Redakce našeho webu si vynutila od svého fantoma: Big Coache autorská práva na následující článek. A protože se jedná o velmi zajímavý artikl, nasazujeme jej do první pozice. Nyní jednáme s autorem o vydání seriálu „To nejlepší z Big Coache …“ A tady už je jeho článek (pozn. red.)… Nového roku jsem loni popřál Zdeňkovi citátem „Neber se tak vážně“. Pokud si dobře pamatuji reakce byla trochu nazlobená, ať sem nezavádím žádné švejkárny, že vše je potřeba dělat vážně, dokonce snad smrtelně vážně. Dnes ten citát opráším jako reakci na výrok „Měl jsem totiž strach o sebe, o své jméno, ne o výsledek jako dřív.“ a třeba bude nahlížen z jiného úhlu. Třeba, že egoismus je jistou překážkou jakéhokoliv výkonu…

Petr Juda vyznává, dle seznamu použité literatury, metody vyvinuté v anglosaském světě. Posilování mentálních schopností pozitivním myšlením, naléváním si sebedůvěry ve vlastní síly, stávaní se silnějším a odolnějším. Pokusím se to trochu rozebrat. Každý máme nějaké prožitky, které spojujeme s aktuální realitou a každý po svém ji nějak deformujeme a tak vlastně své problémy neustále vlečeme s sebou. Čím je ten balvan menší, tím je naše situace jednodušší a naše psychika odolnější. Teď se dostaneme do situace, kdy je po nás požadován určitý výkon, řekněme zahrát dobře volejbal. Pokud nás někdo bude nabádat, že musíme uspět, musíme podat perfektní výkon, musíme vyhrát, naložíme si na vrch ještě další zátěž toho „musu“.Pak se mluví o tom, že sportovci byli pod tlakem a že zátěž neunesli. Občas jsem tu vzpomínal na naše „velikány volejbalu“. Pokud je mi známo, řada z nich byli lide nekomplikovaní, s určitým nadhledem a bohémskou životní filosofií. Životem se občas protloukali všelijak, ale na hřišti paráda. Neměli problém ten svůj kamínek zahodit a „musíš, musíš“ pouštěli jedním uchem tam, druhým zase zpět. Stručně řečeno, mám-li běžet se šutrem na zádech, bude lepší ho zahodit než pravidelně posilovat nohy a snažit se zlehka utíkat s ním. Zapomeňme na věty typu teď hrajeme o přežití, teď nebo nikdy, teď musíme vyhrát za každou cenu. Řekněme si, „Vždyť jde vlastně o hov..“ Možná berlička, ale věřím jí... Pobíhání dokolečka po hřišti - zajdu do roviny, která se možná bude zdát podivná, nicméně pokud se někdo neobává o své duševní zdraví a nezačne pochybovat o mém, nechť čte dále. Pohyb po hřišti, běhání do kruhu a jeho vliv na stav vědomí. Je známá věc, že volejbal se hraje nejlíp v určitém transu, tj. stavu, kdy se člověk přestane starat sám o sebe (Zdeněk už o sebezapomínání několikrát mluvil, západní věda tomu říká flow). Kruhový pohyb se vyskytuje v řadě oblastí, počínaje šamanskými rituály (tanec kolem ohně za rytmického bubnování) až po různá niterná bojová umění a duchovní disciplíny. Kruhové pohyby se používají v taiči, sing-i i pa-kua, když byly zmíněny Ćíňanky a jejich příprava. Součástí cvičení Pěti tibeťanů je otáčení těla kolem vertikální osy ve směru hodinových ručiček a tímto způsobem nabíjení energetických center tzv.čaker. Jsou známy sekty tzv. tančících dervišů, kteří se dostávají do transu tím, že se donekonečna otáčejí kolem své osy. Jsou to tisíciletí staré metody, nicméně zřejmě na nich něco bude, protože jsou dodnes používány. Tak proč neběhat i po hřišti a pomáhat si k volejbalovému transu … Psychika u žen. Moje nahrávačka zakončila zápas dvěma fatálními chybami, zkažená nahrávka-dvoják, následně špatné ulití do prstů a konec zápasu. Neudržel jsem se a dost nahlas konstatoval „Ježiši, to je ale kráva“... Utekly 2 roky, poslední zápas sezony. Zahrála excelentně, večer jsme všichni poseděli, o půlnoci přinesla panáky a povídá: „Ještě si myslíš, že jsem kráva?“. Já už na to mezitím dávno zapomněl, ona si ji stále nesla s sebou. Takže pozor na hubu, hráči si pamatují a přidávají tak ke svému balvánku … Vlastní zkušenosti - sám jsem používal metodu „dej mi to hned znova“, když jsem se namazal do bloku nebo vyhodil míč 3m za hřiště. Nechtěl jsem balvan neúspěchu táhnout s sebou, potřeboval jsem ho hned setřepat, vymazat. Můj nahrávač ví, že chci balón hned a znovu. Když se namažu zase a ještě jednou, musím to už rozdýchat na lavičce, jinak vše zapomenuto a zahozeno. Zdraví BC

Z utajeného místa 15.10.2008 Big Coach