Věk šestnáct let je pro volejbalistu zvláště kritický a je velmi důležitý pro jeho další vývoj. Jeho morfologický růst v této chvíli chlapci umožňuje hrát volejbal, který se ve svých zásadních pohybech přibližuje mistrovskému volejbalu. To může šestnáctileté velmi motivovat k tomu, aby hledali svůj výkonnostní vzor a napodobovali ho a aby tedy měli ve volejbalové hře dobře definovanou roli. Roli, která jim umožní uplatnit své schopnosti s jistotou a rozhodně.

V čem se skrývá tajemství dobře fungujícího týmu? Je tato komponenta opravdu tak důležitá pro úspěch, jak se neustále povídá nebo se jedná pouze o mýtus? Jak se pozná tým, který dobře funguje, od toho nejednotného? Chtistine Plath se zabývala hlouběji problémem vztahu skupinové koheze, výkonu a pocitu uspokojení sedmatřiceti volejbalových týmů vrcholové i výkonnostní úrovně.

Trenéři si často pokládají otázku, jak nejlépe zprostředkují svým svěřencům a svěřenkyním tak složitou hru, jakou volejbal je. Místo nudného (a velmi často nezábavného) drilu se nabízí otázka: Jak byl volejbal učen dříve a jakým způsobem je učen v dnešní době?

Volejbal je bez pochyby sportovní odvětví, které je velmi náročné na zvládnutí techniky a komplexních situací. V tréninku se trenéři snaží situace co nejvíce zjednodušit do té míry, dokud naučení určitého pohybového aktu není doprovázeno jakýmikoli rušivými faktory. Některé techniky byly dříve rozloženy do různých elementů, které byly poté také individuálně trénovány (např. brzdící krok a úder paže při útočném úderu). Některé techniky byly nejdříve natrénovány „na sucho“ nebo byly při videoanalýze rozfázovány, aby je hráči prováděli lépe než dosud. Trénováno bylo dříve od jednoduchého ke složitému, přitom trenér podle metodické knihy určoval, který pohyb je složitý, který komplexní a který jednoduchý. Jestli to volejbalový začátečník viděl stejně, přitom nehraje žádnou roli. V každém případě dochází častěji ke korektuře pohybu tak, aby se co nejvíce přiblížil cílové technice. Přitom byla pozornost „učňů“ často zaměřena na správné provedení jednotlivých pohybů.

K dnešnímu tématu článku mě přivedli brněnští kolegové, hlavně zřejmě Richard Wiesner, kteří pojali Mistrovství republiky starších i mladších žákyň jako mezinárodní mistrovství reprezentací, kteří se účastní světového šampionátu juniorek v Brně. A tak jsme zjistili, že Italky ovládly mistrovství republiky starších žákyň, Brazilky dominovaly v mladších žákyních. Zalistoval jsem v kupě německých časopisů Volleyballmagazin a vzpomněl jsem si, že i medailisté z olympijských her mají ve své hře určité problémy, které je třeba odstranit vhodnými cvičeními. Rusko například neúspěšně útočilo po vybraných míčích v poli, Brazílie hůře stavěla kompaktní blok proti útoku soupeře, Němcům se nedařilo útoku po přihrávce, Italové nacházeli rezervy v servisu. Předkládám dnes soubor cvičení pro mládež, která bojuje se stejnými problémy, jako účastníci olympijských her.

Základ pro sportovní úspěch je položen již v raném dětském věku. Děti se nejlépe učí plněním nejrůznějších úkolů, počet pohybových triků je obrovský, pouze se doporučuje, aby byly organizačně správně seřazeny. Představíme vám dnes některá cvičení s míčem a švédskou bednou. 

