Žádný úraz, snad kromě poranění prstů, není tak podceňován. A to jak laickou veřejnosti, tak i, bohužel, i mnohými samotnými lékaři. Zpravidla do pojmu výron se vejde jakékoliv poranění měkkých částí tohoto kloubu, bez určení, co se vlastně stalo. Abychom se alespoň trochu orientovali v tomto kloubu, je třeba si připomenout stručně anatomické poměry. Vlastní hlezenný kloub (latinsky:articulatio talocrulare) je tvořen třemi kostmi...

Žádný úraz, snad kromě poranění prstů, není tak podceňován. A to jak laickou veřejnosti, tak i, bohužel, i mnohými samotnými lékaři. Zpravidla do pojmu výron se vejde jakékoliv poranění měkkých částí tohoto kloubu, bez určení, co se vlastně stalo. Abychom se alespoň trochu orientovali v tomto kloubu, je třeba si připomenout stručně anatomické poměry. Vlastní hlezenný kloub (latinsky:articulatio talocrulare) je tvořen třemi kostmi. Dolní konce holenní a lýtkové vytvářejí tzv. vidlici a hlezenná kost dělá kladku a určuje směr pohybu. (viz obr. 1). Tento poměrně pevný kloub je zpevněn kloubním pouzdrem a zesílen kloubními vazy. Hlezenou kost a lýtkovou spojuje tzv. syndesmosa a ta určuje pevnost i pružnost vidlice kloubu (obr. 1). Na vnitřní straně je mezi hlezennou kostí a holenní poměrně pevný deltový vaz (obr.2). Je tvořen dvěma vrstvami, takže jeho poškození může způsobit jen velké násilí. A opačně: pokud je poškozen deltový vaz, jedná se každopádně o vážný úraz. Na zevní straně jsou důležité zesilující tři vazy: mezi lýtkovou kostí a hlezennou kostí přední a zadní vaz (známý je latinský název ligamentum talofibulare anterior a posterior). Přední vaz (anterior) je při vazových poraněních nejčastěji postižen (obr. 3). Dalším vazem je mezi lýtkovou kostí a patní kostí (ligamentum calcanefibulare). I tento vaz bývá poměrně často postižen (viz obr. 4). Kloub zesilují ještě šlachy svalů, a to jak za vnitřním (zde jsou tři), tak i za zevním (zde jsou dvě). Abychom mohli snáze určit diagnosu, je třeba se dobře vyptat nebo znát mechanismus úrazu. U volejbalu je to hlavně dopad při doskoku na zevní okraj nohy (obr. 5), kdy vlastní noha dál pokračuje dovnitř a ještě se lehce stočí do vnitřní rotace. Může do být špatným dopadem na zem, dopadem na nohu protihráče při blokování apod. Veškerý nápor jde na zevní stranu hlezenného kloubu a čím větší je síla dopadu, tím může být i větší rozsah poranění. Všechny další mechanismy jsou v daleko menším rozsahu. Může do být dopad na vnitřní okraj nohy (ten hlavně při dopadu na nohu proti nebo spoluhráče). Stává se, že hráč může  zavadit špičkou nohy o zem a násilně tak ohnout nohu. První pomoc při těchto úrazech je v prvé řadě ihned zabránit dalšímu pokračování ve hře. Potom dobře si vše i laicky vyšetřit. Jaký byl mechanismus úrazu, kde to nejvíce bolí a také zjistit jak rychle narůstá otok. Často se stává, že se sportovec jen lekne, že zjišťuje, že bolest je minimální, nebo vůbec žádná a že se vlastně nic nestalo. Pak je na něm, jde-li hrát. Vše ostatní pokračování ve hře vylučuje. Bolest bez otoku, otok bez bolesti a nakonec i otok s bolestí. Rozsah poranění kostí vyloučí rtg snímek, rozsah poranění měkkých tkání se dá zjistit i při co nejvčasnějším vyšetření u odborného lékaře, který tyto úrazy ošetřuje pravidelně. Od tohoto se odvíjí další léčení. V první řadě, je třeba bojovat proti otoku. Tím je chlazení postižené oblasti nohy nejlépe ledem, nebo alespoň studenou vodou. Zároveň je dobré dát celou končetinu do zvýšené polohy. Je možné i přiložit kompresi elastickým obinadlem a pokud je k disposici fixační dlaha, je to to nejlepší, co se dá pro sportovce udělat před lékařským vyšetřením. A zde znovu opakuji je třeba vyhledat odborného lékaře, který má s léčením zkušenosti a neléčí jen od stolu přiložením elastického obinadla aniž by si na postiženou končetinu sáhnul. Způsoby léčení příště.

Velké Meziříčí, Mostiště 28.11.2007              Petr Juda