Každý trénink musí začít tzv. „zahřívací“ fází (anglicky Warm Up), která sportovce připraví na tréninkovou zátěž, aby se předcházelo nebezpečím zranění.

 

Pod pojmem zahřívací fáze rozumíme všechny prostředky, které slouží k vytvoření optimálního psychofyzického a koordinačně-kinestetického přípravného stavu sportovce ať už před tréninkem nebo před utkáním.

 

Zahřívací část tréninku má vliv na všeobecné zlepšení připravenosti organismu na zátěž, na zlepšení koordinace sportovců, jejich psychiky a předcházení zranění. Přestože nebyl pozitivní vliv zahřívací fáze jednoznačně dokázán, etablovala se v rámci prevence zranění do každé tréninkové jednotky. Mnoho zranění svalstva, šlach a vazů si hráči přivodí v úvodní části tréninku, která může být zdůvodněna nedostatečným zahřátím organismu sportovců.

 

Správný Warm Up se dělí do tří kategorií:

 

• Všeobecné zahřátí organismu

 

U všeobecného zahřátí by měly být zařazeny cvičení na podporu srdečního oběhu a procvičení celého svalového aparátu – rozběhání, nenáročné hry, gymnastika, atletická abeceda

 

• Všeobecné individuální zahřátí organismu

Všeobecné individuální zahřátí slouží ke zlepšení připravenosti organismu na samotný výkon na vyšší sportovní úrovni. Individuální rozcvičení dbá na potřeby, přání a předpoklady jednotlivých sportovců (např. delší rozběhání, speciální strečink, různé varianty atletické abecedy).

 

• Speciální zahřátí organismu

 

Speciální zahřátí organismu je zaměřeno na sportovní odvětví a jeho typické nároky. Je zaměřeno na zvládnutí nároků tréninkového procesu. Tady se využívají cvičení, které bezprostředně souvisí s volejbalem (rozházení s míčem, bagrball).

 

Při volbě objemu a intenzity rozcvičení je třeba respektovat tréninkový stav sportovce. Můžeme zařadit zcela nový rozcvičovací program nebo velmi intenzivní zahřátí organismu, nesmíme však u špatně trénovaných jedinců způsobit hned v úvodu tréninku takovou únavu, že nebudou schopni zvládnout hlavní část tréninku. Rozcvičovací fáze by ve volejbalovém tréninku neměla trvat déle než 45 minut.

 

Atletická abeceda

 

Atletická abeceda hraje v úvodní fázi tréninku velmi důležitou úlohu. Cvičení nám umožní systematickou progresivní zátěž dolních končetin a přispívá k prevenci zranění organismu při další zátěži. Vzdálenost, na kterou hráči atletickou abecedu provádějí, by neměla být delší než 20 metrů a obsahuje cvičení se změnami provedení, směrů běhu a pohybu dolních končetin.

 

Liftink, skippink, běh roznožný, křižný, jedna noha provádí liftink, druhá skippink, různé varianty skoků, běhy do stran – to jsou pouze některé varianty atletické abecedy. Ve fantazii a kreativitě se meze nekladou. Další součástí abecedy mohou být volejbalové specifické výskoky – dvoukrokový, tříkrokový rozběh na smeč, volejbalové předskoky, aktivace nohou, poskoky do nízkého střehu atd. Na tomto místě je třeba zdůraznit potřebu zpětné vazby trenéra, který hráče opravuje a přispívá tím ke zlepšení jednotlivých specifických pohybů.

 

Z němčiny přeložil Radek Krpač

 

Zdroj: www.volleyball-training.de