přijde před zápasem do šatny, kde se denně převléká (vliv prostředí). Jak vstoupí, pocítí svalové napětí, lehce se zvýší tep srdce, pocítí kolem žaludku úzkost (vzrušení). Tyto pocity se spojí s uvědoměním si důležitosti zápasu, začne přemýšlet, co když mu to nepůjde, co když jako tým nevyhrají (negativní myšlenky). A stres je na světě. Jiným příkladem může být žák ve škole, když má být plánovaně zkoušen. Přijde do třídy (prostředí), „nasákne pach třídy“, začne se potit, být nervózní (vzrušení) a bude přemýšlet, co se nenaučil, čemu nerozumí a podobně (negativní myšlenky). Výsledkem je stres. Druhý vzorec vzniku stresu je: vnější prostředí, dále negativní myšlenky a na jejich základě vzrušení. Opět příklad ze sportu. Je před utkáním. Hráč sledujete rozcvičení soupeře. Ten při rozsmečování dává razantní údery, jednotliví hráči se povzbuzují, vypadají uvolněně a v pohodě. A vy si začínáte uvědomovat, že je vlastně nemožné soupeře porazit (negativní myšlenky). A dostaví se vzrušení v podobě pocení, nervozity, zvýšené srdeční frekvence, pocitu bušení srdce atd. Výsledkem je stres. Ve sportu se mnohem více vyskytuje druhý vzorec vzniku stresu. Tedy negativní myšlenky předcházejí vzrušení. V obou případech hlavní roli nesehrálo prostředí samo od sebe, ale to jak je prostředí vnímáno. To neznamená, že prostředí nemá důležitý podíl na vzniku stresu. Některé vnější události (odborně environmentální) produkují negativní myšlenky více než jiné. Nicméně událost se nestává stresující, pokud není námi negativně interpretována. Z toho plyne, že hlavně vzájemné působení negativních myšlenek a vzrušení v obou vzorcích vzniku stresu může často vést k zničujícímu okruhu záporné zpětné vazby a tím pádem k prohlubování stresu. A dále, že přímé ovlivňování těchto dvou elementů vede k ovlivňování a ovládání stresu. A třeba i v náš prospěch.

Velké Meziříčí, 19.3.2008 Petr Juda