V prvním lednovém týdnu tohoto roku jsem přispěl na tento web článkem pod názvem „ Kde nás tlačí bota“. Šlo o reakci v té době na hodně diskutované téma Volejbalová kuchařka. Obsah i pointu tohoto článku si můžete ještě jednou přečíst na tomto odkazu (http://www.hanikvolleyball.cz/archiv-clanku/ocima-treneru/ivan-pelikan/4455-kde-nas-tlaci-bota).

Promiňte za tento úvod, ale souvisí to s tím, o čem bych chtěl dnes napsat. Přečetl jsem si jeden rozhovor s novým reprezentačním trenérem Stewartem Bernardem. Na otázku v čem je jiná holandská metodika od ostatních odpověděl: „ Hodně se pracuje na individuální technice a celkové osobnosti hráče“. Myslím si, že to je základní a důležitá myšlenka, která reflektuje na světový trend tréninkového procesu ve volejbalu. Někdo řekne, že to není nic nového ani převratného, ale opak je pravdou! Převedení této myšlenky do praxe je ovšem rozhodující.

 

Zůstaneme – li u volejbalové techniky jako základního nástroje pro zvládnutí hry volejbalu, je nezbytné využití videozáznamu. Špičkoví odborníci i trenéři v menších klubech v zahraničí (nedá se jistě zobecňovat) směřují svoji pozornost tímto směrem. Záleží pouze na osobě trenéra kolik získá pro sebe důležitých výstupů z práce s videem (rychlost nahrávky, statistika jednotlivce i družstva, korekce techniky…).

Další důležitou podmínkou pro individuální rozvoj hráče je obsah a objem tréninkové jednotky v týdenním mikrocyklu! Tady navazuji na úvod, kde odkazuji na jiný článek. K tomu bych chtěl ještě říci toto, u nás se bere hráč v juniorském věku v podstatě za hotového hráče (myšleno z pohledu techniky…), kterému schází pouze hráčské zkušenosti. Trend je ovšem ten, že se hráč zdokonaluje v průběhu celé své sportovní kariéry v individuálních činnostech jednotlivce! Tím je myšleno, že tréninkový proces je tomuto přizpůsoben. Uvedu příklad, u nás se začneme věnovat konkrétním nedostatkům v technice až v momentu, kdy nám v kontextu hry něco nefunguje. To je ale pozdě! Z vlastní zkušenosti vím, že v zahraničí (zůstanu v obecné rovině) pracují v tréninkových blocích. Příklad, v pondělí pouze technika obrany na síti, v úterý… Tyto tréninkové bloky se periodicky opakují. V tomto systému je zapotřebí kreativita (pestrost) ve výběru vhodných cvičení, které jsou prostředkem k upevnění i zdokonalení techniky. Vím, že u nás to není moc populární… Obzvlášť potom u dospělých hráčů. Klade se důraz spíše na komplexní nácvik a tento způsob práce je brán jako zdržování (není pokládán za důležitý). Syntéza všech komponentů techniky v jeden celek je jistě velmi důležitá, ale podmínkou je brilantní zvládnutí individuálních činností. Liší se podle vás tréninková filozofie v Čechách v porovnání se zahraničím? Nebo je to všude stejné či přinejmenším dosti podobné?

Ivan Pelikán