Náš rakouský spolupracovník Thomas Artner se na německých stránkách Volejbalové akademie zamyslel nad psychickými faktory ovlivňující timing ve volejbale. Přinášíme Vám překlad tohoto jistě zajímavého článku. „Pokud v týmu vládne strach, protože je zneužita zodpovědnost a tím porušena důvěra mezi spoluhráči, je nemožné využít kvalitu schopností, které jsou k dispozici, naopak: i vynikající hráč se v takové skupině stává břídilem“ Thom Artner
S touto filozofii se setkávám v každodenním životě, v rodině i v zaměstnání, s tím samým významem, jako ve sportu obecně a ve volejbale zvlášť.

Náš rakouský spolupracovník Thomas Artner se na německých stránkách Volejbalové akademie zamyslel nad psychickými faktory ovlivňující timing ve volejbale. Přinášíme Vám překlad tohoto jistě zajímavého článku. „Pokud v týmu vládne strach, protože je zneužita zodpovědnost a tím porušena důvěra mezi spoluhráči, je nemožné využít kvalitu schopností, které jsou k dispozici, naopak: i vynikající hráč se v takové skupině stává břídilem“ Thom Artner
S touto filozofii se setkávám v každodenním životě, v rodině i v zaměstnání, s tím samým významem, jako ve sportu obecně a ve volejbale zvlášť.

 

Útočníci:

U útočníků prvního sledu závisí timing a s tím i efektivita spolupráce mezi nahrávačem a útočícím hráčem na vzájemné důvěře. Především tyto dva aspekty je důležité brát v potaz:

• Útočník musí, aniž by vždy viděl míč před sebou, umět řídit svůj rytmus rozběhu a jeho rychlost a pln slepé důvěry v nahrávačovu schopnost, připravit ideální nahrávku, vyskočit
• Nahrávač by měl precizní a taktickou nahrávkou splnit důvěru útočníka, kterou mu útočník dal, aby i on zůstal důvěryhodný a umožnil tak další úspěšnou výměnu.

Důležité je, aby nahrávači i útočníci předtím, než začnou tuto kombinaci trénovat, byli nejprve seznámeni s časovými vztahy, podmínkami i cíli útoku prvního sledu (videoukázka, ukázka v praxi velmi dobrými hráči). Výhodou pro rozvoj mladých útočících hráčů je, pokud svou první zkušenost s rychlými útoky získávají od zkušeného a kvalitního nahrávače, který jim dodá důvěru i úderovou jistotu. V každém případě by nácvik takovéto spolupráce neměl být doprovázen nejistotou, stálým neúspěchem nebo vzájemnou nedůvěrou. Neboť pokud útočící hráč usiluje o dokonalý timing, oddává se zcela závislosti na nahrávači, protože visí ve vzduchu ještě předtím, než je míč u nahrávače.

Přihrávající hráč

Od přihrávajícího hráče požadují trenér i hráči, aby přihrál míč do předem určené zóny. A opět se dostáváme k důvěryplnému vztahu mezi přihrávajícím hráčem a nahrávačem. Pokud se přihrávající hráč může spolehnout na to, že nahrávač dokáže proměnit i horší přihrávky v dobrou nahrávku, klesá stresový faktor přihrávajícího hráče a nahrávač se stává pro přihrávajícího hráče symbolem jistoty ještě před samotným aktem přihrávky. U přihrávky se jedná o souboj, který může být připraven a proveden v klidu. Proto je nezbytně nutné, aby každý detail byl smysluplně využit k úspěšnému zvládnutí herní situace. K tomu patří také pozorování a řízení vzájemného vztahu mezi nahrávačem a přihrávajícím hráčem. Neboť pokud chce nahrávač v utkání přihrávajícímu hráči (vědomě nebo nevědomě) ukázat: „Přihráváš špatně, takže já nemohu (nechci) dobře nahrát“, může toto jednání vést k nejistotě až k bojácnému chování. Požadavek po co možná nejlepší přihrávce však musí nadále přetrvávat, ne však na emocionálním, ale na věcném základu.

Nahrávač

Pozice nahrávače musí fungovat jako zprostředkující a precizně fungující spojovací článek mezi přihrávajícími a útočícími hráči, který se snaží vždy jednat bezchybně a variabilně vzhledem k situaci, někdy i kreativně i pln fantazie. Vysoké požadavky na koncentraci na straně jedné a být nezávislý od vnějšího tlaku na straně druhé, muset se vyrovnat se zbytečnými překážkami, vyžaduje právě u přihrávajících hráčů, aby svou akci prováděli s vědomím, že nahrávač vbíhá do předem určené zóny pro nahrávku zcela důvěřivě. Ve výkonnostním volejbale a u malých hráčů vzniká problém, že nahrávač nemůže počítat s tím, že vzrůstem malý hráč dokáže provést přesný útočný úder i při horší nahrávce. V takovém případě je povinností trenéra na tuto situaci jak útočící hráče, tak i nahrávače upozornit. Samozřejmě, že to není omluva pro špatnou nahrávku. Pokud dokáže útočící hráč útočit i z horších nahrávek, stává se psychickou oporou pro nahrávače. Správné řešení těžkých situací je jednou z nejdůležitějších vlastností ve volejbale. Žádný nahrávač nepotřebuje slyšet, že jeho nahrávka zapříčinila „námaz“ proti jednobloku.

Často se stane to, co očekáváme, protože to očekáváme

Nahrávač, který se musí příliš zabývat přihrávajícími hráči (co zase udělají?) a přihrávající hráč, který se musí příliš zabývat nahrávačem (když přihraju nepřesně, opět nahraje špatně), se nemůže koncentrovat na svoje úkoly, protože nemá důvěru ve spoluhráče. Útočící hráč, který se musí klepat před nahrávkou, je vstupenkou do sítě nejistoty. Hráč si myslí, že předem ví, jak situace dopadne a není schopen se během akce této myšlenky zbavit. Tímto jednáním sám přispívá k neúspěšnému vyústění herní situace. Problematika splněných očekávání je proto často spoluodpovědná zato, že hráči, kteří mohou technicky i takticky jednat úspěšně, dělají chyby v timingu.

Bojácné chování, způsobené nedostatečnou důvěrou ke spoluhráči, který má vykonat následující pohybovou činnost, může být důvodem křečovitě provedeného začátku pohybu, který zapříčiní špatné časování průběhu celého pohybu.

                                                                  (Thomas Artner, 1998)

Shrnutí:

Vzájemné vztahy mezi hráči, jak na hřišti, tak i mimo něj, jsou rozhodující pro uvolnění časoprostorového smyslu (timing), Pokud dokážeme potlačit rušivé faktory jako je strach, nedůvěra a nezodpovědnost, získáme více jistoty v týmu a tím i v budoucnu více úspěšných zážitků.

Thom Artner