Tvůrčí pracovní setkání, takový je přenesený význam slova workshop. Tato tvůrčí pracovní setkání byla až donedávna doménou především umělců všeho druhu, v posledních letech se objevují první smělé pokusy o workshopy i ve sportu. Měl jsem možnost jednu z těchto akcí v nedávné době navštívit. Okamžitě jsem si začal představovat, jak by mohl vypadat takový velký volejbalový workshop. Nesměle Vám dnes proto předhodím svůj koncept. A protože náplní workshopu je tvůrčí práce, věřím že budeme tvůrčí a brzy se na takovém volejbalovém workshopu potkáme…

 

Workshop by měl být akcí, na které se budou potkávat trenéři různých kategorií, trenéři začínající i pokročilí, trenéři dívek i chlapců.. Formou živých ukázek si budou vyměňovat své poznatky, zkušenosti, své postupy a metody nácviku.

To vše nenásilnou formou, jako doporučení, nikoliv jako dogma. Uvolněná atmosféra je na takové akci nezbytná. Trenéři, kteří budou výstupům svých kolegů přihlížet, si z takové akce odnesou jen ta cvičení a jen ty postupy, které je zaujmou. Každý si tak vytváří svou vlastní kuchařku, zásobárnu cvičení. A navíc vše vidí živě a v praxi, což pomůže při následné aplikaci získaných poznatků do vlastního tréninkového procesu. Velkou výhodou je také to, že i ti nejzkušenější a nejfundovanější mohou být zaujati postupem či cvičením začínajícího kolegy a inspirovat se minimálně v detailech, možná i v celých cvičeních.

 

Pořadatelem by měl být oddíl, či jednotlivec, který je schopen zajistit minimálně tři kurty v hale, vybavení a vlastní hráče, kteří budou figuranty. Zde by se hodilo, aby byli tito figuranti věkově odlišní, například žáci, žákyně a na třetím hřišti dorostenci/dorostenky. Na každém hřišti by mělo být alespoň deset figurantů. Pokud by se povedlo spojit termín workshopu s pořádáním nějaké významné mezinárodní či národní volejbalové akce, získal by tím ještě větší rozměr. Téma workshopu by mělo být jednotné, ale zároveň ne příliš svazující. Zvolil-li by pořadatel například téma přihrávka, nemělo by cenu cokoliv dodávat a specifikovat..

 

Samotný program by mohl vypadat následovně:   Trenéři by se na své výstupy hlásili pořadateli předem. Ten by s předstihem  vypracoval a zveřejnil harmonogram. Jednotlivé výstupy by probíhaly na všech třech hřištích najednou, byly by omezeny časovým horizontem 20 – 30 minut. Z toho vyplývá, že by trenér neprováděl klasickou tréninkovou jednotku, ale předvedl jen pár cvičení. Přihlížející by mohli libovolně přecházet mezi jednotlivými stanovišti, koukali by prostě na to, co je zajímá a co se jim líbí. Po skončení každého výstupu by následovala diskuze mezi aktérem a přihlížejícími. Tato diskuze by nebyla časově omezena, mohla by být předvedena modifikace ukázaného ze strany přihlížejících trenérů, doplnění jednotlivých cvičení a podobně. Celý program workshopu by měl být natáčen a poté distribuován mezi všechny zúčastněné i nezúčastněné.. ( DVD, TV COM…  ??? ). Rozsah akce by měl být dvoudenní, sobota – neděle, s nedělním koncem kolem oběda.

 

Co by taková akce přinesla?

 

-          Možnost získat nové poznatky , rozšířit si svou zásobárnu cvičení a postupů v dané problematice

 

-          Možnost vyjít s kůží na trh a předvést kolegům trenérům něco ze své kuchyně…

 

-          Možnost otevřené diskuze k dané problematice, setkání s ostatními trenéry

 

-          Audiovizuální záznam workshopu, dostupný na DVD a internetu

 

-          Možnost oslovit desítky trenérů najednou

 

 

 

Dovolil jsem si dnes představit svůj nápad v jeho nejzákladnějších obrysech. Rád se seznámím s Vašimi poznatky, nápady i kritikou. 

 

V Jirkově , dne 14. 3. 2012, Štěpán Javůrek