Pokud se setkají nejlepší světoví beachvolejbalisté na jedné akci, jakou byl světový šampionát v Římě, dají se vypozorovat nejnovější technické i taktické trendy tohoto sportu. Od olympijských her v Pekingu a světovém šampionátu ve Stavangeru se volejbal na písku změnil. Velký vliv na hru má nový míč značky Mikasa VLS 300. Nejdůležitější změny zaznamenal servis. Skákaný rotovaný servis ustupuje, velký význam naopak přebírá skákaný plachtící podání. To platí u obou pohlaví a i hráči, kteří výborně ovládají rotované podání, zařazují do svého repertoáru i „skákanou plachtu“. Holanďan Richard Schuil, specialista na topspinové podání a nejúspěšnější podávající hráč světového šampionátu (1 eso na set), používá často plachtící podání. Přechod na skákaný plachtící servis souvisí také s větší důvěrou hráčů ve vlastní blokařskou schopnost. Rostoucí dominací v této dovednosti je smysluplnější nechat soupeře útočit po přihrávce a spoléhat na obranu, předchází se tak nevynuceným chybám při rotovaném servisu, skákaným plachtícím servisem družstvo získává větší stabilitu na podání.

Obě varianty podání se ukázaly jako účinné hlavně v ženské kategorii, což souvisí s menší rychlostí pohybu při přihrávce. Číňanka Chen Xue, nejlépe podávající hráčka turnaje, nadělila soupeřkám 24 es, zatímco Julius Brink získal podáním o polovinu méně bodů než Číňanka. Mezi nejlépe podávajícími hráčkami se objevili také topspinové specialistky. Larissa Franca je schopná udeřit míč razantně, ale i přesně a s boční rotací. Díky této variantě dokázala Brazilka, s využitím větru, skoro sama porazit sestry Salgadovy. Nový míč jednoznačně zpomalil rychlost míče při podání, nejrychlejší servis se v Římě podařil Sáře Goller, rychlost 79km/hod je však o 9 km/hod pomalejší, než servis Marii Salgado na minulém světovém šampionátu. Velmi zajímavé bylo technické provedení plachtícího servisu. Technika provedení servisu se od jednotlivých hráčů lišila, ale byla stabilní. Rozběh na podání byl buď jedno-, dvou- nebo tříkrokový, nadhoz byl prováděn buď obouruč nebo úderovou nebo neúderovou paží.

Vedle mnoha změn na podání byla vidět i jedna nová varianta při přihrávce servisu. Rakušané Doppler a Mellitzer používali po prvním prohraném utkání ve skupině takzvanou I-formaci při přihrávce podání. Při podání soupeře stáli oba Rakušané v základním postavení na přihrávce za sebou uprostřed hřiště. Přitom lepší útočník po přihrávce stál vpředu. Po nadhozu soupeře při podání se – po vzájemné dohodě - přihrávající formace rozběhla do stran, aby podávající hráč nemohl umístit servis na předem domluveného hráče. Mimo to byla souhra mezi blokem a obranou složitější, protože předem nebylo jasné, odkud budou Rakušané s lepším útočníkem útočit. Tato taktická varianta se Rakušanům osvědčila a je nadále používána. Oba hráči musí umět dobře útočit z obou stran. Tento systém má však velkou nevýhodu, tu představují rychlé servisy do středu hřiště do protipohybu obou přihrávajících hráčů.  

