Anaerobní a aerobní kapacity organismu
V posledním čísle časopisu Tělesná výchova a sport mládeže, který vydává pražská FTVS a které vyšlo 2.11.2011, její šéfredaktor prof. Lubomír Dobrý v referátu na straně 46 se zabývá tématikou zvyšování oxidativní a neoxidativní kapacity. Protože je článek velice zajímavý a ještě zajímavější je odkaz na publikaci autorů Dobrý, Semiginovský: Sportovní hry, výkon a trénink, která vyšla již v roce 1988 v nakladatelství Olympia, chtěl bych vás stručně s tímto seznámit. O podobné problematice jsem již psal v souvislosti s kondičním tréninkem v posilovně. Podobně psal kdysi M. Vavák a o knize se zmiňoval několikrát i Zdeněk Haník. Takže to určitě není nová problematika. Autor srovnává dva druhy tréninkových režimů a jejich podíl na zvyšování oxidativní a neoxidativní kapacity organismu. K vysvětlení: oxidativní kapacita, neboli aerobní, zde k energetickému krytí potřebujeme dostatečný přísun kyslíku, a neoxidativní, anaerobní, kdy je energie získávána bez přísunu kyslíku. Tento systém můžeme ještě pro úplnost rozdělit na laktátový, kdy nevzniká jako odpadní produkt kyselina mléčná, a laktátový, kdy vzniká. Vše záleží na délce zatížení.
Věřte, vážení čtenáři našich volejbalových stránek, když už Zdeněk Haník zavolá, že nestíhá napsat, musí k tomu mít pádný důvod. Tím pádným důvodem je Druhá konference mládeže, která se uskuteční od středy ve Sportovním centru v Nymburce. Předseda chce být dobře připraven a tak požádal o posunutí svého článku. Věříme, že vám Miro Vavák zpříjemní dnešní den kondičním programem pro mládež a ve čtvrtek se můžete těšit na Zdeňka Haníka. Děkujeme za pochopení, slovo má náš kondiční specialista. (Redakce). 
Každý trenér se snaží v každé tréninkové jednotce nabídnout svým hráčům co nejlepší program. Spokojené tváře hráčů, kteří sice unaveně leží na palubovce, ale vědí, že se opět ve svém volejbalovém vzdělání posunuli, je pro trenéra největší odměna. Ale předtím než je trénink u konce, čeká trenéra hodně práce. V podstatě existují dvě oblasti, ve kterých může trenér dokázat své umění. Plánování a následná realizace tréninku. Je jasné, že trenér může své kvality v realizaci tréninku ukázat jen tehdy, když již dopředu přemýšlel o alternativách, různorodostech a možných problémech, které mohou v tréninku nastat. Pokud trenér v této oblasti šetří, musí spotřebovat mnoho energie a velkou část své kapacity na to, aby se cvičení rozběhlo. Tím pádem nemůže větší část svých schopností věnovat vedení hráčů, dávání správných tipů a být jako kompetentní rádce hráčům k dispozici. 
Za čtyři roky svého pondělně-večerního psaní s úterním výstupem jsem si stačil všimnout, že odborná témata, ač původně jejich zařazováním byl motivován vznik tohoto webu, nejsou zdaleka tak čtená a diskutovaná jako kterákoliv jiná. Leč nic naplat, nemohu se kvůli tomu zprotivit původnímu zadání a nevzdávám se v polemice s českou myšlenkovou pohodlností. Tak tedy v neděli a v pondělí proběhl v Prostějově další experiment v oblasti volejbalového vzdělávání. Nejprve vyslechla naše volejbalová parta (trenéři SpS) společně s baskeťáky a tenisty přednášku dlouholetého metodika německého tenisového svazu (a to především ve slavné době Grafové a Beckera) Richarda Schönborna na téma “pohybové učení ve sportovních hrách”. V pondělí pak metodický úsek a úsek mládeže ČVS poprvé v dějinách zorganizoval praktický seminář, v němž vyučujícími byli trenéři jednotlivých SpS. K tomu druhému se dostanu v některém z příštích příspěvků. Dnes k Richardu Schönbornovi. Ano, je to ten muž, který byl svého času hostem Petra Ebena v pořadu Na plovárně, ale i ten muž, jehož poznatky z oblasti pohybového učení jsem začal od roku 2004 přenášet do českých volejbalovýchh knih. Upřímně řečeno, domnívám se, že někteří naši trenéři byli trochu zaskočeni, ano, možná někteří i zklamáni. Pro mě osobně mohla přednáška trvat místo 4 hodin i polovinu času. Přesto jsem si poznamenal některé myšlenky, které mají zásadní význam pro pohybové učení, což je klíčový obor v segmentu českého volejbalu, který nese název Sportovní střediska mládeže (SpS).
Volejbal patří díky svým rychlým výměnám na relativně malém prostoru ke koordinačně nejnáročnějším sportům. Ve volejbalovém tréninku musí být proto neustále kladen nárok na koordinační schopnosti. Otázkou zůstává, jak všeobecný nebo jak specializovaný má trénink koordinačních schopností být. Zatímco o důležitosti kondičního tréninku nemusíme přesvědčovat žádného volejbalistu, v oblasti koordinačních schopností se dostavují výsledky velmi pomalu. Náročnost koordinačního tréninku musí - tak jako u tréninku kondice, techniky či taktiky - zohledňovat výkonnostní stav hráčů. V začátcích by měl být trénink koordinace zaměřen na rozvoj pohybových schopností, později na rozvoj volejbalových dovedností. Koordinační trénink má jeden cíl – vytvořit ve všech etapách tréninku mládeže koordinační „nadpotenciál“ (Überpotenzial). To znamená, nastavit v tréninku takové nároky, které se v zápase objevují pouze zřídka nebo se na takovém stupni náročnosti neobjevují dokonce vůbec.
