Vrátil jsem se ze soustředění juniorů a vpadl do všední reality. Přečetl si vše na mailu, na VIS a také na stránkách Zdeňka Haníka. Soustředění proběhlo bezvadně a chlapci pracovali více než dobře. Jen já mám trochu červíčka obav. Už onehdy mě napadlo jestli by nebylo dobře psát také o tom, co v trenérském řemesle neumím nebo co se mně vůbec nedaří. Nevím jestli to není veskrze špatný nápad. Reprezentační trenér a on neví… Vím, že klíčem k dobré hře v útoku je nahrávač.

V tomto príspevku sa budeme venovať optimalizácii práce v zápästí pri rozvoji silových schopností. Tak ako to už bolo spomínané v príspevkoch, ktoré sa zaoberali prácou v členkovom kĺbe, ktorá je limitujúca pre vertikálny výskok a prácu nôh v poli, tak aj práca v zápästí je veľmi dôležitou súčasťou práce volejbalistu. Aj keď zápästie nebýva tou časťou tela, ktoré býva často zranené, aj malé obmedzenie v tomto kĺbe môže vyradiť hráča z tréningu aj zápasových stretnutí. U nahrávačov zranenie zápästia znamená priam katastrofu, ale aj útočiaci hráči, či libero má výrazne obmedzenú svoju aktivitu... (Foto: Miro Vavák)

Boje které probíhaly v Turecku na olympijské kvalifikaci mě v mnohém poučily. Spojení televizního přenosu a aktuálního problému, který mám jako trenér, je dobrou studnicí k poznání a k hlubšímu promýšlení volejbalových problémů. Na posledním soustředění juniorů ročníku 89 v Nymburku, kde shodou okolností ( samozřejmě, že to byl úmysl) trénovali kadeti ročníku 91, jsme měli s Petrem Judou  dostatek materiálu k diskusi. Samozřejmě jak jinak – rychlá střelba. V tomto případě jsem se bavili o věčném problému trenérů a ještě více hráčů a to o výšce střelby.

Boje které probíhaly v Turecku na olympijské kvalifikaci mě v mnohém poučily. Spojení televizního přenosu a aktuálního problému, který mám jako trenér, je dobrou studnicí k poznání a k hlubšímu promýšlení volejbalových problémů. Na posledním soustředění juniorů ročníku 89 v Nymburku, kde shodou okolností ( samozřejmě, že to byl úmysl) trénovali kadeti ročníku 91, jsme měli s Petrem Judou  dostatek materiálu k diskusi. Samozřejmě jak jinak – rychlá střelba. V tomto případě jsem se bavili o věčném problému trenérů a ještě více hráčů a to o výšce střelby ... (Foto: Jiří Novák už také zrychlil ..., zdroj: www.pankiv.cz)

V tretej časti príspevku, ktorá sa zaoberá prácou v členkovom kĺbe sa budeme zaoberať neštandardnými pozíciami, ktoré nastávajú počas hry. Jedná sa o situácie, ktoré vznikajú mimo bežných pohybov, ktoré sa pravidelne a štandardne opakujú v hre. Hráč musí totiž pomerne často zasahovať do hry aj ďalej od siete, respektíve v pozícii, ktorú iba ťažko môžeme nazvať stabilnou. Vtedy musí hráč zasiahnuť do hry aj napríklad v páde do strany, alebo počas behu (šprintu) pomerne ďaleko od ihriska. V takomto prípade je ťažké kontrolovať svoj pohyb... (foto: Miro Vavák)

A máme zas nový rok... Všetkým volejbalistom, volejbalovým zanietencom, fandom a proste všetkým, čo sa točia okolo žiackeho, mládežníckeho, rekreačného, výkonnostného aj vrcholového volejbalu prajem pevné zdravie, viac radostí a menej starostí v celom roku 2  0  0  8. Tento posviatočný stav ale prináša aj „čakané“ problémy. Zrazu si uvedomujeme, že cez sviatky a medzi nimi sme sa viac venovali dobrému jedlu a leňošeniu než pohybovej aktivite. No.. česť výnimkám... (foto: www.pankiv.cz)

Sebevědomí. Zvláštní kvalita, bez které nejde dobře stavět cíle. Šampióni hovoří, že klíčem k úspěchu bylo věřit v sebe sama. Sportovci často znají význam a potřebu sebedůvěry. Neumějí ji však ovládat nebo v sobě najít. Sportovec potřebuje sebedůvěru k vítězství, ale také potřebuje vyhrát k rozvinutí sebedůvěry. Otázkou je, jak se dostat na spirálu – vítězství  - zvýšená sebedůvěra - vítězství. Mnozí si myslí, že sebedůvěra je víra ve vítězství. Toto přesvědčení je mylné a často vede k nedostatku sebedůvěry nebo naopak k přílišné sebedůvěře... (foto: Jiří Popelka nemá problémy se sebedůvěrou, zdroj: www.pankiv.cz)

Zřejmě poslední příspěvek psaný v roce požehnaném číslicí šťastných – sedmičkou. Příspěvek ovšem vyjde již v roce, který je poznamenaný osudovou číslicí osm. Nebudu spekulovat o tom, co nás opět čeká osudového v „osudovém“ roce 2008. Budu se zcela prozaicky věnovat tomu čemu aspoň trochu rozumím a to volejbalu. Jsem relativně častým hostem na utkáních Českých Budějovic a také si, když nejsem přítomen, točím všechny jejich mezinárodní zápasy. Je mi celkem jasné, proč jakýkoliv český celek z extraligy může jen těžko  konkurovat celkům z jiných zemí. Jedním z velkých rozdílů je hra nahrávačů... (foto:www.pankiv.cz)

POROVNANIE VRCHOLOVÝCH VOLEJBALISTOV S VRCHOLOVÝMI ATLÉTMI.

Keď som sa prvý krát, a to naozaj náhodou dostal k volejbalového družstvu VKP v Bratislave, ani ma nenapadlo, že ma to tak priviaže k tomuto športu. Ale nikdy som si nedovolil osobne povedať, že patrím medzi „volejbalistov“. Stále a reálne musím skonštatovať – som atlét medzi volejbalistami.

NECH ŽIJÚ SVIATKY!!! Ale niekde mimo mňa... Už pekných pár rokov mám podobný pocit z každoročného predvianočného humbuku a všetkého, čo s tým súvisí. Už dávno pre mňa osobne vianoce nie sú tým, čo boli v minulosti a musím smutne skonštatovať, že už asi ani nebudú. Detské časy sú preč, doba sa zmenila a ako sa hovorí – optimista je iba neinformovaný pesimista – teda pre mňa sa už ťažko vráti doba mojich detských vianoc...