To, co bylo považováno za nemožné, se stalo skutečností. Úspěšnost při blokování se na mistrovství světa výrazně zlepšila. Zdá se, že Kerri Walsh a Alison Cerutti, nejsou z tohoto světa. Výrazně lepší v blokování jsou muži. Alison byl již na světovém šampionátu ve Stavangeru nejlepší blokař, ale 44 úspěšných bloků a průměr 2,88 úspěšných bloků na zápas, to je neuvěřitelná vizitka tohoto světového hráče. Průměr nejlepších blokařů na šampionátu se pohybuje kolem dvou úspěšných bloků na utkání. V této dovednosti jsou ženy oproti mužům méně úspěšné, přestože i u žen došlo v blokování ke zlepšení. Na minulém světovém šampionátu dosáhlo málo žen v průměru jeden úspěšný blok na zápas, na letošním turnaji jich bylo hned několik. Nejlepší blokařkou šampionátu byla Tasmin Hinchley s průměrem 1,71 bloku na zápas, za ní následují Kerri Walsh a Greta Cicolari. První dvě hráčky využívají svou výšku, Cicolari těží hlavně z dobrého timingu a stabilitě ve vzduchu.

V útoku se v mužské kategorii jednoznačně osvědčili vysocí hráči. Nejlepší útočníci světového šampionátu Emiel Boersma, Kevin Wong a Phil Dalhausser měří hodně přes dva metry a jako blokaři jsou hlavními útočníky svého týmu. Je třeba říci, že tito hráči, z důvodu horší přihrávky, byli častěji vyhledáváni na přihrávce než jejich partneři, to také vede k větší četnosti jejich útoků. V mužské kategorii jsme ovšem zaregistrovali jiný vývojový trend v útoku. Čím dál častěji se při útoku po přihrávce podání objevuje rychlá nahrávka. Zvláště v případě, kdy servíruje blokař, protože má po podání málo času přemístit se k síti a postavit kompaktní blok. Belgičanka Liesbeth Mouha byla nejúspěšnější útočící hráčkou světového šampionátu, i ona měří přes 190 cm a útočí z dostatečné výšky. Rychlá nahrávka, na rozdíl od mužů, byla realizována pouze holandským párem Keizer-Van Iersel. Některé páry by byly schopné hrát rychleji, nejsou však mentálně připraveny podstoupit riziko rychlé hry.

V ženské kategorii je obrana v poli úspěšnější než u mužů. Nejlepší specialistky na obranu v poli zabrání až šesti útokům na set. Hvězdou v ženské kategorii je Marta Menegetti, která ubránila v průměru 6,20 míčů v poli. Na dalších místech se umístily Američanka Brooke Hanson (5,64) a Brazilka Larissa (5,61). Všechny tři hráčky disponují vynikajícím čtením hry, dokážou v situacích, kdy soupeřka útočí z nouzové situace, nejlépe předpovědět a pokrýt místo úderu soupeřek. V mužské kategorii se podařilo pouze čtyřem hráčům ubránit v průměru více než 5 míčů v poli. Mezi nejlépe bránící hráče v poli patří Reinder Nummerdorf (5,88), Jason Lochhead (5,67) a Todd Rogers (5,55).

Z psychologického hlediska imponovala u nejlepších týmů důvěra ve vlastní síly. Ve třetím setu finálového utkání ztrácely Juliana s Larissou na americký pár Walsh-May-Treanor dva breakboly, dvěma vítěznými bloky však Larissa obrátila vývoj rozhodujícího setu a Brazilky se mohly radovat z titulu mistryň světa. To samé se odehrálo v osmifinálovém utkání mezi americkou dvojicí Rogers-Dalhausser a Němci Brinkem s Reckermannem. Američané vyhráli první set, ve druhém jasně vedli, Němci se bojovností vrátili zpět do zápasu a nakonec se radovali z vítězství.

Světový šampionát v Římě potěšil i diváky. Na základě změny pravidla o oddechovém čase na ošetření hráče (Medical time out) nebylo toto pravidlo zneužíváno, hra byla plynulejší, bez zbytečných přestávek. Druhým potěšujícím faktem byl ústup hráčů od protestů s rozhodčími. Opět na základě změny pravidel, hráči, kteří tuto variantu používali hlavně z taktického důvodu, neměli tentokrát možnost přerušovat hru opakovanými diskusemi s rozhodčími.

Z němčiny přeložil Radek Krpač, Das Volleyballmagazin 9/2011