Při ovládání emocí a pohybů těla při utkání je velmi důležité, aby sportovec uměl vést pozitivní rozhovor sám se sebou. Jeho cílem je co nejlepší zvládnutí další herní situace („Při další přihrávce udělám krátké rychlé kroky“). Negativní myšlenky („Opět jsem útočil do autu“) musí být přeformulovány do pozitivních představ („Další útok dám do hřiště“, nebo „Další útok zahraju po lajně“). Také boj s neúspěchem, s nepříznivým stavem a s jinými vnějšími vlivy je prováděn rozhovorem se sama sebou („Vzchop se!“. „Nevzdávej to!“ „Za tohoto stavu jsme to jednou otočili“). Volejbalista by měl být přesvědčen o tom, že jeho jednání ve hře vede k úspěchu. Právě při stresových situacích je přesvědčení, že to svými schopnostmi zvládnu, velmi důležité. Aby sportovec mohl v zápase jednat úspěšně, je nutné, aby se dostal na určitou hladinu fyzického a psychické vzrušení – říká se to Aktivační regulace. Pokud chce hráč soupeře porazit, bez určitého stupně agresivity se v utkání neobejde. Koncentrace hráče je v ideálním případě zaměřena pouze na podstatné informace. Při tzv. „Tunelovém pohledu“ (Tunnelblick) vnímá hráč pouze spoluhráče a protihráče, diváci a konstrukce haly z pole koncentrace zmizí.
Evropský šampionát mužů ve volejbalu pomalu zanáší prach. Z mého pohledu jde o ideální čas na letmý pohled zpět. Je tady již určitý časový odstup, ale ještě ne tak značný, aby se mi nevybavovaly silné zážitky a podstatné scény tohoto mistrovství. O tom bych chtěl dnes něco napsat. Miljkovič, Kurek, Michajlov, Savani nebo Travica předvedli jistě výborné volejbalové a sportovní výkony, které se stávají hlavními obrazy tohoto mistrovství, a na které se bude vzpomínat. Každý z výše jmenovaných hráčů je na jedné straně originálem a osobností ve svém týmu a na straně druhé součástí určité komunity reprezentující svoji zemi, identitu a mentalitu svého národa.
Patnácté místo ze šestnácti účastníků po vypadnutí ze základní skupiny, pouze díky Rakousku, které dopadlo ve skupině ještě hůře, byli hráči Německa ušetřeni ostudy z posledního místa. Debakl a uprostřed dění Napoleon a jeho zbabělí vojáci. Takto popisovala německá média nejhorší umístění německých volejbalistů na mistrovství Evropy za posledních čtyřicet let. Pokud se Němci na evropský šampionát probojovali, pouze jednou se od roku 1948 umístili na horším místě. V roce 1971 skončili „západní“ sousedé na šestnáctém místě. Východní Němci tenkrát bojovali o bronz, ten samý cíl měli po čtyřiceti letech Lozano a spol. také. Bohužel, mnoha slibům nenásledovaly činy. Tak jako minulý rok na mistrovství světa proti Srbům (0:3), i tentokrát prospal německý tým začátek turnaje (1:3 proti Polákům). První dva sety připomínaly nejhorší časy v historii německého volejbalu, v dalších dvou utkání proti Slovensku a Bulharsku aspoň Lozanovi muži bojovali. Týmu ovšem chyběla agresivita nebo „srdce“, jak to formuloval jeho diagonální hráč Georg Grozer. A také pořádek v týmu, který nikdy k vidění nebyl. Existuje mnoho důvodů, které ovlivnily celkový výkon německého týmu na šampionátu.
O hleznu a jeho poranění jsem psal již ve dvou článcích. Protože je to už několik let, kdy tyto články vyšly a protože se člověk vždy někam posouvá a občas přehodnocuje své názory. Někdy je více radikální a někdy na radikálnosti ubírá. Z tohoto důvodu bych znovu utřídil své názory na poranění, které si diagnostikuje jako podvrtnutí (distorse) hlezna.
Na dva roky si od pisatelské práce odskočil, aby dokončil svou doktorantskou práci na Fakultě tělovýchovy a sportu v Bratislavě. Poslední článek byl o kreatinu a je datován k 3. září 2009, tenkrát začala porážkou nad Srbskem, neúspěšná, ale vzhledem ke skupině „smrti“ očekávaná pouť českých reprezentantů na mistrovství Evropy. Mistrovství republiky ve vesnickém volejbalu tenkrát vyhrály týmy TJ Nivnice (muži) a TJ Sokol Křenovice (ženy), Irán prohrál ve finále mistrovství světa kadetů proti Srbsku. Během té doby nezahálel, vydal dvě knihy pojednávající o kondiční přípravě ve volejbalu, publikace, které tak v oblasti volejbalu chyběly. Děti a trenéři ho mohli stále vidět na kempech Volejbalové akademie, kde roznáší úsměvy a rád vypráví historky z jeho bohatého trenérského života. Vždy sliboval, že se vrátí a teď je tu. Vážení čtenáři stránek Volejbalové akademie, je mi ctí opět mezi námi přivítat Mira Vaváka, muže, který umí klik „nielen na štyroch prstoch, ale aj na troch, dvoch a dokonca aj na jednom prste.:)“.