K nápravným opatřením pohybu paže při samotném úderu patřila u Kocha dvě cvičení. Prvním z nich bylo tlesknutí dlaně úderové paže do ruky neúderové paže, která směřovala šikmo vzhůru. Tím Koch docílil toho, že hráči po zatáhnutí lokte natáhli úderovou paži co nejvýše. Trenéři však musí být důslední v tom, aby neúderová paže nebyla příliš nízko. Děti – jak se ukázalo – sami nedokázaly vyhodnotit správnost výšky dlaně neúderové paže. Ve druhém cvičení hráči drželi míč v ruce nebo byl míč zavěšen v síti a pokoušeli se do míče udeřit v optimální výšce. Tato cvičení se v nácviku úderu do míče ukázaly jako nejefektivnější. Nejlepším cvičením pro správný pohyb zápěstí se ukázalo cvičení s následným odhodem tenisového míčku.

Nejčastějšími chybami, které se vyskytují při práci paže při útočném úderu, jsou nedostatečné nebo příliš brzké zatažení lokte při odrazu, nedostatečné vytažení ruky při vlastním úderu a příliš brzké zastavení ruky po úderu (před tělem). Vysoká četnost těchto chyb se objevila i při analýze útočného úderu Kocha. Ukázalo se, že korekce těchto chyb je rychlejší, když hráči dostali od trenéra jasnou instrukci o ideálním provedení pohybu, než když se snažili chybu odstranit sami. Z toho vyplývá, že zpětná vazba videorozborem pomáhá ke zlepšení technického provedení pohybu paží při útočném úderu.

Ke zlepšení techniky tedy přispívá cílená korekce a jasné pohybové úkoly. Hráči zlepšili pohyb paže při zatažení lokte tím, že za nimi stál další hráč, který přesně vedl pohyb této smečařské paže. Při příliš brzkém otevření do polohy „lukostřelce“, které podle biomechanických principů znemožní ideální přenos impulsu na míč, pomohla instrukce ve stoje. 

Torsten Koch se také zabýval nápravou nedostatků práce paží při rozběhu i odrazu. První možností nápravy je předání tenisového míčku ve fázi provedení brzdícího kroku smečařského rozběhu, abychom dosáhli co největšího zášvihu paží. Zadruhé je to instrukce dostat při odrazu obě paže maximálním švihem vzhůru. Tyto dva nedostatky se objevují u hráčů a hráček nejčastěji, přitom je třeba říci, že jak zášvih, tak i švihový pohyb obou paží se u hráčů vyskytují, ale nejsou provedené důsledně.

I tady využil Koch u vizuálně vnímavých jedinců videorozbor, který vedl ke zlepšení techniky. Ten se osvědčil hlavně u hráčů, kteří neměli smečařský rozběh zažitý a byli teprve v úvodní fázi učení. Druhou variantou demonstrace byl rozfázovaný pohyb smečařského rozběhu na snímcích.

Metodicky nejúčinnější formou byl individuální přístup trenéra k hráčům mimo tréninkovou skupinu, kdy trenér doprovázel hráče pohybem a individuálně se mu věnoval. (např. hráč stojí uprostřed trojice, dvojice trenérů vykročí pravou nohou a přitom se pohybují jejich paže do zákmihu, a dokročí levou nohou a švihnou pažemi směrem vzhůru).

Německý trenér Torsten Koch se zabýval korekcí chyb při útočném úderu. Vyzkoušel několik variant nápravy a došel k zajímavým zkušenostem.

První problematickou oblastí útočného úderu, kde se vyskytuje řada chyb, je rozběh.
Koch popisuje tři druhy možností korekece.

Zdravím rekreující se volejbalisty,
nejdříve položím diskusní otázku:"Jaké parametry, vlastnosti či schopnosti jsou pro vás důležité (nejdůležitější) při výběru hráče na post nahravače?

Byl jsem dvakrát na výběru Lvíčat dívčí kategorie. Ve Svitavách a v Brandýse. Alešovi se skutečně podařilo dostat se k výběru potencionálních reprezentantek České republiky časově dříve, než tomu bylo u minulých výběrů. Holkám je třináct nebo čtrnáct let, některé měly na sobě ještě trička z minivolejbalu a už je tu cítit závan státní reprezentace..

Ve třetí části zaměřené na čtení hry se budeme zabývat nahrávkou a informacemi, které se dají vyčíst z útočného území soupeře. Půjde především o dráhu letu míče při nahrávce, abychom co nejdříve zjistili, kam nahrávka směřuje a odkud bude útočící hráč útočit. Cílem hráče je rozeznat odchylku od ideální nahrávky. Jedná se hlavně o odchylku místa útoku, ale i výška nahrávky může být pro čtení hry důležitá. Vyhodnocení nahrávky znamená možnost pro blokaře a bránící hráče rychleji reagovat. Takže útočník, blokař i bránící hráč v poli by měli umět číst hru, jenom tak mohou rychle reagovat a volit správné řešení. Jednoduše řečeno můžeme počítat s těmito odchylkami nahrávky: příliš krátká, příliš dlouhá nahrávka, „nalepená“ na síť, příliš daleko od sítě a příliš plochá nahrávka.

Trénink přihrávky v herním řetězci se velmi často opomíjí. Příliš často se techniky přihrávky učí ve dvojici proti sobě stojících hráčů. V takovém případě letí míč na hráče vždy frontálně a míč hráč přihrává také pouze před sebe. Učit techniku v nejjednodušších podmínkách vypadá na první pohled smysluplné. Kvalita přihrávky se často měří podle přesnosti. Kritérium dobré přihrávky by však nemělo být v tom, jestli hráč na síti může míč chytit, nýbrž jestli může v ideální pozici provést nahrávku. Když se tedy trénuje přihrávka, patří k ní také nahrávka. Tím mohu kontrolovat kvalitu přihrávky. V takovém případě přecházíme velmi rychle od cvičení dvojice k cvičení trojice nebo čtveřice. Pokud rozfázujeme volejbalovou rozehru, vzniknou herní řetězce, při kterých všichni hráči přímo nebo nepřímo ovlivňují výsledek dané výměny. Hráčům musíme v tréninku objasnit, že nejen ti, kteří přichází do kontaktu s míčem, ale i ostatní se podílí určitým způsobem na úspěchu rozehry. Charakter rozehry ovlivňují nezúčastnění hráči především plněním podporujících a klamavých úkolů.

Přes relativní neúspěch semináře o jednotné metodice bagru či přihrávky bych rád tlumočil to, co mi ve formě klípků vytvořilo jistou představu, jak se vyrovnat s tématem tzv. „jednotné metodiky“. Hojně diskutované téma „jednotné metodiky“ vnímám jako pokus o jednotný, promyšlený a utříděný pracovní postup jak pomocí určitých principů dosáhnout definovaných cílů. Snaha vytvořit takový postup vyústila v obecně přijímaný názor, že pokus o sjednocení metodiky volejbalu by byl obtížný, možná neúčelný a výsledek takového pokusu nejistý. Dle obecného odborného mínění lze ovšem formulovat doporučený postup pro trenéry začátečníky, případně „učitelky v sukních“.

Polemika na téma přihrávka servisu je opravdu žhavé téma. Potvrdila mi to návštěva mistrovství republiky starších žáků ve Svitavách. Mimochodem, domácí pořadatelé uspořádali pěkné (hlavně důstojné) mistrovství. Nádherná hala, dobrá organizace a příjemní lidé…