Na základě analýzy posledního evropského šampionátu žen v Itálii a Srbsku přinášíme volejbalová cvičení, která jsou zaměřena na odstraňování nedostatků jednotlivých evropských týmů. Každý trenér si musí u svého týmu nejprve vyhodnotit, které činnosti je třeba nejvíce zdokonalovat a poté správná cvičení zakomponovat do tréninkových jednotek.

Srbsko – Jedenáctka před sedmičkou – Tréninková forma ke zlepšení hry po příjmu podání

Dva týmy hrají proti sobě v šesticích a zůstávají v předem dohodnuté rotaci, např. na začátku oba týmy s nahrávačem v zóně I. Družstvo, které útočí po přihrávce podání, musí získat jedenáct bodů dříve, než získá podávající družstvo sedm bodů.

V prvním lednovém týdnu tohoto roku jsem přispěl na tento web článkem pod názvem „ Kde nás tlačí bota“. Šlo o reakci v té době na hodně diskutované téma Volejbalová kuchařka. Obsah i pointu tohoto článku si můžete ještě jednou přečíst na tomto odkazu (http://www.hanikvolleyball.cz/archiv-clanku/ocima-treneru/ivan-pelikan/4455-kde-nas-tlaci-bota).

Promiňte za tento úvod, ale souvisí to s tím, o čem bych chtěl dnes napsat. Přečetl jsem si jeden rozhovor s novým reprezentačním trenérem Stewartem Bernardem. Na otázku v čem je jiná holandská metodika od ostatních odpověděl: „ Hodně se pracuje na individuální technice a celkové osobnosti hráče“. Myslím si, že to je základní a důležitá myšlenka, která reflektuje na světový trend tréninkového procesu ve volejbalu. Někdo řekne, že to není nic nového ani převratného, ale opak je pravdou! Převedení této myšlenky do praxe je ovšem rozhodující.

Liana Mesa Luaces – útočnice světových kvalit a nejen to. V kubánském národním týmu hrála Liana také na postu nahrávačky i libera. Na otázku, který post má nejraději, nedokáže odpovědět: „Na všech postech hraju ráda, hraju tam, kde jsem potřebná,“ říká čtyřiatřicetiletý talent. Její reprezentační kariéra začala na postu libera, tenkrát dvacetiletou hráčku pozval legendární kubánský trenér Eugenio Georg do přípravy na mistrovství světa 1998. „Nemohla jsem tomu uvěřit, byla jsem velmi šťastná,“ říká Liana. Za její všestrannost je Liana vděčná své první trenérce Candida Gimenez, která přivedla jedenáctiletou talentovanou hráčku do sportovní školy v jejím rodném městě Camaguey. Spolužačkou Liany byla také Yumilka Ruiz. V roce 1991 byly obě hráčky povolány do mládežnické reprezentace. Stěhování pro teprve čtrnáctiletou Lianu do 600 kilometrů vzdálené Havany, kde národní tým trénoval, nebylo jednoduché. Ve sportovní škole se trénovalo minimálně pět hodin denně - na evropské podmínky nepředstavitelné tréninkové penzum.

Z minulého týdne konstatuji dva smutné osobní zážitky: první je, že svůj boj vzdal Josef Dobeš a druhý, že jsem prohrál tenisový duel s Jardou Hřebíkem, což se mi v poslední době nestávalo. Ministr Josef Dobeš byl možná slabým ministrem, jak tvrdí jedni nebo nejlepším ministrem, jak tvrdí prezident Václav Klaus. Opravdu nemám dostatečný objem informací, abych to mohl posoudit … co ale vím, že byl dosavadní ministr výhrou pro sport a stál za námi ve všech bitkách o renesanci sportovního prostředí a především o financování sportu. Nic naplat, znovu musíme zpozornět, aby sport v osobě jeho nástupce nedostal další ránu. Starý mazák Jarda Hřebík na mě tentokrát vytáhl strategii „že spěcháme a musíme na minimum zkrátit rozcvičku“ … zbaštil jsem mu to, jak se později ukázalo, času bylo dost, ale já jsem první set téměř nezaservíroval … on prostě ví, že jakmile se rozehraju, jeho šance začnou klesat … no nic, historie se neptá, dostal jsem na prdel. Co by možná mohlo být pro čtenáře zajímavější, že mi po našem tenisovém zápase nechal nahlédnout do zákulisí Sparty. V první řadě jsem viděl, že Sparta Praha je firma v pravém slova smyslu, k tomu  máme ve volejbalu daleko. Odborně však řeší obdobné problémy, jako my ve volejbalu. Postoj k práci, profesionalitu, identifikaci, mládež, metodiku. Je to na samostatný článek, tak snad někdy ...

