Na stránkách VA probíhá v posledních týdnech ba měsících zajímavá diskuze. V této diskuzi se objevují různé názorové platformy uvažující a argumentující směrem k metodice, respektive metodické činnosti ČVS. Různí, stále se opakující, autoři článků či komentářů pod nimi zde diskutují o tom, zda metodika má být jednotná, či nikoliv, zda existuje dostatek materiálů pro trenéry – amatéry, či zda potřebujeme další kuchařku atd.

Je to diskuze bohulibá, zajímavá. Avšak výstupy z ní zdaleka neodpovídají množství popsaného papíru a vynaložené energie všech zúčastněných. Je to, dle mého názoru, ze dvou důvodů. Za prvé mnozí neargumentují zcela otevřeně. Pomineme –li to, že se někteří autoři komentářů pod články nepodepisují, i ti kteří se ke svým názorům otevřeně hlásí si často nechávají otevřená zadní vrátka a schovávají se za obecné, neurčité a nekonkrétní teze a prohlášení.

To způsobuje určitou ,,rozmělněnost,, a hlavně nepřehlednost diskuze a cyklické opakování toho, co již bylo mnohokrát řečeno. Druhým nešvarem těchto diskuzí je to, že se často zaobírá jevy danými, tedy tím, co změnit stejně nemůžeme a nebo jevy nepodstatnými, vedlejšími. Neumíme pojmenovat meritum věci , neumíme se držet stanoveného tématu a odpovídat na položené otázky. Děláme to z části proto, že prostě neumíme vést diskuzi na zadané téma a z (větší) části proto, že chybějící argumenty nahrazujeme tím, že diskuzi otočíme, ohneme, převrátíme tak, jak se nám hodí. To bohužel není běžné jen pro naši diskuzi na stránkách VA, je to celospolečenský fenomén poslední doby.

Jsem si jist, že toto nezachrání můj dnešní článek. Nevěřím na nějaký zásadní obrat, přesto bych se ještě jednou pokusil a zodpověděl pár otázek.

Diskuze na téma jednotná, či nejednotná metodika je prakticky zbytečná, položíme –li si zásadní otázku, jaké výstupy očekáváme z metodické činnosti Českého volejbalového svazu? Chceme, aby metodická činnost svazu směřovala k vytvoření jednotné metodiky, která by byla direktivně prosazována představiteli svazu? Nebo má být výstupem zvýšení obecné vzdělanosti trenérů mládeže u nás? Za sebe odpovídám, že výstupem MUSÍ být zvyšování obecné úrovně vzdělanosti trenérů, tedy: Vytvořit systém dlouhodobého, průběžného a systematického vzdělávání trenérů, primárně trenérů mládeže. Vytvořit rámec takového vzdělávání, podmínky pro toto vzdělávání tak, aby bylo pro trenéry co nejsnadněji dosažitelné, stravitelné a hlavně efektivní.

Odpovídám proto na otázku, co by mělo být předmětem metodické činnosti ČVS. A pro úplnost ještě jednou opakuji: Růst obecné úrovně vzdělanosti trenérů mládeže u nás. Zcela v duchu toho, co popisuji na začátku tohoto článku, formuluji svůj názor zcela otevřeně, jasně a hlásím se za něj. Teprve po odpovědi na tuto otázku se můžeme bavit o tom, jak k tomuto cíli dojít, jak jej naplnit. To je podstatné a důležité. Od začátku probíhá diskuze na téma, co by měl volejbalový svaz v rámci své metodické činnosti dělat, ale dosud nezaznělo zadání úkolu, tedy jaké mají být výstupy. A sebelépe myšlená aktivita se míjí účinkem, není –li směřována směrem k realizaci a naplnění předem stanovených výstupů.

Diskuzi, která na téma metodika probíhá, jsem si tedy představoval tak, že nejprve se budeme bavit o tom, čeho chceme dosáhnout a teprve po shodě v této oblasti budeme rozebírat vlastní cestu k tomuto cíli. Já jsem dnes svou představu o tomto cíli jasně a srozumitelně formuloval. A o cestě k němu zase příště…..  

 V Jirkově, dne 6.6. 2012                                                                           Štěpán Javůrek