To nejdůležitější, což je výběr místa v návaznosti na činnost spoluhráčů a charakter herní situace, se děje ve fázi, kdy vlastní družstvo nemá míč pod kontrolou. Vlastní vybírání je tedy až posledním článkem složitého řetězce úkonů, čili dovednost (činnost) jednotlivce, která korunuje jeho činnost v obranné kombinaci.
Hráč se po nahrávce začne z tohoto postoje pohybovat do střehového postoje (viz dále). Paže jsou pokrčeny v loktech a jsou přirozeně vedle těla. Trup: postoj je zcela přirozený, trup je nepatrně předkloněn. Nohy jsou mírně pokrčené, váha je na přední časti chodidel, hráč někdy překračuje na špičkách.
Někdy hráč využije techniky, kterou nazýváme v žargonu „kladivo“ nebo „sekyra“. Při této technice hráč spojí ruce, obrátí je malíkovou hranou proti přilétajícímu míče a touto částí i míč odbije. Někdy je vidět při vybírání i odbití obouruč vrchem vedle těla nebo odbití jednoruč.
introtext
Pro volejbal od kategorie žáků k vyšším kategoriím ztrácí spodní podání význam. Je to úder velmi jednoduchý a motivace žáků k nácviku je snadná. Ve fázi vrcholového volejbalu by se mohl zdát tento prvek jako zbytečný. Pro vlastní činnost podání ve vyspělé formě volejbalu relativně zbytečný je, ale v určité fázi vývoje má svůj význam, a to jako: prostředek nácviku odbití jednoruč spodem pro vybírání a vhodné zahájení hry u průpravných her začátečníků, kde chceme zdokonalovat mezihru a držet míč ve hře.
Výchozí postoj: přirozený postoj s míčem, u praváků je levá noha vpředu a míč v levé ruce (u leváků naopak), nohy jsou zhruba v šíři ramen...
Nadhoz míče
Nohy a trup: postoj s levým ramenem blíže k síti, osa ramen je šikmo k síti. Je totiž nejvýhodnější kombinací z hlediska fyziologického a herně-taktického. Hráč má dostatek síly na provedení a při podání může dobře sledovat hřiště soupeře. Paže: nadhazovací ruka drží míč před osou těla. Nadhoz je minimální, má spíše charakter puštění míče proti pohybu úderové paže, u začínajících hráčů doporučujeme podávat „z ruky“ nebo téměř z ní (na přesnosti této akce závisí do velké míry i přesnost úderu).
Obsah:
Dříve se hráčům doporučovalo mít ruce připravené co nejblíže k pásce. Důvodem byla co nejpohotovější možnost pokrytí rychlých útoků. Praktické zkušenosti však ukazují, že hráči stejně i z této polohy napřed sníží těžiště a teprve následně vyskakují na blok. To nás vede k myšlence vhodnosti nižšího postoje s napnutýma (pokrčenýma rukama ???), protože při této poloze se neztrácí čas tzv.\"pohupem\" a tato poloha je více \"startovní\".