Klondike je řeka na Aljašce, která proslavila tuto oblast někdy koncem 19. století tzv. zlatou horečkou. Nebudu dnes psát o této z dnešního pohledu romantické době, ale zůstanu u volejbalu. U volejbalu mládeže v pravém slova smyslu. Názor a myšlenku, kterou rozvinu níže v tomto článku, je možno slyšet při různých příležitostech, jako je Český pohár starších žáků, extraliga kadetů… Na tribunách, v zákulisí a všude tam, kde diskutují trenéři, funkcionáři a vlastně všichni, kteří se „točí“ okolo mladých nadějných hráčů.

Stewart Bernard se stal novým koučem mužské reprezentace. Po devíti letech práce u Německého volejbalového svazu, kde pracoval ve funkci hlavního trenéra juniorské reprezentace, se Nizozemec stěhuje do české kotliny. Pojďme se podívat, jak Bernardův odchod vnímá druhá strana, kterou po tolika letech opouští.  

Jak těžké je loučení po devíti letech práce u Německého volejbalového svazu, kde jste působil v mládežnickém centru ve Frankfurtu nad Mohanem?
Loučení nebylo samozřejmě jednoduché. Práce ve volejbalovém internátu mně přinášela velkou radost. Za devět let mého působení jsme udělali ve věcech organizace a péče o mladé talenty veliký pokrok. Ve Frankfurtu byly vytvořeny podmínky, které odpovídají vysokým evropským standardům.

Tvůrčí pracovní setkání, takový je přenesený význam slova workshop. Tato tvůrčí pracovní setkání byla až donedávna doménou především umělců všeho druhu, v posledních letech se objevují první smělé pokusy o workshopy i ve sportu. Měl jsem možnost jednu z těchto akcí v nedávné době navštívit. Okamžitě jsem si začal představovat, jak by mohl vypadat takový velký volejbalový workshop. Nesměle Vám dnes proto předhodím svůj koncept. A protože náplní workshopu je tvůrčí práce, věřím že budeme tvůrčí a brzy se na takovém volejbalovém workshopu potkáme…

Workshop by měl být akcí, na které se budou potkávat trenéři různých kategorií, trenéři začínající i pokročilí, trenéři dívek i chlapců.. Formou živých ukázek si budou vyměňovat své poznatky, zkušenosti, své postupy a metody nácviku.

Pokud se podíváme na všechny hvězdy, které polská liga každý rok prezentuje, divácké návštěvy a atmosféru při utkáních, je možné dospět k názoru, že Polsko má svůj vlastní volejbalový svět. Pojďme se podívat na to, jestli i polský mládežnický volejbal si v porovnání s ostatními zeměmi udržuje nadstandardní úroveň.

Hned na začátku je třeba sdělit, že i v Polsku se myšlenka vytvoření elitní volejbalové školy rodila z nouze. Od roku 1976, kdy Poláci získali zlatou medaili, procházel polský volejbal velikou krizí, která dosáhla svého vrcholu v roce 1993. V této době si vedení Polského volejbalového svazu uvědomilo, že musí jednat. V roce 1995 vznikla v Rzeszowě (chlapci) a Sosnowci (dívky) první volejbalové školy.

Nahrávač Spojených států Lloy Ball si myslel, že reprezentační kariéru ukončí na jaře 2011. Pak však přišla nabídka, kterou nemohl odmítnout. Poté co Ball získal v dresu Zenitu Kazaň svůj čtvrtý titul, oznámil vedení klubu, že si potřebuje od volejbalu odpočinout a věnovat se své rodině a přátelům. „Chci se na chvíli zastavit a zjistit, kam se bude můj život nadále ubírat,“ řekl americký nahrávač. Tato přestávka však trvala pouze čtyři měsíce, služby Balla si tentokrát vyhlédl jiný tým ruské ligy Ural Ufa, kde již působil Ballův spoluhráč Clay Stanley.