Často v současné době slyšíme pojem trenérská filozofie. Filozofie, která nejvíce ovlivnila na začátku 90. let celosvětový volejbal, je filozofie Julia Velasca. Argentinský trenér přinesl do tréninkového procesu zcela novou koncepci, která se řídila jasným principem:

 

UČIT SE HRÁT

 

Všechno začíná hrou. Jasná myšlenka, že? Dlouho jsme si mysleli, že hráči se musí nejdříve na našich trénincích naučit základní techniku individuálních činností. Jakmile se ji naučí, mohou hrát. To však neodpovídá realitě! Hra není sumářem základních technik!

 

Co tím měl Velasco na mysli? Jako trenéři musíme nejdříve zapřemýšlet, co v samotné hře potřebujeme a analyzovat, co je důležité pro hráče. Pokud trénuji mládež, musím se ptát:

 

• Co nám umožňuje v mládežnickém volejbale hrát?
• Co se naši hráči a hráčky musí naučit nejdříve?
• Bagr? Útočný úder? Přihrávku?

 

Volejbal je rozdělen do dvou fází: Komplex 1 a Komplex 2

Komplex 1 je rozdělen na: přihrávku, nahrávku, útok a vykrývání útoku

Komplex 2 je rozdělen na: servis, blok, obranu, nahrávku, útok a vykrývání útoku

 

Co potřebuji, abych mohl v mládeži hrát?

Bez dlouhého uvažování mohu říci, že pokud můj tým nepřihraje podání, nemohu nahrávat, pokud nenahraji, nemohu útočit. A pokud můj tým nebude v těchto třech fázích stabilní, nebude moci hrát. A to je teprve začátek!

 

V mládežnickém volejbalu je nejdůležitější cvičení přihrávky a následného útoku. A pokud se můj tým učí útok po přihrávce, učí se také servisu, protože bez servisu není přihrávka. Pokud se nám nedaří, musíme se ptát dál:

 

• Provádíme na přihrávce správné pohyby?
• Máme správný bagr?
• Odhadujeme správně dráhu letu míče?

 

Existuje mnoho názorů k tomuto tématu. Osobní názor Alberta Salomoniho je, že hráči musí správně ovládat techniku bagru. Poté ovšem přichází další otázka:

 

• Je nahrávačský bagr stejný jako ten přihrávačský?
• Je přihrávačský bagr stejný jako ten obranný?

 

Jasně, že není.

 

• Co je důležité pro přihrávačský bagr?
• Jaké techniky bagru pro přihrávku servisu potřebuji?
• Jak musím zorganizovat přihrávačskou formaci?
• Jak často budu trénovat jednotlivou situaci?
• Co musím změnit?

 

Tyto otázky přijdou na mysl, pokud vím, co trénuji: Útok po přihrávce – začátek samotné hry. Pouze pokud hru analyzuji, mohu si zodpovědět všechny kladené otázky.

 

Důležitá pomůcka pro trenéry, kteří vědí, že hra je důležitá, je videoanalýza. Je správné natáčet si každé utkání. Pak mohu jasně analyzovat, jak moji hráči hrají, jak se pohybují, jak řeší situaci při útoku po přihrávce.

 

• Co se stane, když přihrajeme dobře?
• Hrajeme hodně středem sítě, nebo volíme často nahrávku do zóny IV?
• Co se stane, pokud přihrajeme špatně? Hrajeme pouze přes krajní smečaře?
• Pokud ano, tak jak úspěšní jsme v útoku přes krajní smečaře?
• Jak útočí krajní smečaři? Volí pouze diagonální úder nebo útok po lajně?
• Jak je zorganizovaná obrana mého týmu při bránění v poli? Vědí hráči, jaký mají úkol?
• Kde leží problém, když nedokážeme při zhoršené přihrávce volit útok prvním sledem?

 

Pokud to moji hráči nedokáží zrealizovat, budu tuto situaci trénovat, nebo ne? To znamená, že pro realizaci tréninku musím mít stále v hlavě hru svého týmu. Jakmile rozpoznáme, které situace jsou pro naši hru důležitější, víme také, kolik času máme nácviku jednotlivých situací věnovat. To je důležitý komplex.

 

Z němčiny přeložil Radek Krpač