V minulém článku, psaném ve čtvrtek, jsem definoval a popsal výstupy, které by dle mého názoru měly vznikat metodickou činností realizovanou ČVS. Zároveň jsem slíbil, že popíši cestu, jejíž prostřednictvím bych těchto výstupů chtěl dosáhnout. Dřív než se však začneme zabývat jednotlivými projekty, činností, nápady a plány, je třeba definovat několik OBECNÝCH PRINCIPŮ. Tyto principy by se měly jako červená nit vynout veškerou metodickou činností a aktivitou. Tyto principy bych nyní rád definoval a vysvětlil.

VÍCEÚROVŇOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ: Chceme – li zvyšovat obecnou úroveň vzdělanosti trenérů, je třeba přijmout a respektovat fakt, že úroveň vzdělání trenérů mládeže u nás je diferencovaná a nerovnoměrná. Chceme – li tedy trenéry vzdělávat musíme tento fakt respektovat a cílit na různé trenérské skupiny různým způsobem a v jiné úrovni. Je tedy třeba uspořádat vzdělávací systém hierarchicky a umožnit efektivní vzdělávání všem – jak amatérským trenérům malých oddílů, tak trenérům SpS a SCM. V rámci tohoto víceúrovňového vzdělávání je pak na místě zapojit trenéry – profesionály do vzdělávání trenérů – amatérů.

Na stránkách VA probíhá v posledních týdnech ba měsících zajímavá diskuze. V této diskuzi se objevují různé názorové platformy uvažující a argumentující směrem k metodice, respektive metodické činnosti ČVS. Různí, stále se opakující, autoři článků či komentářů pod nimi zde diskutují o tom, zda metodika má být jednotná, či nikoliv, zda existuje dostatek materiálů pro trenéry – amatéry, či zda potřebujeme další kuchařku atd.

Je to diskuze bohulibá, zajímavá. Avšak výstupy z ní zdaleka neodpovídají množství popsaného papíru a vynaložené energie všech zúčastněných. Je to, dle mého názoru, ze dvou důvodů. Za prvé mnozí neargumentují zcela otevřeně. Pomineme –li to, že se někteří autoři komentářů pod články nepodepisují, i ti kteří se ke svým názorům otevřeně hlásí si často nechávají otevřená zadní vrátka a schovávají se za obecné, neurčité a nekonkrétní teze a prohlášení.

Neustále se snažíme nacházet různé cesty, myšlenky, nové varianty techniky, abychom našim hráčům umožnili se správně volejbalově vyvíjet. Velkou roli ve sportovním vzdělání hraje motivace, která vychází z různých cvičení a materiálů, které máme k dispozici. Jednou z nich může být „míč pro libera“, který během nekolikaměsíčního použití v tréninkovém procesu stoprocentně přesvědčil a nadchnul trenéry v zahraničí. Míč pro libera byl vyvinut v Itálii, na jeho výrobě se podílel bývalý reprezentant Damiano Pippi. Povrch míče a jeho váha jsou stejné jako u normálního míče. Míč pro libera je speciálně polstrován, aby byl odskok od paží reálný a aby dráha letu míče odpovídala dráze normálního volejbalového míče.

Vážení čtenáři webu Volejbalové akademie, každý den vám na našich stránkách servírujeme porci odborných, zábavných ale i vážných volejbalových témat, a to i v těchto svátečních slunečních dnech. Udělali jsme pouze malou změnu, o článek Zdeňka Haníka nepřijdete, ten jsme tentokrát přesunuli z důvodu dnešního svátku na středu, já bych vás chtěl dnes seznámit se zajímavým pohledem na proces učení.

V každém sportu jsou všechny procesy učení řízeny mozkem. Volejbal není výjimkou, abychom docílili větší taktické, koordinační i technické pokroky, musíme tak i trénovat. Musíme však hráčům dávat za domácí úkol příklady sudoku? Ne že by jim uškodily, ale budou poté lépe technicky vybaveni? Budou poté rychleji jednat při řešení herních situací? Spíše ne, mnohem efektivnější je dávat jim úkoly, které budou vyžadovat speciální volejbalovou koncentraci a schopnost učení.

