Dobrá, mám za sebou 10 000 hodin tréninku… Co teď? Proč právě volejbalisté tolik trénují? Protože to zkrátka potřebují. Ne že by to byla žhavá novinka právě pro trenéry volejbalu, ale bylo to vědecky dokázáno. Jenže jak se říká, všeho moc škodí.
Dlužím slíbené reakce na původní článek Míly Ejema. Pro uzavření tohoto tématu přinaším na konci článku Mílovo shrnutí a dovětek. Ivan Pelikán
Metodický dopis č. 24 od Míly Ejema vzbudil vlnu ohlasů! Jako první reakci předkládám v samostatném dopise článek Petra Judy. Následovat bude ještě třetí dopis zaměřený na stejnou tématiku. Jízdní kolo je prostě fenomén a za všechny reakce vám děkujeme. Ivan Pelikán
Ještě jednou se vracím k MD 22. Přišlo mi několik žádostí o překlad přílohy. Ten přikládám do textu, který je umístěný níže. Pro přečtení českého překladu stačí „najet“ kurzorem na „bublinu“ a překlad se zobrazí.
Asi čtyři roky mi trvá přenést myšlenku o pohybovém základu techniky. Jak již to bývá, některé myšlenky jsou z různých důvodů nepochopeny (určitě i mojí vinou, pokud se o vině dá hovořit). Chce to prostě čas… Jedním z důvodů je i tradiční pohled na rozvoj techniky, který byl dlouhodobě praktikován a je praktikován i nadále. Osobně jsem se účastnil několika debat a v dobrém smyslu „střetů“, kdy jedna strana tvrdila, že rozvoj techniky začíná v určitém vývojovém stupni hráče, a to co by mělo předcházet, se nebralo jako podstatné nebo přinejmenším jako samozřejmost a nebylo řešeno.
V práci trenéra spoléhá český trenér hodně na úsudek a pocit, ale abychom si rozuměli, i to je důležitá „výbava“! Vyspělý volejbalový svět se ovšem již před nějakým časem vydal cestou exaktních poznatků ve spojení s vědou. Vím, že to může znít jako fráze, ale pokusím se na konkrétní věci uvést příklad z praxe.
Chtěl bych poděkovat všem, kteří se zúčastnili semináře trenérů mládeže v Prostějově. Program byl sestaven tak, aby si přišel každý „na své“. Od trenérů těch nejmenších (asi by byl problém všechny tady vypsat) až po trenéry zvučnějších jmen jako jsou Milan Hadrava, Michal Nekola, Mirek Čada (současně přednášející), Roman Macek, Ivan Husár, Ferda Šrámek, Slávek Matěj, Jirka Kozel, Jan Kapera atd. Moc se omlouvám, že nemůžu vyjmenovat všechny, protože se nás v Prostějově sešlo 161… Moc si vážíme toho, že se začínají o metodiku mládeže zajímat i trenéři dospělých složek! Za všechny věta Mirka Čady: „Velmi inspirativní a motivující do další práce“.
Termín uskutečnění mezinárodního semináře trenérů mládeže, který proběhne ve dnech 21. – 22. června v Prostějově se neúprostně blíží… Přípravy vrcholí a nutno říci, že očekáváme nejhojnější účast trenérů ze čtyř již uskutečněných ročníků. K dnešnímu dni je přihlášeno přibližně 160 trenérů. Letošní program akcí je vskutku vrchovatě naplněn – WL, kvalifikace, turnaje minivolejbalu atd. Bylo opravdu velmi složité najít termím, který by “bolel nejméně”… I z tohoto důvodu již předem děkujeme všem za přízeň a účast.
Často bohužel vidím, že se u začínajících hráčů moc rychle zaměřujeme na konečnou podobu technického gesta. Příkladem může být odbití spodem (bagr). Nějak nám uniká podstata, na které je pozdější výsledek v podobě úspěšného odbití postaven. Buďme trpěliví a snažme se rozvíjet hráče pohybově komplexně. Mini – volejbal je prostředkem pro technický rozvoj hráče a nejen formou hry.
Vážení příznivci metodiky, dovolte mi malé shrnutí i nahlédnutí do nejbližšího období, které máme z pohledu metodiky před sebou. Nová pracovní skupina TMK ve složení Matěj, Šamšula, Zach, Pisani, Van de Vyver a Pelikán začala pracovat koncem září 2013. Vzhledem k faktu, že všichni členové jsou dobrovolní pracovníci, kteří mají svá civilní zaměstnání, byly předsedou (Ivan Pelikán) stanoveny úkoly, které TMK zaručuje realizovat. Stanovení jasné pracovní čáry bylo zásadním a důležitým rozhodnutím, protože s oblastí metodiky je trenérskou obcí spojováno ledacos (od vzdělávání, vydávání různých osvědčení a průkazů, prosazování určité metodické kultury až po velké vzdělávací semináře atd.).