Věk šestnáct let je pro volejbalistu zvláště kritický a je velmi důležitý pro jeho další vývoj. Jeho morfologický růst v této chvíli chlapci umožňuje hrát volejbal, který se ve svých zásadních pohybech přibližuje mistrovskému volejbalu. To může šestnáctileté velmi motivovat k tomu, aby hledali svůj výkonnostní vzor a napodobovali ho a aby tedy měli ve volejbalové hře dobře definovanou roli. Roli, která jim umožní uplatnit své schopnosti s jistotou a rozhodně.

 

Chci podtrhnout tento koncept, který jsem právě vyslovil, neboť jej považuji za „přehnaně“ důležitý: je zásadní, aby chlapci přicházeli do tělocvičny za účelem zvýšení a konsolidace své „motorické“ jistoty ve specifických volejbalových pohybech a ne naopak, aby kumulovali nejistotu v tom, co ještě neumí úplně dobře. V takovém případě je role trenéra stěžejní. Ve skutečnosti se nejedná o zainteresování dětí hráčským způsobem jako u Under 14, ale spíše jde o to, nechat vyrůst u každého chlapce to, pro co má nejvíce předpokladů, vytáhnout z každého jeho nejlepší schopnosti, a dát každému Under 16 roli, která by ho uspokojila a odměnila v rámci týmu, roli, v níž by se cítil být důležitý.

V takovém případě budou přicházet do tělocvičny chlapci motivovaní, protože měsíc po měsíci budou pociťovat zlepšení, což bude i odpovídat zlepšení celého týmu. Ve skutečnosti je v tomto věku dostačující trénovat dvakrát nebo třikrát týdně a k tomu hrát každý víkend zápas za účelem zvýšení jejich herních schopností. Nejdůležitějším úkolem trenéra bude tedy rozeznat s trochou zkušenosti to, v čem může každý chlapec vyniknout a dále pracovat v tomto smyslu, aby dosáhl svého maxima. Nemusí toho být nutně moc.

Kvalita je tedy lepší než kvantita práce, aby byly splněny i ostatní početné potřeby, které mají chlapci v šestnácti letech, a je nutná pro optimalizaci práce v tělocvičně s jasným cílem: trenér Under 16, i když se snaží zamezit předčasné specializaci, která je škodlivá pro budoucnost, bude muset jasně rozeznat nahrávače týmu, stejně tak jako bude muset zjistit, kdo má větší předpoklady pro příjem a ještě rozdělit úlohy a vybrat tak do středových pozic ty, kteří mohou vyniknout při bloku. Dále musí stručně a jasně stanovit kompetence a zodpovědnost každého chlapce. 

Ve skutečnosti není tento úkol jednoduchý, jedná se o harmonizaci práce technického rázu v základech, které jsou pro všechny stejné, s prací odlišnou a specifickou pro různé role, a to vše vždy přeneseno na podmínky hřiště, tedy zápasu. Je to proto, že musíme nechat hrát naše šestnáctileté hodně (zhruba 50 zápasů ročně). K tomu nestačí pouhé mistrovství „chlapců“, které je jim určeno, ale je vhodné nechat je zúčastnit se také přiměřených ligových zápasů (podle jejich schopností), a ani není nutné obávat se konfrontace s volejbalovými „mazáky“. Naopak, když se bude v chlapcích stimulovat poctivá zápasová konfrontace s těmi, kdo jsou zkušenější než oni, ale ne nutně lepší, získají tu známou herní „zkušenost“.

Práce v tělocvičně, jestliže se na jedné straně pokračuje v tom, co bylo započato v Under 14, a na druhé straně se zavádí specifická a odlišná metodika na bázi rolí; tuto metodu považuji ve skutečnosti za zásadní v tomto věku, motivuje chlapce a dává jim jistotu, časem se u nich vytvoří vyhrávající mentalita a přitom jsou dodržena pravidla budoucího rozvoje našich mladých hráčů.

Jedná se jinými slovy o nalezení správného kompromisu mezí tím, co není nutné v šestnácti letech „specializovat“, jinak nastane limit růstu hráče, a tím, co je naopak dobré „specializovat“ se záměrem rozlišit a rozvinout v chlapcích tyto technicko-taktické schopnosti, v nichž „nyní“ i v budoucnu mohou vyrůst.

Abych to řekl ještě jiným způsobem, myslím, že nelze naučit všechny všechno, jednak protože bychom tak riskovali, že nikdo nebude umět nic pořádně, jednak proto, že každý z našich mladých hráčů má své morfologické a osobnostní parametry, které lze těžko změnit, my je musíme především respektovat, zamezíme tak ztrátě cenného času v tělocvičně! 

Dříve než se ponoříme do hlubší analýzy hry týmu Unter 16, jsou tu ještě dvě absolutně důležitá doporučení:   

1)     Je podstatné dát hráčům týmovou mentalitu; něco, co lze v tomto věku plně realizovat. Je to velmi důležité, byť by se na první pohled nezdálo.  Tým musí pochopit, že vyhrávají všichni dohromady a analogicky i spolu prohrávají. Musí pochopit, že nezáleží na tom, „čí je to vina“, ale je zásadní pomáhat si průběžně na hřišti, pochopit, že cíle týmu jsou vždy důležitější než cíle jednotlivců. Jestliže to pochopí i mladí hráči, budou napřed před mnoha jinými, tento rozdíl může být významný.

2)     Je vhodné dát týmu vyhrávající mentalitu. To lze realizovat pouze, když tým něco vyhraje. Trenér si musí na začátku s týmem stanovit nějaké racionálně dosažitelné a uspokojivé cíle. I jen v rámci obce nebo na turnaji farnosti, v každém případě vyhrávat je důležité! Očividně nesmíme přehánět toto přání, ale není správné schovávat se za banální výmluvu, že „pracujeme v perspektivě budoucnosti“ a podporovat lživě, že je „důležité zúčastnit se“.

Ve skutečnosti jsou tyto dva zmíněné aspekty mentality na sebe v šestnácti letech velmi vázány.           

Marco Paolini