Vrátil jsem se ze soustředění juniorů a vpadl do všední reality. Přečetl si vše na mailu, na VIS a také na stránkách Zdeňka Haníka. Soustředění proběhlo bezvadně a chlapci pracovali více než dobře. Jen já mám trochu červíčka obav. Už onehdy mě napadlo jestli by nebylo dobře psát také o tom, co v trenérském řemesle neumím nebo co se mně vůbec nedaří. Nevím jestli to není veskrze špatný nápad. Reprezentační trenér a on neví… Vím, že klíčem k dobré hře v útoku je nahrávač.

 

Proto se také na soustředění nahrávačům věnuji individuálně. Dalo by se říci, že v současné době se jim dostává přímo nadstandardní  pozornosti. Přesto nelze mluvit o nějakém velkém zlepšení a stále se potýkám s několika zásadními problémy. Napíši je v pořadí, jak se mi objevují v paměti a později je okomentuji.

1. výběr místa nahrávky – tzn. včasnost v místě odbití, postavení rukou, postavení nohou
2. samotné odbití někdy i tři druhy techniky odbití
3. nahrávači neberou odbíjení mimo zápas a mimo určité typy cvičení jako neustálý trénink svého odbití a neodbíjejí vědomě nejlepším možným způsobem
4. návyk skákat u každého míče, u kterého to lze, včetně míčů vybraných na vzdálenost 4 až 5 metrů od sítě
5. neexistující návyk skákat při nahrávaní na maximální či aspoň submaximální dosah
6. měnící se rychlost nahrávky
7. žádné individuální schopnosti klamat soupeře – časování, naznačení útoku, skrytí zalívky.
8. přesnost nahrávky ve smyslu výšky a vzdálenosti od sítě

Řešení řady těchto problémů je samozřejmě v mé moci. Lépe řečeno v moci mého pedagogického působení. Prostě budu přísnější a důslednější. Budu trestat, hřímat, vysvětlovat, volit nepříjemná cvičení. K takovým patří body :
Ad3) Jednoznačně v mé moci. Věřím tomu, že pod tlakem přesvědčování, trestů, důslednosti se tento problém postupně vytratí a  nahrávači pochopí, že jen neustálá snaha hrát a trénovat odbíjení s maximálním nasazením a pečlivostí je cestou k úspěchu.
Ad4) Obdobné řešení. Tady navíc přistupuje prvek fyzické připravenosti a že i zdánlivě klidné a bezproblémové přežití tréninku, kdy nahrávač jen stojí a nahrává ze stoje je minulostí.
Ad5) Návyk neskákat naplno není pro mě nový. Už hráčů ročníku 1981 jsem se s tímto problémem setkal. A i tam mě to stálo dost pedagogických sil. Je to stejný  problém, jako nahrávat vše z výskoku. Nahrávka z maximálního odrazu a jen z poskoku je velký rozdíl a myslím si, že ani není třeba vysvětlovat proč.
Ad 7) Pouze částečně v mé moci. I když se mi podaří hráče přesvědčit o nutnosti pracovat na svém osobním individuálním výrazu. Je třeba pomoci jejich oddílových trenérů a neustálý tlak na hráče ve všech směrech.

Zbývají body kde mám červíčka obavy:
Ad 1) Myslím si, že mám pokud se týče tréninku výběru místa odbití, pohybu k míči, postavení nohou už vypracovanou metodiku. Přesto mám pocit, že se mi to nedaří.
Ad2) Na fakt, že naprostá většina nahrávačů v zahraničí odbíjí technicky lépe než
naši nahrávači a tedy i nahrávači, které jsem měl tu čest ovlivnit, jsem odpovídal starým leninským heslem: odbíjet, odbíjet, odbíjet. Problém je, že to zatím nefunguje, jak si představuji.
Ad6) Tento bod souvisí jednak s bodem 2 a tedy technikou, ale také s filosofii nahrávky, ochotou riskovat, vzít rychlou nahrávku za svou.
Ad8) Možná, že se mi  tento problém podaří vyřešit, ale zatím panuje temno a každý trénink a zápas se fyzikální veličiny, tedy výška nahrávky a vzdálenost od sítě dost a  dost liší. 
Nejednoduší řešení  problému je najít návod, jak ten problém řešit. Ve volejbale to znamená najít metodickou řadu, která v několika jasných krocích povede k výsledku. Jenže kdyby třeba ke střelbě existoval jasný manuál jak postupovat, aby uměl střelbu každý aspoň tak jako odbití obouruč spodem, třeba by bylo lépe. Nevím jestli takový manuál existuje a ani nevím jestli vůbec může takový manuál pomoci. Na závěr to, co mě u nahrávačů nejvíce irituje. Nestálost výkonu (teď vůbec nemyslím na taktiku nahrávky) v čase utkání, nýbrž také v čase tréninkového týdne. Často to vypadá jako kdyby mi na trénink chodili někdy dva a někdy tři různí nahrávači.

V Příbrami 21.1.2007         Jiří Zach