Kondičná príprava má okrem klasickej prípravy „tela“, teda všeobecnom budovaní fyzického fondu, ktorý je možné použiť vo volejbale môže byť zameraná aj na špecializované činnosti. Už pri junioroch a hlavne u dospelých hráčov je potrebné v určitom časovom úseku venovať sa aj činnostiam, ktoré vedú k špecializovanej príprave na základe jeho herných činností ako jednotlivca.... (foto: útočí David Konečný)

Boje které probíhaly v Turecku na olympijské kvalifikaci mě v mnohém poučily. Spojení televizního přenosu a aktuálního problému, který mám jako trenér, je dobrou studnicí k poznání a k hlubšímu promýšlení volejbalových problémů. Na posledním soustředění juniorů ročníku 89 v Nymburku, kde shodou okolností ( samozřejmě, že to byl úmysl) trénovali kadeti ročníku 91, jsme měli s Petrem Judou  dostatek materiálu k diskusi. Samozřejmě jak jinak – rychlá střelba. V tomto případě jsem se bavili o věčném problému trenérů a ještě více hráčů a to o výšce střelby ... (Foto: Jiří Novák už také zrychlil ..., zdroj: www.pankiv.cz)

Zřejmě poslední příspěvek psaný v roce požehnaném číslicí šťastných – sedmičkou. Příspěvek ovšem vyjde již v roce, který je poznamenaný osudovou číslicí osm. Nebudu spekulovat o tom, co nás opět čeká osudového v „osudovém“ roce 2008. Budu se zcela prozaicky věnovat tomu čemu aspoň trochu rozumím a to volejbalu. Jsem relativně častým hostem na utkáních Českých Budějovic a také si, když nejsem přítomen, točím všechny jejich mezinárodní zápasy. Je mi celkem jasné, proč jakýkoliv český celek z extraligy může jen těžko  konkurovat celkům z jiných zemí. Jedním z velkých rozdílů je hra nahrávačů... (foto:www.pankiv.cz)

V roce 2000 jsem skládal národní tým pro mistrovství Evropy 2001. Objížděl jsem evropské ligy a zoufal jsem si. Nahrávači na předcházejícím ME 1999 ve Vídni, kdy český tým obsadil čtvrté místo, byli Holčík a Černoušek. Pravidelně se střídali. Mě se to nějak nezdálo a hledal jsem… Černoušek měl dobrou pozici u ostatních hráčů, preferoval jej můj asistent Jirka Zach, ale mě se to s ním nějak nezdálo. Musím přiznat, že měl ze všech nahrávačů nejlepší předpoklady: měl nejrychlejší nahrávku, hrál rád se středovými hráči (nahrál jim i po horším přijmu), byl nejpřesnější. Solidně blokoval a podával. Abych to zkrátil, hledal jsem ještě jednoho nahrávače. Vyzkoušel jsem Gogu, chvíli se v reprezentaci ukázal Jarda Škach a rovněž vynikající nahrávač, ale absolutní exot Latečka.... (Foto: Martin Sidorjak)

Předem se omlouvám za terminologii. Nemám v úmyslu psát metodiku a postupovat přísně odborně. Z každé herní činnosti vytrhnu vždy to, co mě jako trenéra pálí a reprezentačního zvláště. Pokud se týče vybírání míče, chtěl bych se zmínit o vybírání nestandardních míčů. Lidově řečeno: vybírání míčů v „rybičce“, vybírání skluzem, vybírání bočním pádem...

... určitě minimálně stejně dobře jako se před léty jevili Ticháček či Kust ve výběru ročníku 81. V současné době je družstvo ročníku 89 uprostřed svého cyklu, takže lze již i hodnotit a srovnávat. V tomto okamžiku asi čtenáři vytuší, že zřejmě nesplnili očekávání. Ano nesplnili, ale rozhodně by se nad nimi neměla lámat hůl. Mají před sebou ještě spoustu času a možností, jak vzdalující se vlak s nejlepšími nahrávači Evropy dohonit či dokonce předhonit. Napíši teď několik charakteristik, v nichž se již dnes naši nahrávači liší od špičky ve své kategorii.

Mám tak trochu obavu, že už jsem poněkud vlezlý a možná až drzý s tím, co chci v několika řádkcích říci čtenářům volejbalových stránek. Jde mi opět o nahrávače a jde mi opět jeden z hlavních produktů nahrávačského umění – rychlou střelbu do kůlu. Nepůjde mi přímo o techniku nahrávání, nepůjde mi ani o distribuci, či taktiku. Půjde mi o specializaci nahrávače. Tedy o to, kdy specializovat hráče na post nahrávače.

V sezóně 2006 – 2007 byla poprvé v dějinách českého volejbalu pro extraligová mládežnická družstva stanovena povinnost provádět statistické hodnocení týmového výkonu podle jednotné metodiky sledování. Někteří trenéři vyslovovali nespokojenost s tím, že statistika nezachycuje individuální herní výkon. Pro základní databanku údajů o mládežnických extraligových soutěžích pokládám výsledky ročního sledování za velmi přínosné. Přinášejí jakési standardy parametrů jednotlivých týmových činností, což vidím jako důležité východisko pro trénink. Povinnost sledování mělo vždy domácí družstvo. Porovnáním statistických výsledků z domácích zápasů (vždy vlastní statistik) s výsledků zápasů venku (vždy statistik soupeře) můžeme do určité míry posoudit objektivitu statistické práce v jednotlivých týmech. V seriálu přehledu statistických výsledků začínáme dnes podáním v extralize juniorů.

Dnes bych se chtěl zastavit u jednoho dílčího jevu, který mě už delší dobu trápí. Nejdříve ho trochu osvětlím. Když srovnávám razanci rozsmečování většiny českých celků, ať už klubových tak i reprezentačních, mám vždy dojem, že jsme méně razantní, méně „nám to skáče“.

Vím, že razance a rozsmečování není to, co bezprostředně rozhoduje v zápase. Dokonce existují teorie, že razance vůbec nic neukazuje. Prostě jsou to „ bulhaři“ a my je porazíme svojí chytrostí a vůbec jinými volejbalovými zbraněmi. Všichni ovšem víme, že razance roli hraje a u mládeže velkou. Rozsmečování je už plnohodnotnou součástí zápasu a hraje velkou roli v psychice hráčů. Ať už vlastní – každý se při rozsmečování vnitřně hodnotí jestli mu to jde – nebo cizí hráči se pozorují a když s tím někdo opravdu „praští“ je to velká deviza do utkání .

Správný přípravný postoj by měl být uvolněný a v klidu. Nízký postoj nebo předklánění jsou obtížné pro rychlý start vpřed i stranou. V momentu nadhozu podávajícího hráče, udělá přijímající hráč krok vpřed. Paže a ruce jsou drženy na těle nebo v jeho blízkosti.