Trénink přihrávky v herním řetězci se velmi často opomíjí. Příliš často se techniky přihrávky učí ve dvojici proti sobě stojících hráčů. V takovém případě letí míč na hráče vždy frontálně a míč hráč přihrává také pouze před sebe. Učit techniku v nejjednodušších podmínkách vypadá na první pohled smysluplné. Kvalita přihrávky se často měří podle přesnosti. Kritérium dobré přihrávky by však nemělo být v tom, jestli hráč na síti může míč chytit, nýbrž jestli může v ideální pozici provést nahrávku. Když se tedy trénuje přihrávka, patří k ní také nahrávka. Tím mohu kontrolovat kvalitu přihrávky. V takovém případě přecházíme velmi rychle od cvičení dvojice k cvičení trojice nebo čtveřice. Pokud rozfázujeme volejbalovou rozehru, vzniknou herní řetězce, při kterých všichni hráči přímo nebo nepřímo ovlivňují výsledek dané výměny. Hráčům musíme v tréninku objasnit, že nejen ti, kteří přichází do kontaktu s míčem, ale i ostatní se podílí určitým způsobem na úspěchu rozehry. Charakter rozehry ovlivňují nezúčastnění hráči především plněním podporujících a klamavých úkolů.

 

Přímá účast na rozehře

Přímá účast na rozehře je vždy spojena s kontaktem s míčem. To znamená, že jedné fáze rozehry se účastní maximálně tři hráči (u tématu přihrávky se jedná o přihrávku, nahrávku a následný útok). Hráči, kteří se přímo účastní rozehry, se musí do místa odbití míče přesouvat, přihrávající hráč k míči, který padá před něho, nahrávač ze zóny VI do místa odbití nahrávky, smečař odstupuje mimo hřiště a provádí smečařský rozběh. Tyto pohyby se trénují často, protože jsou logické a jsou ve spojitosti s míčem. Nejčastější cvičení v tréninku pracují právě s těmito pohyby.

Nepřímá účast na rozehře

Trénovat nepřímou účast na rozehře je však obtížné. Hráči ze začátku přesně nepoznají její smysl a často jim její význam není správně objasněn. Skoro v každém cvičení však můžeme nepřímou účast trénovat. Ta je často spojena s náročným pohybem.

Smysl nepřímé účasti můžeme demonstrovat kontrolními mechanismy. Vykrývání útoku po vysoké nahrávce docílíme tím, že vykrývající hráč dostane míč po úspěšném bloku „pod nohy“. Nepřímá účast má smysl hlavně v tom, že se připravujeme na přímou účast ve hře. Vykrývání útoku, nebo nabízení se do útoku se stane přímou účastí v momentě, kdy hráč musí hrát. U přihrávky podání ve dvojici se oba hráči přesouvají do místa odbití, přihrává však pouze jeden hráč, druhý se po pohybu k míči nedostává.

Cvičení

• Protože jsme si za téma tréninku zvolili přihrávku, volíme cvičení tak, aby hráči po přihrávce splnili další úkol – útok, vykrytí po přihrávce
• Pokud máme k dispozici minimálně šest hráčů, můžeme trénovat současně se dvěma míči na obou polovinách
• Při tréninku nevycházíme z cvičení, ale z cíle, jakou činnost chceme trénovat. Víme, co chceme trénovat a následně vymyslíme cvičení.

Z němčiny přeložil Radek Krpač

Zdroj: www.volleyball-training.de