V tomto článku půjde o různé varianty cvičení pro děti ve věku 9 – 10 let, přitom se jedná o cvičení, která mohou být prováděny ve trojici nebo vícečlenných skupinách. Vhodnou pomůckou pro cvičení jsou jednoduché díly švédské bedny, které najdete v každé tělocvičně. Pro cvičení se nejvíce hodí overbally, ale můžete použít jakékoliv míče, které máte v kabinetě k dispozici. Různé míče vytváří pro děti při plnění úkolů nové cíle. Jde o zlepšení schopnosti vnímání a rozšíření pohybových představ základního repertoáru dětí. Zlepšení motorických schopností je jasným cílem cvičení, sekundárními cíli jsou rozhodovací schopnost a schopnost převzít zodpovědnost.

Vážení trenéři,

jak již možná víte z oficiálních stránek volejbalového svazu, metodický úsek ČVS pořádá Trenérské symposium – jednu z nejvýznamnějších metodických akcí konaných v tomto roce. Dovolte mi, abych Vám tuto akci představil i na těchto stránkách a zároveň Vás pozval do Českých Budějovic!

Právě v Českých Budějovicích, které v letošní sezoně hostily i utkání Ligy mistrů, se tato akce bude konat a to ve dnech 8. – 9. června. Motivem pro přidělení této akce právě jihočeské metropoli byly jednak výborné podmínky, které nám tamní spoluorganizátor Vojtěch Zach nabídl a také snaha dostat tuto významnou akci na druhou stranu republiky po dvou úspěšných letech, kdy akce podobného rozsahu probíhala v Čeladné.

Dříve byl volejbal učen jako hra uzavřených schopností. Cvičení ve dvojici, útok obrana ve dvojici, útok na síti ve dvojici, syntetická cvičení a pak se hrálo. I v Itálii se dříve bagrovalo, bagrovalo, bagrovalo, pak odbíjelo prsty, prsty, a zase prsty. A když už byli hráči konečně schopni odbíjet, přišla na řadu hra. NUDA. Hráči byli nemotivováni.

Děti, když přijdou na trénink, první jejich otázka je: „Trenére, kdy budeme hrát?“ A to je také otázka, kterou jako trenéři musíme mít stále v hlavě. Bezpodmínečně. Kdy hrajeme?

Často v současné době slyšíme pojem trenérská filozofie. Filozofie, která nejvíce ovlivnila na začátku 90. let celosvětový volejbal, je filozofie Julia Velasca. Argentinský trenér přinesl do tréninkového procesu zcela novou koncepci, která se řídila jasným principem:

UČIT SE HRÁT

Všechno začíná hrou. Jasná myšlenka, že? Dlouho jsme si mysleli, že hráči se musí nejdříve na našich trénincích naučit základní techniku individuálních činností. Jakmile se ji naučí, mohou hrát. To však neodpovídá realitě! Hra není sumářem základních technik!

Zopakujme zásadní sdělení z minulého dílu: útok prvním sledem je útok středových hráčů, při němž odraz útočícího hráče nastává před odbitím nahrávače. Jedná se součinnost dvou hráčů útočníka a nahrávače. Pokusil jsem se minule (marně) položit vám dvě otázky k přemýšlení ve formě domácího úkolu:

1. 1.Popište místo odrazu a časoprostorové souvislosti nápřahu útočníka při útoku prvním sledem
2. 2.Uveďte podle naznačeného schématu příklady nespecifických a specifických cvičení pro vytvoření časoprostorové představy.

„Ten by letěl do autu,“ zakřičel trenér naštvaně a vůbec nemohl pochopit, jak hráč nemohl vyhodnotit situaci stejně jako on. Základem neúspěšné výměny bylo nesprávné vyhodnocení situace. Často vidíme, jak se trenéři nechápavě ptají hráčů i hráček, jestli to nebo ono neviděli a sami se staví do role moudrých, kteří situaci viděli správně. Dobře, máme více zkušeností než mladí volejbalisté a díky tomu, že situaci pouze vyhodnocujeme a nemusíme ji pod časovým tlakem řešit, máme v ten okamžik větší přehled o dění na hřišti. Ale často nepochopíme proč je vyřešení jednoduché situace tak složité – problém tkví v  

VNÍMÁNÍ HERNÍ SITUACE