Metodický dopis č. 24 od Míly Ejema vzbudil vlnu ohlasů! Jako první reakci předkládám v samostatném dopise článek Petra Judy. Následovat bude ještě třetí dopis zaměřený na stejnou tématiku. Jízdní kolo je prostě fenomén a za všechny reakce vám děkujeme. Ivan Pelikán

 

 

Míla Ejem ve svém metodickém dopise č. 24/2014 (web www. cvf.cz/vzdělávání/trenérsko-metodická komise z 9. 8. 2014) mě inspiroval k napsání toho článku, který by měl být reakcí na zařazování jízdy na kole do tréninku volejbalového družstva z trochu jiného, ale stále trenérského a ne medicínského pohledu.

Ve výkonu každého hráče můžeme v závislosti na průběh utkání pozorovat nepravidelně se proměňující strukturu intervalů zatížení vyplněných činností vysoké, mezní intenzity a intervalů vyplněných střední až velmi nízké intenzity mající ve vztahu ke krátkodobým mezním projevům relativně zotavný charakter. Tato struktura je potřebná, protože respektuje předpoklady průběžného doplňování pohotových energetických zdrojů (adenosintrifosfátu ATP a kreatinfosfátu CP, Dobrý 1988). Tudíž, každá činnost má svůj bioenergetický základ. Tedy jak v zatížení anaerobního charakteru (energie se získává štěpením ATP za nepřístupu kyslíku), tak i aerobního charakteru (za přístupu kyslíku). Anaerobní činnost má nežádoucí důsledky. Organismus je po takovém zatížení vyčerpán neustálým získáváním energie v neoxidativní (nekyslíkové) zóně (i v tom případě, že se laktát netvoří). Nervově - svalová spojení se unavují, poškozují, svalový a jaterní glykogen je odčerpáván a při vysoké intenzitě dochází i k poškozování svalových vláken (Vavák 2011). Tudíž ke kompenzaci takového zatížení je potřeba jako relaxační prostředek volit aerobní cvičení. Kyslík se dostane snáze do krve a i do jednotlivých vláken, regenerační schopnost organismu se zvyšuje. Jinými slovy je potřeba udržovat vyváženost anaerobní a aerobní kapacity organismu. Jízda na kole, pokud se pojme jako relaxační aerobní cvičení je vedle běhu a chůze jedním z prostředků této činnosti. Co však je třeba zdůraznit je intenzita vlastní jízdy. Z předešlého vyplývá, že při aerobním cvičení je potřeba mít takovou intenzitu cvičení, aby nedocházelo k tvorbě kyseliny mléčné. Aby kyslík mohl volně do tkání proudit a ty měly dostatek času regenerovat a vytvářet zásobu makroergních (vysokoenergetických) vazeb.

Souhlasím, že jízda na kole zatěžuje při šlápnutí do pedálu aktivně extensory (natahovače) kolena (zároveň také extensory kyčle=hlavně hýžďové svaly). Pasivně potom protahuje hamstringy (ohybače kolena) a také ohybače hlezna. V tom bych problém neviděl. Ten je hlavně v nevyváženosti mezi natahovači a ohybači kolen. Zde téměř vždy "vede" čtyřhlavý stehenní sval. My bychom se měli snažit o vyrovnanou bilanci mezi těmito svalovými skupinami. Ideál by neměl překročit poměr 55:45 (v procentech) ve prospěch čtyřhlavého svalu. Pokud si uděláte se svými svěřenci test, může vám vycházet vyšší poměr ve prospěch kvadricepsu. A kolo bez dalšího posilování může tento poměr ještě zvýšit! Tím se přetěžuje koleno, to není úplně stabilní a tím pádem je i zranitelnější. Zároveň tato nestabilita může limitovat i konečný výskok. O různé dynamice jevů (kolo x výskok) není ani třeba diskutovat.

