Rozhodčí to se mnou nemají jednoduché. Diskutuji s nimi, hádám se, nesouhlasím s některými rozhodnutími, protahuji oddechové časy, dostávám žluté karty. Vím o své slabině. Vedení klubu mě každou sezónu správně nabádá k sebekontrole, uvidíme v letošní sezóně. V únoru se s rozhodčími dohadovaly už pouze hráčky. Budu se znovu pokoušet být lepší. Nemají lehkou práci, páni arbitři. Musí rozhodnout a ono to není někdy jednoduché.

Nemám to však s rozhodčími jednoduché ani já. Soustředěnost na to, jestli máme správně zastrčená trička a jestli stojí hráčky v zóně střídání, často odvádí od toho důležitého – rozhodování. Chci se vrátit ke dvěma jevům, ve kterých nemáme stále jasno ani my, trenéři, kteří každý den v tělocvičně připravujeme tým na onen vrchol týdne – zápas – ani rozhodčí, kteří v zápasech rozhodují o tom, co je správné a co ne.

 

 

Prvním podstatným jevem je clona. Clona je jednou postavení hráčů u sítě, přes které letí míč od podání spoluhráče, podruhé je clona mávání rukama hráčů u sítě a je jedno, jestli míč letí nad hlavami hráčů, či nikoliv. Zatřetí je clona pouhé postavení předních i zadních hráčů za sebou tak, aby soupeř měl omezen výhled při přihrávce. Takto mně byla několikrát vysvětlena chyba mého týmu.

Přiznám se bez mučení, že clonu neučím, netrénuji ji ani v tréninku, neříkám při utkání, které hráčce mají moje holky zabránit ve výhledu. Možná špatný postoj, nevyužívám všech prostředků k tomu, abych vyhrál. Na co se však zaměřuji a co holkám neodpouštím, je správné blokařské postavení před akcí, tedy před vlastním podáním, před písknutím rozhodčího. Hráčka musí být v postavení s pažemi vzhůru a sledovat útočící hráčky. Po podání se hráčky přemístí do svých zón a blokují. Jsem na to pes a odkazuji se na přípravu na blok na hráče a hráčky světového formátu. „Ti také neblokují s rukama dole,“ říkám hráčkám. Clona nám je písknuta často, někdy s varováním, jindy bez varování, hlavně když zadní smečařka podává ze zóny VI, blokařka se posouvá ze zóny IV do III, přední smečařka ze zóny III do IV, diagonální hráčka nebo nahrávačka blokují od středu sítě, takže jsou holky postavené tak, že přes ně ze zóny VI „pěkně“ letí servis do přední smečařky. Naposledy nám byla clona písknutá na testovacím turnaji v Plzni. Hráčky se správně otočily ke mně s jasným mimickým gestem. „Co teď, trenére? Učíš nás to špatně?“ Těžké zachovat loajálnost vůči sudímu a přikývnout, že je chyba na mé straně, takže od zítřka musí mít holky ruce svěšené dole. Na seminářích o mezinárodních akcích typu mistrovství světa mužů 2006 a 2010 nám trenérům bylo jasně řečeno a sám jsem se o tom mohl přesvědčit na evropském šampionátu v Karlových Varech, že týmy cloní a rozhodčí nepískají (vždy pohotový Jarda Neumann ihned zareagoval, na jednu clonu z mezinárodního volejbalu se můžete podívat ve videookénku). Připadá mi to logické, asi by bylo těžké rozhodnout, co „ještě“ clona není, a co je. Někdy rozhodnutí rozhodčích nebolí, je na začátku setu nebo jsme varováni. Jindy samozřejmě bolí, protože je v rozhodujících fázích setu. My se ale chováme celý zápas stejně – chceme být připraveni na obrannou akci.

Druhá věc nastala včera při extraligovém utkání kadetek. Jeden můj šikovný kolega trenér udělal hodně proto, aby věděl, jakým způsobem bude moci na prvním mistrovském utkání zapojit obě libera. Neudělat chybu v zápise, správné postavení na čáře při pozdravu – všechno jsme si za dohledu vynikajícího rozhodčího v přípravném utkání zkusili. V sobotu však rozhodčí kolegovi „pendlování“ dvou liber nedovolil, mohl pouze první „liberku“ vystřídat za druhou, ale ta by musela hrát až do konce utkání. To by bylo docela velké riziko bez ohledu na to, že kdyby nechal druhé libero v zápise bez písmena L, mohl hráčku pustit do hřiště minimálně jednou za set do zadního pole. Výsledek utkání tím ovlivněn nebyl, ale kouč nemohl využít všechny předem naučené možnosti k tomu, aby výkon svého týmu ovlivnil.

Vím, že jsou dobří i horší rozhodčí, jako jsou dobří i špatní trenéři. Chtěl bych kvalitní rozhodčí a některé hráčky (i z mého týmu) by chtěly lepšího trenéra. My sklízíme za špatnou práci úrodu každou neděli v podobě porážek, když udělá chybu rozhodčí, jsem často napomínán, protože protestuji.

Každý se snažíme svou práci dělat co možná nejlépe, děláme chyby, to je lidské. Neberte to, milí čtenáři a rozhodčí, za kritiku směrem k mužům a ženám s píšťalkou. Je to pouze návod k diskusi, která zní:

1. 1.Trenéři, jak zvládáte okamžiky při podle vás chybných výrocích rozhodčího? Jak si pomáháte, abyste zůstali „chladní“?
2. 2.Trenéři, jste dostatečně informováni o nových změnách pravidel před sezónou?
3. 3.Rozhodčí, prosím vás o objasnění pojmu „clona“
4. 4.Rozhodčí, zkuste, prosím, vyvrátit jednostranný pohled trenéra na jevy, které jsem tu nastínil. Jakým způsobem jsou rozhodčí sami seznamováni se změnami pravidel, aby vícekrát nedocházelo k tomu, co v sobotním utkání extraligy kadetek?
5. 5.Rozhodčí, četl jsem, že ve fotbalové bundeslize, navštívili rozhodčí jednotlivé týmy a strávili u nich v přátelské atmosféře jeden den proto, aby hráčům objasnili nové změny pravidel a jevy, na které si mají dát pozor. Mám výbornou zkušenost s panem rozhodčím Rychlíkem, který nás se změnami pravidel při přípravných utkáních seznámil. Byl by o to ze strany rozhodčích zájem? Má toto být aktivita ze strany svazu?

Děkuji za všechny reakce

Radek Krpač, 2. Října 2011