Dříve byl volejbal učen jako hra uzavřených schopností. Cvičení ve dvojici, útok obrana ve dvojici, útok na síti ve dvojici, syntetická cvičení a pak se hrálo. I v Itálii se dříve bagrovalo, bagrovalo, bagrovalo, pak odbíjelo prsty, prsty, a zase prsty. A když už byli hráči konečně schopni odbíjet, přišla na řadu hra. NUDA. Hráči byli nemotivováni.

 

Děti, když přijdou na trénink, první jejich otázka je: „Trenére, kdy budeme hrát?“ A to je také otázka, kterou jako trenéři musíme mít stále v hlavě. Bezpodmínečně. Kdy hrajeme?

 

To probůh neznamená, že staré metody jsou špatné. Pokud můj tým hraje a zjistím, že technika přihrávky není správná, musím pracovat na technice bagru. Ale poté musíme opět hrát.

 

Jedná se pouze o jiný koncept: Když trénujeme, dávám hráčům jasný cíle. Pokud zjistím, že můj hráč má problém s tím, že kvůli špatnému pohybu paže útočí z nedostatečné výšky, musí mít stále na paměti, že musí natáhnout paži. Ale při hře na tento nedostatek nesmí myslet. A znovu opakovat, pokud udělá chybu. Hráč má ihned zpětnou vazbu, pozitivní i negativní. Ale hráč ihned ví, jestli úkol provedl správně nebo špatně.

 

Děti by měly být na nároky tak komplexního a rychlého sportu, kterým volejbal je, systematicky připravovány. Hlavní zásadou by mělo stále platit učit hru hrou. Různými formami her můžeme dětem tyto nároky zprostředkovat.

 

Drobné hry

 

• mají vysoký nárokový charakter a přitom jsou zábavné
• Naučit se hru znamená pro děti poznat a dodržovat její pravidla a formy a přitom vhodné sociální chování, ohleduplnost a férovost.
• U drobných se dají lehce přizpůsobit pravidla tak, aby vyhovovala věkovým nebo výkonnostně různým skupinám tak aby se zachovala zábavnost.

 

V rámci přiblížení volejbalu ve školách a klubech je velmi vhodné využívat her, kde se používá chycení a házení míče. Tyto hry umožňují dětem přizpůsobení se různým herním situacím, vnímat prostor hřiště, podporují pohyb k míči atd. Drobné hry mohou být zařazeny na začátek nebo na konec tréninkové jednotky. Aby děti zvládly náročnost her, měly by být rozcvičeny.

 

Brettball – desková hra

 

Dvě družstva hrají proti sobě na basketbalovém hřišti. Každé družstvo se snaží hodit míč o basketbalovou desku. Pokud je odražený míč chycen spoluhráčem, získává družstvo bod. Je-li odražený míč chycen protihráčem nebo spadne na zem, hra pokračuje. Pokud družstvo získá bod, zahajuje soupeřící družstvo hru vyhazováním pod košem.

 

Hlavičkovaná

 

Dvě družstva hrají proti sobě, úkolem družstva je přihrát si míč tak, aby ho mohl spoluhráč hlavičkovat. Pokud se týmu podaří hlavička po přihrávce a následně chytí míč, získává bod. Získá-li míč druhé družstvo, má stejnou možnost získat bod. Získá-li družstvo bod, dává míč soupeřícímu týmu. Hráč který hodí míč spoluhráči, který hlavičkuje, nesmí chytit míč.

 

Přehazovaná s dekou

 

Jedna deka na dvojici – každý hráč drží dva rohy deky. Hrají jedna dvojice proti sobě nebo dvě dvojice proti sobě. Tým může chytit míč pouze do deky a pomocí deky ho také přehodit přes síť. Možné variace se změnami hřiště, plochou chytání atd.

 

Z němčiny přeložil Radek Krpač

 

Zdroj www.volleyball-training .de