Trenéři převážně mládežnických kategorií si často stěžují na nedostatek tréninkových jednotek, na čas, který mohou při tréninkovém procesu svým svěřencům věnovat. Halu ovšem nenafouknete, více času nedostanete a musíte si zapřemýšlet, jak nejefektivněji čas využít. Například již úvodní fázi rozcvičení a zahřátí organismu můžete využít k nácviku techniky různých dovedností. Tady je pár typů, jak optimálně využít tréninkovou jednotku:

• Zařaďte již do první fáze rozcvičení kontakty s míčem
• Vyvarujte se cvičení a pohybů, které jsou vašemu sportu vzdáleny. (Například zdlouhavé běhání před tréninkovou jednotkou)
• Rozcvičení veďte tak, aby plynule navázalo na hlavní náplň tréninkové jednotky
• Veďte své svěřence již při rozcvičení směrem k hlavnímu tématu tréninku

Volejbaloví fanoušci s povděkem kvitují změnu posledních let, ve kterých se - hlavně u mužského volejbalu – volejbalové výměny prodloužili a zatraktivnili. Hlavním důvodem této změny je zlepšení obranné práce jednotlivých týmů na síti. Michael Warm, reprezentační trenér Rakouska, představuje inovativní trénink dvojbloku od rozcvičení až po závěrečnou fázi.

V úvodní fázi představené tréninkové jednotky hraje velkou roli především běžecká technika. Správný rytmus je totiž u všech blokařských akcí velmi důležitý. Trenér se snaží naučit tuto kompetenci pomoci tleskání. Po rozcvičení následují posilovací cvičení zaměřená na tonizaci svalů trupu a proprioceptivní cvičení se zaměřením na svalstvo kolem kolene. Schopnost vnímání hraje u blokování také velmi významnou roli, proto jsou první cvičení této tréninkové jednotky zaměřená právě na tuto schopnost.

Tak třeba bagr. Odbití, které je základem přihrávky, hry v poli a nahrávky. Představte si, že jste trenéři mladších žáčků a začínáte s výukou bagru. Předvedete dětem postoj, vytvarování paží a zápěstí, polohu trupu … uděláte několik imitačních cvičení. Zkrátka uděláte dětem jakousi představu o struktuře pohybu. Nahodíte jim míč. Ano, to je důležité.

Od olympiády v Pekingu se na mezinárodní úrovni hraje s míčem, který dostál nejen designových změn, ale také jiných letových vlastností. Hodně se debatovalo o tom malém žlutomodrém nesmyslu, který před dvěma roky přivedla na trh firma Mikasa. Od té doby se trenéři i hráči nestačí divit, jak míč dokáže plachtit. Je to pouze subjektivní pocit nebo to lze dokázat i vědecky? Odpověď na tuto otázku se snažila skupina vědců zjistit v drážďanské čtvrti Klotsche v tamním větrném kanálu. Míč označován MVA 200 má podle výrobce zvýšený odpor vzduchu a dosahuje menší letovou rychlost. Mimo to umožňuje díky menšímu odrazovému působení a vyššímu času kontaktu lepší kontrolu nad míčem. Cíl je tím zřejmý: Větší šance pro bránící tým a tím také delší výměny. Míč se nyní skládá pouze z osmi panelů, které končí ve dvou proti sobě ležících pólech. Délka šití se tím zmenšila o 30 procent. Maximální odchylka od ideální kulaté formy představuje jedno nebo dvě procenta. Na vrchní vrstvě míče je vpracováno 32 000 malých prohlubní. Na základě vývoje hry a vlastností nového míče se výrazně změnil podíl variant a efektivita podání. Posun k plachtícímu a skákanému plachtícímu podání a tím i redukce chyb při podání se výrazně změnil.

Před časem mi někdo položil otázku, co potřebuje útočící hráč k tomu, aby byl v útoku úspěšný. Moje odpověď zněla: Měl by mít v útoku k výběru dostatečné množství možností a tím se moci rozhodnout ke správnému řešení herní situace. Volejbalové akce se z větší části rozhodují na zemi a ne nad sítí, jak bychom si mohli myslet (je jedno, jestli se jedná o útok, blok nebo skákaný servis). Z tohoto důvodu se výběr z možností v útoku také rozhoduje na zemi. Rád bych se věnoval rozběhu na útočný úder po vysoké nahrávce. Poslední tři kroky smečařského rozběhu končí kroky „levá-pravá-levá“, to je všeobecně známé. Rozhodující význam pro úspěšný útok je kladen na první rozběhový krok. Jako často v životě je začátek pro další průběh rozhodující. Komu se nepodaří první krok, je zaměstnán korekcí rozběhu při dalších krocích. Plynulý rozběh je z důvodu nesprávného startu prakticky nemožný a hráč je tím ve vzduchu při volbě řešení útočného úderu limitován. První rozběhový krok levou nohou je velmi důležitý, protože přesně udává směr rozběhu k místu odrazu a pevně stanoví optimální timing rozběhu.

