Výše popsané obecné zásady základů techniky platí pro většinu herních situací. Proměnlivost herních podmínek si ovšem vynucuje modifikovat základní techniku a přizpůsobit ji dané situaci tak, aby byl účelně splněn cíl, to znamená dopravit míč do požadovaného místa. Některé situace si pouze výčtem uvedeme.

Směrový (časovací) krok v tříkrokovém rozběhu ¨

Orientace, sledování a čekání + přibližování k místu odrazu. Pro naši modelovou situaci: základní rozběh v zóně IV platí, že směr rozběhu by měl být prováděn šikmo, levým ramen blíže k síti. Směr rozběhu z ostatních míst v poli je rozebrán dále. První krok tříkrokového rozběhu levou nohou je základem (časování) timingu, jakoby nutil k čekání a vyhodnocování dráhy letu míče. Při vysokých nahrávkách bývá pomalý, flegmatický, ale nesmí chybět. Je však modifikován  herní situací, která si někdy vynutí jeho zrychlení. Začíná mírným předklonem, jímž se přenese váha na přední pravou nohu a levá se uvolní pro první krok. V momentu, kdy hráč udělá rozhodnutí o zahájení rozběhu, vykročí levou nohou směrem k místu odrazu.

Délka rozběhu

V souvislosti s délkou rozběhu je  třeba  rozlišit pohyb z výchozího postavení (například pro příjem podání) do postavení (střehový postoj), z něhož začínají vlastní rozběhové kroky. Pohyb z výchozího postavení se může dít úkroky, ale také během a vlastní rozběhové kroky mohou buď plynule navázat nebo pokračovat po krátkém zastavení. Délka rozběhu je určována především výchozím postavením. Je myšleno, kde stojí hráč před začátkem rozběhu, popř. kde prováděl hráč předcházející činnost. Rozběh může být minimální, někdy dokonce žádný; v některých případech však může být dlouhý 7-9 m.

Druhy podání

Protože spodní podání bylo probráno v kapitole o začátečnickém volejbalu, začínáme v následujícím dělení od čelního vrchního podání z místa. Vrchní rotované podání v čelném postavení: nácvik velmi úzce souvisí s nácvikem útočného úderu, a proto ho zahajujeme již v kategorii mladšího žactva. I průměrní jedinci s dobrými fyzickými předpoklady jsou schopni toto podání velmi rychle používat. Vytváří také jakousi základnu pro smečované podání. Využívá se hlavně v mládežnickém volejbalu, sporadicky je využíván v ženských seniorských kategoriích. Ve vrcholovém volejbalu mužů je vidět minimálně. Smečované podání: jeho nácvik je náročný na koordinaci pohybů. Protože je však úzce spjat s nácvikem útočného úderu, uplatní se již v žákovské kategorii, zvláště u chlapců a vyspělých děvčat. V současnosti je to nejpoužívanější podání v mužských složkách a je velmi účinné. Vrchní plachtící podání v čelném postavení:účinné provedení tohoto podání je náročné na techniku a vyžaduje větší sílu paže, protože nelze využít energie, kterou skýtá rozběh a odraz. Proto jeho nácvik zařazujeme až po zvládnutí předchozího, většina ho zvládne v kategorii staršího žactva. Používají ho hlavně ženské kategorie a je velmi účinné. Skákané plachtící podání:jeho provedení je též technicky náročné. V současnosti se vyskytuje převážně u mužů. Jeho účinek je především taktický, ale s vývojem možnosti přihrávky obouruč vrchem může jeho účinnost klesat.

DEFINICE
odbití obouruč spodem je technickým základem především pro přihrávku podání a vybírání útočného úderu soupeře.

Výchozí postoj: moment před posledním odbitím soupeře. Nohy jsou mírně pokrčeny, trup lehce předkloněn, jedna noha může být mírně vpředu, váha je na přední části chodidel. Paže jsou volně podél těla...

Postoj podávajícího (Ve STOJI) : podávající hráč stojí v uvolněném postoji za koncovou čarou čelem k síti. Nohy jsou od sebe na šířku ramen a levá je mírně vpředu. Přední noha směřuje přímo k síti, kdežto zadní je natočena v pozici šikmo ke koncové čáře. Kolena jsou uvolněna a mírně pokrčena. Váha těla je na zadní noze ...

Plachtící podání ve stoji: i když se nedá říci, že plachtící podání je klasickou variantou rotovaného či smečovaného, je méně častým druhem podání (tato tendence se začíná prosazovat i v ženském volejbalu). K tomu přibývá fakt, že nácvik začíná rotovaným, resp. smečovaným podáním a teprve v určité fázi vývoje hráče se přistupuje k nácviku plachtícího podání ...

FUNKCE A ÚLOHA 

Činnost blokujících hráčů má v zásadě dvě základní funkce, k jejichž naplnění je cílen nácvik a trénink: bodovat blokem (přímý bod) a vyhrát „souboj o úhly“ pro obranu v poli (získat kontrolu nad míčem). Zde máme na mysli seskupit blok tak, aby útočník byl donucen chybovat úderem do bloku či do autu nebo útočit do „výhodných“ míst, kde je dobře zorganizována vlastní obrana v poli a kde je z hlediska vzdálenosti a úhlu větší šance útočný úder soupeře zpracovat. Tím se sice nezískává přímý bod, ale kontrola nad míčem a šance bod dosáhnout. Jinými slovy: blok je první obranná linie, která má dvě funkce: zachytit míč a zakrýt určitou část pole. Bez účinného vykrytí části pole by bylo vybírání v poli pouze náhodnou činností. Blokování je z hlediska nácviku pravděpodobně nejnáročnější herní činností družstva. Provedení bloku je sice relativně jednoduché, ale jeho nácvik je komplikován mnoha okolnostmi.

Poloha paží ve výchozím postavení

Hráči nemají mít ruce příliš vysoko zvednuté. Někteří hráči je zvedají příliš vysoko, mají je prakticky propnuté, což je nepohodlné postavení vzhledem k mírně pokrčeným nohám. Na začátku pohybu pak hráč spouští ruce dolů, čímž ztrácí čas. Správná poloha paží umožňuje hráčům šetřit drahocenné sekundy.