Výchozí postoj: moment před posledním odbitím soupeře. Nohy jsou mírně pokrčeny, trup lehce předkloněn, jedna noha může být mírně vpředu, váha je na přední části chodidel. Paže jsou volně podél těla...

 

 

 

 

Přesun do střehového postoje

Pohyb do střehového postoje bývá u odbití spodem minimální, protože doba letu míče je poměrně dlouhá, což dovoluje dosti přesně odhadnout místo kontaktu s míčem, a tak vlastně výchozí postoj (před odbitím soupeře) přechází často plynule ve střehový postoj.

Střehový postoj

Postoj je klidný, ale zároveň aktivní postoj potřebný pro jisté odbití je charakterizován: široce rozkročenýma a pokrčenýma nohama (víc než ramena), jedna může být vysunutá mírně vpřed, váhou na přední části chodidel. Po přesunu zaujímáme postoj zastavovacím dvojkrokem, který je jeho neoddělitelnou součástí. Trup je lehce předkloněn. Hlava je zvednutá tak, aby mohly oči neustále sledovat míč. Paže jsou pokrčené ve výši pasu, lokty mírně od těla, dlaně otočené dovnitř nebo nahoru (hráč je periferně vidí).

Přesun ze střehového postoje k místu odbití

Začátek a charakter pohybu: přesun k míči je rychlý, druh pohybu je dán vzdáleností a směrem. Při pohybu vpřed a při pohybu stranou na delší vzdálenost se pohyb děje během, při pohybu stranou na krátkou vzdálenost úkroky, kde první krok je proveden směrovou nohou a končí postojem nebo polohou, v nichž bude hráč odbíjet. Dokončení pohybu: po přesunu během (do jakéhokoliv směru) se pohyb dokončí zastavovacím dvojkrokem (viz dále). Při pohybu stranou se zastaví posledním úkrokem směrové nohy.

Zastavovací dvojkrok

Zastavení se děje posledními dvěma kroky, přičemž první má hlavně brzdící význam a druhý má úlohu dobrždění pohybu a úpravy postoje. Tyto dva kroky uvedou tělo do stabilní a klidné polohy, pokud možno čelně na směr odbití a teprve potom hráč odbíjí. Chodidla jsou vzdálena od sebe na šíři boku, což zajišťuje stabilní rovnováhu. Dva poslední kroky mohou začínat jak levou, tak pravou nohou.

Paže při odbití

Těsně před spojením se paže v loktech napínají. Spojují se již napnuté (nebo jen nepatrně pokrčené před propnutím), tím se vyvarujeme nevhodnému propínání paží před kontaktem s míčem. Ruce se spojují tak, že se prsty jedné ruky zasunou do dlaně druhé a lokty se tlačí co nejvíce k sobě. Ramena se tlačí dopředu a hlava se předklání. To má za následek vytvoření tzv. „propadlého“ hrudníku. Lokty se drží co nejdále od těla. Paže jsou vytočeny vnitřní stranou předloktí nahoru. Míč dopadá na napnuté paže v horní polovině předloktí. Zápěstí je stlačeno dolů. Pohyb paží proti je míči minimální nebo žádný. Při velmi pomalém letu míče se na odbití podílí protlačení ramen vpřed. Odbití se děje odrazem míče od napnutých paží.

Činnost nohou a trupu v momentu odbití

Pohyb nohou v kolenou a v kyčlích (extenze, napnutí) jsou hlavní silou odbití. Působí jako jakási pružina napínající se proti míči.      

Odbití v ose těla (s osou ramen kolmou na směr odbití)

Osa ramen může být kolmá na směr odbití (zdůrazňovat u začátečníků).

 Odbití míče směřujícího vedle hráče

I v začátečnickém volejbalu se vyskytuje odbití vedle těla. Rozeznáváme tři způsoby: odbití blízko vedle těla:nesouhlasná noha je mírně vpředu. Odbití se neliší od odbití před tělem v postavení osy ramen ani v činnosti paží. Liší se pouze postojem v momentu kontaktu s míčem. Odbití před tělem v úkroku (doprava): je situace, kdy hráč provede úkrok pravou nohou, pokrčí ji,  posune trup ve vzpřímené poloze doprava směrem nad ukročenou nohu. Provede odbití před tělem s tím, že osa ramen je stále kolmá na směr odbití. Odbití vedle těla v úkroku: hráč provede úkrok pravou nohou a pokrčí ji. Snaží se posouvat trup doprava směrem nad ukročenou nohu, nestihne zasáhnout míč před tělem, ale kontakt proběhne vedle těla. Stále se snaží zachovat polohu osy ramen kolmou na směr odbití. Pokud stihne míč zasáhnout před čelnou rovinou těla, odbije ho s osou ramen kolmou na směr odbití. V případě, že se míč dostal za tuto rovinu, musí hráč stahovat rameno souhlasné paže vzad a do odbití se zapojí rotace trupu. Jedná se již o odbití, které řadíme do další skupiny.

 

Odbití mimo osu těla a odbití přes osu těla s rotací trupu

Odbití s rotací trupu v pevném postoji: hráč při tomto odbití provede úkrok pravou nohou a pokrčí ji. Snaží se posouvat trup doprava směrem nad ukročenou nohu. V případě, že se míč dostal za tuto rovinu, musí hráč stahovat rameno souhlasné paže vzad a do odbití se zapojí rotace trupu a částečně i pohyb paží. Odbití s rotací kolem nesouhlasné nohy: odbití mimo osu těla je typické pro přihrávku rychle letícího míče, ale základy musí být položeny již zde. Používá se, jestliže se hráč nestihne dostat k míči včas nebo míč letí na okraj těla ve výši hrudi. V tomto případě se napnuté paže stáčejí mimo tělo, osa těla (trup) rotuje. Noha, která je na straně odbití (souhlasná) se posouvá vzad a vzdálenější noha (nesouhlasná), je oporou. Odbití přes osu těla: zvláštní modifikací odbití obouruč spodem je odbití přes osu těla. V dospělém volejbalu vidíme tento druh odbití, když se hráč pokouší nahrát (přihrát) míč v situaci, kdy je zády do směru odbití. V tomto případě se odbití děje zvýrazněnou činností paží, jejichž pohyb vzhůru podstatně určuje následný let míč. V některých případech je tvar paží dokonce přizpůsoben situaci, takže lze vidět odbití pažemi ohnutými v loktech, případně odbití ohnutými zápěstími. I zde se vychází ze základních zákonitostí pohybu popsaných v bodech B 1.1.1 – B 1.1.9, ale úloha práce paží je podstatně zvýrazněna. Někdy je tuto techniku možno použít i v případech velmi krátkých míčů, odbití v pádech nebo odbití velmi blízko sítě.

 Varianty techniky a OOS v herních situacích

Problematika variant základní techniky a odbití obouruč spodem v herních situacích je rozebrána v kapitolách o příslušných herních činnostech (přihrávka, nahrávka, útočný oder, vybírání).

V Nymburce 26.4.2007           Zdeněk Haník (spolupráce Míla Ejem)