Při přihrávce, v obraně v poli a zčásti také při nahrávce útočníkovi je odbití spodem důležitou individuální činností, která vede k určitému cíli. Michael Warm se s dalšími mládežnickými trenéry Abbingem Bräuerem a Hinzem shodli na elementární technice odbití obouruč spodem s mnoha variantami.

Sebevědomí je vědomí vlastní osoby a její zvláštností ve vztahu k sociálnímu okolí“ (Schnabel/Thiess 1993, 725). Důvěra ve vlastní výkon je základním předpokladem pro dobrou nahrávku. Pouze jisté vyzařování vůči spoluhráčům a soupeřům umožní být „šéfem na hřišti“. Čím větší sebevědomí, tím stabilnější jsou nervy, které v důležitých zápasech nebo při kritických situacích dokážou rozhodnout zápas. Být sebevědomý však také znamená znát své slabé a silné stránky a správně s nimi zacházet. V kritických situacích bychom měli vsadit na své silné stránky a své slabé stránky co nejvíce minimalizovat. U nahrávače je důležité, aby v kritické situaci (chyba, neúspěch) neztratil důvěru ve svůj výkon a nadále bez váhání vedl na hřišti svůj tým. Trenér má na sebevědomí nahrávačky velký vliv. Gesty, rozhovory a jinými prostředky může nahrávače hecovat a podporovat a tím se na vývoji sebevědomí podílet. Neboť „sebevědomí je proces, který je výsledkem zkušeností s úspěchem, reflexí vlastního vývoje a znalostí vlastních schopností a možností“ (Moculescu: Volleyballtraining 2/1989, 27).    

Volejbal je hra s vysokými nároky na koncentraci a poznávací procesy. Pokud se budeme zabývat strukturou této hry, poznáme velmi rychle, že výkony volejbalistů jsou ve velkém měřítku ovlivněny psychickými faktory. Pozorování špičkových nahrávačů a nahrávaček ukázalo, „že technika a individuální taktika nedělají nahrávače nahrávačem, rozhodující složka ve výkonu nahrávače leží v psychologické oblasti“(Stelian Moculescu – Volleyballtraining 2/1989,27).

Blokování podněcuje k psychohrátkám. Žádná jiná akce ve volejbale psychicky nebolí tak jako selhání vlastního útoku na kvalitním bloku protivníka. Vítěz duelu na síti si vychutnává triumf plnými doušky a nelibými gesty dává ostatním najevo svou nadřazenost. Ponížený útočník zůstává ve své depresi zcela sám, bez šance zvítězit alespoň ve verbální bitce. Vítězný pocit ideálního bloku si vychutnají samotní blokaři specialisté pouze zřídka. Často se musí spokojit pouze s málem.

Nejvíce bodů je ve volejbale dosaženo útokem. Sotva se najde trenér, který by nepoukázal na důležitost techniky jiných činností a že by se hráči neměli tolik soustředit pouze na útok. Ovšem vše hovoří pro to, abychom útoku věnovali ještě více priority než doposud. Podařený útok není jenom nejlepší prostředek, jak získat body, je to také umělecký zážitek. Michael Warm, bývalý trenér SCC Berlín, Han Abbing, Stefan Bräuer a Söhne Hinz, němečtí reprezentační trenéři mládežnických kategorií představují útočný úder, co je při útoku důležité a jak by mělo vypadat vzdělávání v oblasti útočného úderu. U žádného jiného pohybu nemusí tolik komponentů najednou fungovat jako u útoku a to v následující řadě:

·         Zaujmutí výchozího postavení

·         Rytmizace rozběhových kroků + timing

·         Kontrolovaný odraz

·         Vytvoření napětí spojené s nápřahem

·         Vnímání obrany na síti a v poli a rozhodnutí volby útoku

·         Přesně umístěný úder na polovinu soupeře

·         Kontrolovaný dopad