Kolo tedy rozhodně není prostředkem k posilování, jak správně uvedl Míla Ejem. Ale výborné k relaxaci a obnově aerobních zdrojů energie. V tom má vedle společně s různými formami běhů (rovněž nízké intenzity a delšího trvání) svou roli (rozhodně však ne nezastupitelnou). Souhlasím s názorem, že anaerobní činnost ovlivňuje i aerobní kapacitu organismu (Ejem : Met. dopis 24/2014). Naopak to nefunguje. Je to ovlivněno tím, že na anaerobní činnost (hlavně rychlost a síla) je potřeba nadprahových zátěží a podnětů (nad úrovní anaerobního prahu - tedy takové zátěže, kdy se již při zvyšování zátěže objevuje v krvi laktát). Tím se aktivují rychlá svalová vlákna. Ta potřebují velice silné impulsy. Při tělesné činnosti po celou dobu trvání zátěže rychlá vlákna požadované impulsy nedostávají, a proto se aktivují také pomalá svalová vlákna, která "jedou" hlavně na aerobní metabolismus.

Dostávám se k poslednímu problému. Je kolo součástí tzv.teambuildingu a je prostředkem k diagnostikování psychické (mentální) odolnosti a emoční stability? Souhlasím s teorií o přenosech, nic by se ale nemělo striktně odmítat. Ovšem již samotný název teambuilding a použít prostředek individuálního sportu hovoří za vše. Záleží vždy na zadání a na tom, co chce trenér jízdou na kole získat. Tedy v oblasti mentální stránky sportu. Já bych nebyl tak nekompromisní a jako jeden z testů na to, jak se umí hráč jako jedinec vyrovnat s nepříznivými podmínkami v podobě zátěže, délky a profilu trasy, počasí apod., by mi nevadil. Také pro hráče je to barometr, kam se může až dostat. Martina Navrátilová kdysi řekla: "Kdo se nepokusí dostat na vrchol svých schopností, nikdy se nedozví, jak dobrý může být. Ten, kdo o to neusiluje, nikdy se nedozví, jak dobrý může být". Má to však jeden háček. Kolo jako trénink aerobní kapacity organismu v tomto případě tuto podmínku nesplňuje. Zde je patrná jasná anaerobní složka, tedy jinak řečeno úmyslného zakyselení organismu, abych jako trenér viděl, jak se jedinec umí vyrovnat s touto nepřízní v této činnosti. Jestli je to pro mne důležité, musí posoudit sám trenér. Samozřejmě, že Míla Ejem má pravdu v tom, že účinnější je hráče poznat jak se vyrovnávají s dyskomfortem ve specifických podmínkách, tedy volejbalových. Proto vidím jako důležitější fakt to, že trenéři si mnohdy nekladou otázku: "Jaký účel má např. běhání do kopců, běhání čtyřstovkových tratí, chůze po horách a tedy i jízda na kole?" Pokud si umí správně odpovědět a logicky to vysvětlit s ohledem na to, že trénuji volejbal a volejbalisty, potom je to v pořádku.

S čím bych ale nesouhlasil úplně, že jízda na kole by v tréninku volejbalu neměla být zařazována nikdy, tedy ani v přechodném období. Nevím proč. Já mám na přechodné období svůj názor. Vůbec členění na období se mi zdá již trochu překonané. Období, které je po ukončení mistrovských soutěží do začátku přípravy na novou sezónu (tedy zhruba květen až srpen) je ideální pro trénink techniky, drilových cvičení. Zde je jedno, jestli mi jízda na kole trochu sníží výskok. Z kondice je zde trénink aerobní kapacity nejlepší a nejvýhodnější. Praktiky jako hraní fotbalu a všech možných doplňkových sportů a činností jsou daleko škodlivější, protože jde o pouhé "zabíjení" času. Proto se mi zdá vědecké zdůvodňování (ve vší úctě) proč nejezdit na kole a jak to volejbalistovi škodí trochu legrační proti tomu, jak škodí zdůvodňování různých náhražek pravidelného tréninku jenom proto, aby si trenér odpočinul. (Kdo v tom vidí nějakou podobnost, potom je to čistá náhoda a nikoho určitého tím nemyslím, i když...)