U vrcholového a také hodně často i u výkonnostního sportu jsou jeho aktéři považováni sami sebou, svými trenéry nebo manažery za cosi vyjímečného. Je tomu hlavně v době, kdy se stane úraz. Sportovec je po úrazu ošetřen a je mu doporučeno nějaké léčení. A pokud není spokojen s délkou léčení, vyhlédává jiné lékaře, aby s nimi svůj stav zkonzultoval a přesvědčil je, že doba léčení se musí zkrátit za každou cenu a že se musí vrátit ke sportu co nejdříve. Chápat se to dá u vrcholových profesionálních sportovců, kteří se tím živí, méně se to chápe u výkonnostních sportovců, kteří mají svůj zdroj příjmů v jiném zaměstnání. Obavy sportovců jsou mnohdy i oprávněné, protože i lékaři jsou často na vině, neboť často nechápou sportovcův stav a nemají žádné pochopení pro jeho sportování.(foto: "neškodný! fotbálek, častá příčina úrazů)

Končí sezóna a tým sa aj uzaviera jeden cyklus kondičnej prípravy. Tak, ako sme už písali v niektorých predchádzajúcich príspevkoch, v tomto období  už nie je možné nič nové budovať, nič výrazne meniť, nič prepracovávať. Môžeme iba ťažiť z toho, čo sme vybudovali uvedomelou (ale občas aj náhodnou) činnosťou počas predchádzajúcich mesiacov prípravy. Náhodnou, píšem preto, že niekedy dosiahneme nejaký výsledok a pritom netušíme, prečo prišiel práve teraz a prečo keď sme ho očakávali, tak sa nedostavil. Sme v období, keď sa v dospelých kategóriách rozhoduje o postavení v konečnej tabuľke, a bojuje sa o titul. Preto o výsledku viac krát rozhodujú aj veci, ktoré nie sme schopný si vyskúšať počas celoročnej prípravy, respektíve ktoré by o výsledku rozhodovať nemali. Okrem základu – herných schopností pretavených do jednotnej a cieľavedomej hry nastupujú javy, ako strach z konečného výsledku, pocit slabého tela, tlak okolia na športový výkon či ekonomické tlaky ...

V posledním článku jsem uvedl potřebu a nutnost vůdcovské role pro trenéry. K tomu, aby trenér mohl zahájit práci na uskutečnění svých cílů potřebuje moc. Moc je základním zdrojem energie pro trenéra, aby pohnul týmem a dosáhnul stanovených cílů. Moci však bylo mnohokrát zneužito, proto je na ni díváno s obavami. Ovšem bez rozumného použití moci nelze vést a naopak: efektivním vedením si trenér upevňuje a posiluje moc. Tím, že se někdo stane trenérem, dostává i pravomoc řídit. Ovšem ani to z nikoho vůdce neudělá. Trenér se nestává vůdce do té doby, dokud členové týmu (hlavně hráči) neuznají, že jeho autorita je legitimní. A zpětně: respekt týmu dodává trenérovi moc. Vůdcovství se někdy považuje za vrozenou kvalitu. (ilustrační foto: time out reprezentace kadetů při zápase extraligy juniorů) 

Většina volejbalových trenérů si volejbal na vyšší nebo nižší výkonnostní úrovni jako aktivní hráči zahrála. Důvody, jak se z hráče stane trenér, jsou různé. Každopádně každý trenér musí udělat ten obtížný přechod, podobně jako učitelé a jiné profese, kdy dosahuje svých potřeb prostřednictvím jiných. Nemůže hrát svou hru sám, ale musí pomoci svým svěřencům, aby tuto hru zvládli především oni. Dovednosti, které potřebuje zvládnout rozhodně nejsou dovednostmi, které potřeboval, když sám hrál. Mnozí trenéři, kteří si toho nejsou vědomi, nemohou být proto připraveni převzít roli trenéra. A to především roli trenéra - vůdce.(ilustrační foto: Jan Hadrava, člen reprezentačního družstva kadetů a hráč ČZU Praha)

Většina volejbalových trenérů si volejbal na vyšší nebo nižší výkonnostní úrovni jako aktivní hráči zahrála. Důvody, jak se z hráče stane trenér, jsou různé. Každopádně každý trenér musí udělat ten obtížný přechod, podobně jako učitelé a jiné profese, kdy dosahuje svých potřeb prostřednictvím jiných. Nemůže hrát svou hru sám, ale musí pomoci svým svěřencům, aby tuto hru zvládli především oni. Dovednosti, které potřebuje zvládnout rozhodně nejsou dovednostmi, které potřeboval, když sám hrál. Mnozí trenéři, kteří si toho nejsou vědomi, nemohou být proto připraveni převzít roli trenéra. A to především roli trenéra - vůdce.(ilustrační foto: Jan Hadrava, člen reprezentačního družstva kadetů a hráč ČZU Praha)

Abychom dodrželi měsíční rytmus rubriky „Okénko psychologa“, zařazujeme dnes 3. díl místo fotbalu a příští neděli pokračujeme v klasické podobě (redakce).