Trenéři převážně mládežnických kategorií si často stěžují na nedostatek tréninkových jednotek, na čas, který mohou při tréninkovém procesu svým svěřencům věnovat. Halu ovšem nenafouknete, více času nedostanete a musíte si zapřemýšlet, jak nejefektivněji čas využít. Například již úvodní fázi rozcvičení a zahřátí organismu můžete využít k nácviku techniky různých dovedností. Tady je pár typů, jak optimálně využít tréninkovou jednotku:

• Zařaďte již do první fáze rozcvičení kontakty s míčem
• Vyvarujte se cvičení a pohybů, které jsou vašemu sportu vzdáleny. (Například zdlouhavé běhání před tréninkovou jednotkou)
• Rozcvičení veďte tak, aby plynule navázalo na hlavní náplň tréninkové jednotky
• Veďte své svěřence již při rozcvičení směrem k hlavnímu tématu tréninku

Na základě analýzy posledního evropského šampionátu žen v Itálii a Srbsku přinášíme volejbalová cvičení, která jsou zaměřena na odstraňování nedostatků jednotlivých evropských týmů. Každý trenér si musí u svého týmu nejprve vyhodnotit, které činnosti je třeba nejvíce zdokonalovat a poté správná cvičení zakomponovat do tréninkových jednotek.

Srbsko – Jedenáctka před sedmičkou – Tréninková forma ke zlepšení hry po příjmu podání

Dva týmy hrají proti sobě v šesticích a zůstávají v předem dohodnuté rotaci, např. na začátku oba týmy s nahrávačem v zóně I. Družstvo, které útočí po přihrávce podání, musí získat jedenáct bodů dříve, než získá podávající družstvo sedm bodů.

V prvním lednovém týdnu tohoto roku jsem přispěl na tento web článkem pod názvem „ Kde nás tlačí bota“. Šlo o reakci v té době na hodně diskutované téma Volejbalová kuchařka. Obsah i pointu tohoto článku si můžete ještě jednou přečíst na tomto odkazu (http://www.hanikvolleyball.cz/archiv-clanku/ocima-treneru/ivan-pelikan/4455-kde-nas-tlaci-bota).

Promiňte za tento úvod, ale souvisí to s tím, o čem bych chtěl dnes napsat. Přečetl jsem si jeden rozhovor s novým reprezentačním trenérem Stewartem Bernardem. Na otázku v čem je jiná holandská metodika od ostatních odpověděl: „ Hodně se pracuje na individuální technice a celkové osobnosti hráče“. Myslím si, že to je základní a důležitá myšlenka, která reflektuje na světový trend tréninkového procesu ve volejbalu. Někdo řekne, že to není nic nového ani převratného, ale opak je pravdou! Převedení této myšlenky do praxe je ovšem rozhodující.

Tvůrčí pracovní setkání, takový je přenesený význam slova workshop. Tato tvůrčí pracovní setkání byla až donedávna doménou především umělců všeho druhu, v posledních letech se objevují první smělé pokusy o workshopy i ve sportu. Měl jsem možnost jednu z těchto akcí v nedávné době navštívit. Okamžitě jsem si začal představovat, jak by mohl vypadat takový velký volejbalový workshop. Nesměle Vám dnes proto předhodím svůj koncept. A protože náplní workshopu je tvůrčí práce, věřím že budeme tvůrčí a brzy se na takovém volejbalovém workshopu potkáme…

Workshop by měl být akcí, na které se budou potkávat trenéři různých kategorií, trenéři začínající i pokročilí, trenéři dívek i chlapců.. Formou živých ukázek si budou vyměňovat své poznatky, zkušenosti, své postupy a metody nácviku.

V posledních dnech se rozpoutala široká debata k tématu volby nového trenéra mužské reprezentace. Myslím si, že je to dobře. Všechny strany si z toho něco odnesou. Kvalitní trenér pro reprezentační družstvo bude posléze jistě nalezen a vše se vrátí do normálních kolejí… U někoho zůstane pocit křivdy, u někoho spíše pocit ne příliš povedeného výběrového řízení. Jsem si ovšem jistý, že většina se poučí do budoucna!

Osobně se mi potvrzuje dlouhodobý názor, že každý systém (na oko sebelepší) má své klady i zápory! To platí v životě, práci, herním systému a nakonec i ve zmiňovaném výběrovém řízení. ČVS měl po ukončení smluv reprezentačních trenérů jistě právo zvolit formu, jakou se bude pokračovat dále. Nabízelo se vícero řešení, ale byla zvolena forma konkurzu. Tím byl vyslán jasný signál těm, kterým skončila smlouva, ale i těm, kterým se otevírala dvířka… Až k tomuto bodu je potřeba tuto volbu respektovat. Dále se situace poněkud zamotala (v mechanickém procesu výběrového řízení), ale to by byla jiná debata, na kterou s odstupem času přijde jistě také řeč.