Klondike je řeka na Aljašce, která proslavila tuto oblast někdy koncem 19. století tzv. zlatou horečkou. Nebudu dnes psát o této z dnešního pohledu romantické době, ale zůstanu u volejbalu. U volejbalu mládeže v pravém slova smyslu. Názor a myšlenku, kterou rozvinu níže v tomto článku, je možno slyšet při různých příležitostech, jako je Český pohár starších žáků, extraliga kadetů… Na tribunách, v zákulisí a všude tam, kde diskutují trenéři, funkcionáři a vlastně všichni, kteří se „točí“ okolo mladých nadějných hráčů.

Nebuďme naivní, pohybujeme se v konkurenčním prostředí, které je do větší či menší míry agresivní. Toto prostředí ovlivňují především dospělé osoby, které často jednají za nezletilé hráče a toto klima (nebo ne - klima) vytvářejí. Ano, budu hovořit o přestupech mladých hráčů. Pokud by šlo o přestup v pravém slova smyslu, bylo by vše v pořádku. Horší praktikou je ovšem přetahování mladých hráčů za zády klubu, trenérů… Bez větších ohledů se ti, kteří chtějí získat konkrétního mladého sportovce, napojí na samotného hráče a posléze i rodiče a už začíná klasický proces. Přemlouvání, pomlouvání, sliby, jednání z pozice síly a aktuálních výsledků… Někteří nad tím mávnou rukou, jiní jsou již tak znechuceni, že mládež přestávají vychovávat. Naprostá většina zainteresovaných praktiky zná, ale raději mlčí. O co vlastně jde? Pokud je někde nějaký talent, a který hlavně chce volejbalu něco obětovat, tak přeci stejně skončí v nějakém větším tradičním klubu a vše je v pořádku. Je tomu opravdu tak? Je vše v pořádku, jak tvrdí ty kluby, které jsou momentálně nahoře?

Talentů, kteří připadají v úvahu je každoročně v celé České republice poskromnu a hned se na ně „sesypou“ ti, kteří mají ambice. Je dobře, že odcházejí do větších klubů ve věku starších žáků a svým způsobem dochází k centralizaci talentů ve vybraných klubech? Budu se snažit objektivně zhodnotit tuto situaci. Neetické praktiky, které zmiňuji výše ihned odsuzuji! Nejsem Mirek Dušín. Když jsem se protloukal osobním sportovním životem, tak jsem musel mít také hodně ostré lokty… Je to ale vše o komunikaci, na kterou myslím trenéři i kluby slyší, pokud nejsou vztahy již tak pokřiveny, že je na komunikaci pozdě. Ale nazpět k vyhodnocení celé situace.

 

Mládežnické soutěže v České republice jsou dosti náročné na lidské zdroje. Poměrně velké množství soutěží a dle mého názoru malá efektivita při konečném výstupu. Systémy SpS a KCM, které nutí ne pouze vychovávat mladé hráče, ale výsledek je již v tomto věku jednou z rozhodujících podmínek a podle toho jsou i kluby hodnoceny. Pokusím se shrnout názory, které podporují nebo naopak kritizují neoficiální centralizaci mladých talentů do vybraných elitních klubů. Ti, kteří obhajují částečnou centralizaci, argumentují tímto:

1) Pouze v ekonomicky silnějších klubech je záruka kvalitního tréninkového procesu a výkonnostního růstu hráče.

2) Hráč má vedle sebe kvalitnější spoluhráče. Z pohledu výkonnosti hráče jde o rozhodující faktor.

3) Mají větší šanci se prosadit do reprezentačních výběrů.

4) Jednoznačně kvalitnější tréninkový proces a odpovídající objem.

5) Spojení sportu se studiem (pro ty, kteří mají sportovní gymnázium).

Spravedlivě uvedu pro obhájce i odpůrce pět základních bodů, které jsou často citovány. Teď tedy ty, které kontrují proti:

1) Kolem talentovaných jednotlivců se vytvářejí v malých klubech družstva. Tito hráči táhnou ostatní a družstvo i klub „žije“.

2) Odlivem těžce vychovaných hráčů začínají (již delší dobu) některé kluby ignorovat práci s mládeží. Při stávajícím trendu nebude z čeho vybírat. Nestačí pouze brát, ale je nutno i vychovávat. Při odchodu talentovaných jedinců je finanční náhrada mnohdy neadekvátní vloženým prostředkům a lidské práci.

3) Přetahování hráčů se děje často bezohledným způsobem. Velké kluby vezmou vše, co je jen trochu schopné. Tyto kluby nemají prakticky konkurenci v soutěžích a hráči nevyrůstají v osobnosti.

4) Po dohodě je možno uvažovat o hostování v kvalitativně lepší soutěži, kterou klub nedisponuje a hráč si ji může zahrát v jiném klubu. Nižší soutěže může hrát hráč ve svém mateřském klubu. Proč to neřešit tímto způsobem?

5) Bude se těžit tak dlouho až se vytěží a nebude z čeho brát. Tím jsou myšleny malé kluby, kde se dělá ta mravenčí a poctivá práce s mládeží. To je již realita v mnoha krajích a okresech, kde vymizel chlapecký volejbal…

Kde je pravda? Já si myslím, že někde uprostřed. Tady platí přísloví, že najezený nepochopí hladového. Je to jistě škoda pro celý volejbal. A jaká je souvislost s Klondikem? Podobností je v tomto případě více než dosti…

Ivan Pelikán       Ostrava 21. 3. 2012