Z předcházejících článků o stresu vyplývá, že stres není nemoc. Je to reakce organismu na působení určité nadprahové zátěže. V patologický stav přechází organismus až při působení silného stresoru, který má za následek tělesné potíže jako žaludeční nebo dvanácterníkové vředy, bolesti hlavy, deprese apod. V těchto případech je nutné vyhledat zdravotního specialistu (psychiatra, psychologa, specialisty pro orgánové poškození). Léčení je i tak velice složité, neboť hlavní příčinou je stres a poškození je důsledkem působení zátěže.... (foto: CEV)

Z předcházejících článků o stresu vyplývá, že stres není nemoc. Je to reakce organismu na působení určité nadprahové zátěže. V patologický stav přechází organismus až při působení silného stresoru, který má za následek tělesné potíže jako žaludeční nebo dvanácterníkové vředy, bolesti hlavy, deprese apod. V těchto případech je nutné vyhledat zdravotního specialistu (psychiatra, psychologa, specialisty pro orgánové poškození). Léčení je i tak velice složité, neboť hlavní příčinou je stres a poškození je důsledkem působení zátěže. Hlavní roli by měl hrát psycholog nebo psychiatr. A zde stále panují předsudky, co na to okolí, když já chodím k psychiatrovi? To jsem tedy blázen? Do tohoto stavu by se sportovec měl dostat jen výjimečně. Zde hlavní roli hraje trenér, který by měl rozpoznat stavy úzkosti sportovců před utkáními. Jak se trenér dovede vcítit do hráčovi mysli (odborně se tomu říká empatie) je rozhodující pro zvládání stresu. A zde může být velký problém. Pokud to trenér nedokáže, stres si dělá, co chce. Mimochodem hráči jsou často schopni mnohem lépe předpovědět pocity trenérů před zápasy než je tomu naopak. Aby trenér mohl pomáhat svým sportovcům zvládat stres, měl by být obratný v rozpoznávání jeho příznaků (symptomů). Obecné fyziologické a psychické jsem již uvedl v předchozím článku minulý týden. Zde jsem také uvedl dva vzorce vzniku stresu. Týkají se třech veličin: prostředí, úrovně tělesného vzrušení a působení negativních myšlenek. A přímým působením na tyto veličiny můžeme velice dobře stres zvládat nebo aspoň ovlivňovat. Stres tedy vzniká podle těchto  vzorců: 1. prostředí + vzrušení + negativní myšlenky = stres. 2. prostředí + negativní myšlenky + vzrušení = stres. Prostředím se v tomto případě myslí fyzické a sociální prostředí sportovce. Vzrušení se svými somatickými projevy se dá nazvat tělesným stresem. A negativní myšlenky jsou projevem kognitivního stresu (kognice = uvědomování a poznávání světa a sebe samého). Je známo a je to i logické, že druhý vzorec působení stresu je mnohem častější než první. Na pořadí ovlivňování jednotlivých stresorů vcelku dost záleží. Prvním je sportovcovo fyzické i sociální prostředí. Jaké aspekty prostředí zvýší pravděpodobnost, že sportovci zažijí stres? Ten nastane, když si sportovec není jistý, že bude schopen udělat, co se od něho očekává. Tedy redukce nejistoty je ten důležitý element. Samozřejmě, že část nejistoty vězí ve sportu samém. Tou je obava o výsledek. Tato nejistota by neměla být odstraňována. Sportovci se potřebují učit rozvíjet dostatečně psychické dovednosti k jejímu zvládání. Ovšem nejistoty ve smyslu „budu hrát“, „co ode mě trenér očekává“, „věří mi nebo nevěří“, „jaké mám postavení v týmu v jeho mysli“ atd. jdou redukovat. Jak? To vyplývá z uvedených otázek. Je až překvapivé kolik hráčů i renomovaných a známých má tyto obavy. To je tedy ovlivnění sportovcova prostředí. Další veličinou je tělesný stres. K ovládání slouží hlavně různé uvolňovací metody. Může to být např. tvorba relaxačních obrazů. Jackie Stewart, bývalý automobilový závodník a mistr světa F 1 v letech 1969, 1971 a 1973, když seděl v automobilu těsně před závodem si představil své tělo nafouknuté jako balón. Pak nechal unikat vzduch ven a cítil se uvolněný. Tento trik mu pomáhal se připravit na závod. Dále k uvolnění slouží poslouchání hudby, meditační techniky apod. Jak ovlivňovat negativní myšlenky? Jednoduše řečeno rozmluvit si je. Negativní myšlenky typu: „jen abych nezkazil“, „jak budu vypadat, když selžu“, „co, když to bude ležet na mně a já rozhodující smeč nedám“, „tohoto soupeře jsme ještě nikdy neporazili“, apod. Tyto myšlenky se vkrádají do mysli stále a dají se změnit nebo vymazat jen tréninkem. Jeho cílem je zastavit negativní myšlenky a navodit racionální myšlení. Prvním krokem je pomoci sportovci identifikovat události, které negativní myšlenky spouští a pochopit, že negativní myšlenky jsou destruktivní. A dalším navazujícím krokem je identifikovat racionální, realistické a produktivní myšlenky jako náhradu za ty negativistické. A je nyní na sportovci, na spoluhráčích i na trenérovi, jak vytlačit negativní myšlenky z mysli sportovce a nahradit je racionálními. K tomu slouží samomluva (sportovec mluví sám se sebou a přesvědčuje se o pravdivosti realistických myšlenek), ještě lepším je pro sportovce povídat si před zápasem mezi sebou a dodávat si vzájemně sebedůvěry. V neposlední řadě je to opět trenér, jak je schopen působit na hráčovu mysl a jak je schopen eliminovat negativní stránky stresu a využít positivní „nabuzenost“ do utkání. Trenér tedy hraje velice důležitou až skoro základní roli při práci se stresem. Závěrem. Stres a reakce na něj je daleko složitější problém, než uvádím v těchto posledních třech článcích. Chtěl jsem jen zhruba uvést čtenáře těchto stránek do problematiky stresu a alespoň částečně se v ní orientovat.

Velké Meziříčí, 26.3.2008                  Petr Juda