Polemika na téma přihrávka servisu je opravdu žhavé téma. Potvrdila mi to návštěva mistrovství republiky starších žáků ve Svitavách. Mimochodem, domácí pořadatelé uspořádali pěkné (hlavně důstojné) mistrovství. Nádherná hala, dobrá organizace a příjemní lidé…

 

 

V průběhu sobotního dne jsem měl příležitost pohovořit s téměř všemi trenéry a o přihrávce servisu se hojně diskutovalo. Pozitivní je, že nám tento problém (z pohledu českého volejbalu jde o problém) není lhostejný. Dovolím si zveřejnit dvě reakce, které vystihují náladu a postoj v trenérské obci:„Když vidím, jak v česku trénujeme přihrávku, je mi…“, říká Milan Džavoronok, můj dlouholetý soupeř na hřišti, ale hlavně výborný přihrávající smečař slavné éry Aera Odolené Vody. Další reakce je od Miloše Kočky (ČZU Praha):“ My tu přihrávku Ivane neumíme prostě trénovat a naučit, ale budeme dále bojovat“. Upřímné a někoho možná překvapím i pozitivní. Právě uvědomění je startovním impulsem změn.

Přihrávka servisu, jde opravdu pouze o tuto herní činnost? Celou polemiku vyvolala nedávná kvalifikace mistrovství Evropy juniorů, kde bylo zřejmé, že vyspělejší soupeři využili naši slabinu v přihrávce naskočeného plachtícího servisu. Dá se říci, že o tom, jak přihrávat tvrdý skákaný servis, se moc nepolemizuje. Dobře, připusťme, že hlavní „problém“ je přihrávka naskočeného plachtícího servisu a všechny souvislosti s tím spojené (jak trénovat, volba techniky, jak rozvíjet, zpracování prsty nebo odbitím spodem atd.). Nedá mi to, ale zopakuji obecně známou věc. Je možno použít vícera dělení přihrávky:

- Přihrávka podání

- Přihrávka útočného úderu (taktéž lze nazvat vybíráním, kdy záleží na rychlosti letícího míče).

 

Toto základní dělení je důležité z pohledu nácviku (tréninku) jednotlivých herních činností. Další dělení bude asi toto:

- Přihrávka volně letícího míče

- Přihrávka rychle letícího míče

Jde stále o přihrávku, ale se dvěma naprosto rozlišnými parametry:

a) V prvním případě je nutno dát míči určitý impuls (je potřeba vyvinout energii, aby směřoval míč na místo určení).

b) Ve druhém případě je potřeba rychlost míči odejmout (ztlumit).

Dva základní principy, které ovlivňují pohled na problematiku přihrávky.

Pokud budeme vycházet z výše uvedeného, tak tvrdý, rychlý a rotovaný (asi kolem 70 km/h a více) skákaný servis je převážně otázkou tlumícího aktu. Důležité je výchozí postavení přihrávajícího hráče a následná reakce na rychle letící míč. Můžeme polemizovat o způsobu vybírání míče mimo osu přihrávajícího hráče (výpad, úkrok-y, natočení paží atd.), ale stále hovoříme o odejmutí rychlosti míči – tlumení. Budeme tedy konstatovat, že hlavní problém tohoto druhu servisu je jeho rychlost a razance s čímž souvisí ztížený odhad, kde míč soupeř umístí a následné jeho zpracování. Přihrávka tohoto druhu servisu se děje převážně (až na ojedinělé případy) odbitím spodem obouruč.

Dostáváme se k fenoménu naskočeného plachtícího servisu. V čem se liší v základních parametrech od předešlého servisu? Dle úrovně (parametru dráhy letu míče, rychlosti – někdy již od 30 km/h atd.) provedení je potřeba kombinovat tlumení s udáním impulsu letícímu míči (menší rychlost letícího míče než u servisu, tvrdého rotovaného – skákaného). Dále z toho plyne, že přihrávající hráč musí řešit podstatně více variant jak zpracovat letící míč, než v případě servisu tvrdého, rotovaného, skákaného. Důležitý je výběr místa a tím i práce nohou (mobilita), ale co je shodné pro oba dva druhy servisu - včasná reakce. Pravdou je, že u mladších hráčů nemá naskočený plachtící servis takovou razanci a rychlost, jako u starších a vyspělejších hráčů. Již v kadetském věku na mezinárodní úrovni je veden tento servis z poměrně velké výšky a s naskočením hráče do hřiště. Tím se zkracuje dráha letu míče a zmenšuje se i čas reakce přihrávajícího hráče pro vyhodnocení parametru servisu a následné rychlé aplikace optimální techniky. V ideálním případě je hráč vybaven několika technickými možnostmi jak míč zpracovat, ale dostává se do časového presu, který je velmi krátký…

Pointa, pokud nenaučíme v žákovském věku hráče všechny možné varianty přihrávky plachtícího podání (spodem, vrchem, v ose i mimo osu těla), v pozdějším věku nebude stačit využití pouze jednoho druhu techniky! Hráč musí ovládnout celkový prostor (od úrovně hlavy a nad ní, prostor po stranách až k chodidlům), kam je schopen dosáhnout! Nestačí pouze výběr základního postavení přihrávajícího hráče ani jeden druh techniky zpracování letícího míče! Pokud budeme zvládat komplexní techniku přihrávky plachtícího servisu je možno hovořit o taktice, kdy na toho či onoho hráče se postavíme více dopředu atd. Chybou je zůstat „uvězněn“ v kontextu pouze jednoho druhu techniky. To je na vyšší úrovni hry rychle odhaleno!

Pod článkem Zdeňka Haníka se rozpoutala velká debata na téma přihrávka. Hlavními protagonisty byl Petr Klár a Ondra Pastrňák. Za sebe musím říci, že jsem pochopil oba dva názory (nic nemění fakt, že jsem se v závěru diskuse začínal trochu ztrácet…). Následně napíši několik bodů, které zazněly již v loňském roce na semináři v Čeladné. To je moje odpověď k výše zmiňované diskusi.

1) Stabilita a mobilita je v přímém spojení! Kapacita pohybu jedné části lidského těla je závislá na schopnosti stabilizovat jinou část těla, která slouží jako opora. Často vidíme u hráčů, že se soustředí na pohyblivou část a stabilita je opomíjena, což má za následek nepřesnost a případně i zranění. Zlepšení opory přináší i kvalitnější činnost pohyblivé partie!

2) Zásada změny polohy místa:

- Pohyb vychází z opory těla o zem. Ve hře volejbalu má hráč neustále tendenci zasáhnou míč a využít k tomu horní partie těla.

- Obzvláště mladí hráči si musí uvědomit, že podmínkou dobré a efektivní činnosti horní části těla je kvalitní kontakt se zemí!

- Z tohoto důvodu je potřeba nabídnout mladým hráčům cvičení, kdy si uvědomí důležitost kontaktu se zemí.

3) Fáze pohybu:

a) Příprava

b) Zahájení

c) Hlavní akce

d) Dokončení

- První dvě fáze podmiňují další průběh a kvalitu.

- Svalový řetězec se připravuje v první fázi (v přípravě).

- Špatná nebo nedostatečná příprava má za následek neefektivní nebo špatné provedení daného úkonu.

- Často hráč nechápe, proč finální provedení není podle jeho představ. Původ je možno hledat v prvních dvou fázích.

Věřím, že mezi řádky je možno nalézt odpověď k danému tématu. Ivan

V Místku, 11. května 2012