Nahrávač „herně nepomíjitelný- neobejitelný“ hráč
Nahrávač spouští hru, volí způsoby hry a určuje tempo hry. Nezískává body, je odkázán na útočníky, což mu v případě neúspěchu způsobuje průběžný stres (polyká, což má neblahý vliv na cévní systém).
Komplexní vybavenost a distribuce pozornosti
Nahrávač je dirigent, kouč na hřišti. Posuzuje aktuální stav svých spoluhráčů, a rovněž odezírá a dekóduje hru soupeře. Přitom všem musí citlivě reagovat na pokyny trenéra. Vedle toho všeho hledá nejlepší způsob, jak přehrát soupeře. V případě, že nereaguje citlivě na pokyny trenéra, může být vystřídán. Z toho vyplývá: musí umět vnímat hru jako celek a odhadnout, kdy a jakým způsobem burcovat smečaře „když se láme chleba“, což klade značný nárok na distribuci pozornosti.  Nahrávač je perlou systému, i když ho často zastiňují excelentní smečaři. Přesto jeho pozici považujeme za klíčovou, protože udává ráz hry a umožňuje ji...

Opäť dnes zavítame do viac trénerského zákulisia, ako do konkretizácie prípravy v nejakom období. Príspevky o tom, ako sa má postupovať v kondičnej príprave v tomto období nájdete v príspevkoch na týchto stránkach, ktoré boli uverejnené pred rokom. Tam sa zaoberáme konkretizáciou kondičnej prípravy v období nástupu PLAY OFF. Dnes si rozoberieme základnú otázku v kondičnej príprave, ktorá ale práve v tomto období nadobúda špecifický charakter. V podstate je táto otázka základnou otázkou akéhokoľvek fyzického zaťaženia (a vo všeobecnosti každého problému v živote človeka), ale pre nás je otázka LOGISTIKY v kondičnej príprave základom pre následné aktívne použitie „vlastného tela“ pre konkrétny šport – volejbal. Teda ako postupovať od prvopočiatku určenia si problému až po kontrolu jeho vyriešenia. Aby ste na konci sezóny mohli takto pohodlne sedieť v kresle s pocitom dobre vykonanej práce.

Kvůli rychlým pohybům a velmi intenzivnímu, krátkodobému a ne vždy funkčnímu zatížení celého pohybového aparátu a také kvůli nárokům na psychiku vyžaduje volejbal velmi specifický program pro rozcvičení. Především v oblasti protahovacích cvičení připravujících na utkání ještě neexistují žádné programy, které by obstály a odolaly poznatkům aktuální diskuse ve funkční gymnastice. Vysoká předaktivační úroveň svalů, získaná aktivními dynamickými cviky, a centrální nervové soustavy, získaná například mezisvalovými koordinačními cviky, má pro vyvolání optimálních výkonů a také pro předcházení zranění rozhodující význam. Zahřátí v tomto smyslu jsou aktivní prostředky, které slouží k optimálnímu nastolení psychického a fyzického stavu před tréninkem nebo před utkáním. Helmuth Öller sestavil rozcvičovací program před utkáním a otestoval ho u u ženských bundesligových týmů

V listopadu 2007 jsem napsal dva články o problematice ramena. Dnes bych na ně navázal a trochu je doplnil a rozšířil. Všechna sportovní odvětví, která zatěžují rameno nad úrovní horizontály (tzv. overhead aktivity), ho vystavují extremnímu zatížení, které může vést k jeho poškození. To se projevuje bolestmi kloubu a nemožnosti vyvinutí dostatečné síly při hodu, vrhu nebo smeči. Podobnými potížemi bývají postiženi volejbalisté , oštěpaři, tenisté apod. K provedení smeče nebo hodu jsou na rameno kladeny zcela protichůdné nároky.(na obr. nestabilní lopatka,kdy celý vnitřní okraj odstává a lopatka je rotována dovnitř-viz článek, foto vlastní archiv)

Z pohledu psychologa by osobnost trenéra měla obsahovat organizační předpoklady, psychologické zkušenosti všedního dne ve společenských vztazích, vyrovnanost a vyzrálost osobnosti jako celku. Domnívám se, že absolutní podmínkou není bývalá úspěšná hráčská kariéra, i když pokud je přítomna a doplněna paletou předpokladů pro trenérskou činnost, stává se výhodou, umožňuje totiž lepší vcítění se do strastí hráče. Těžištěm trenérské osobnosti je přirozený smysl pro chápání hry jako celku i jednotlivých částí, které na sebe dynamicky navazují. Z toho vyplývají přirozenou cestou předpoklady pro rejstřík strategických a taktických úvah, jež trenér aplikuje v realizovaných postupech týmové hry. Zdůrazňujeme také schopnost správného výběru osobnostních typů hráčů pro předem připravený způsob vedení hry. Přiměřenost výbavy herních činností a jejich úroveň u hráčů je nutností, která zvyšuje pravděpodobnost úspěchu. Trenér by měl dosáhnout v komunikaci s týmem harmonie vřelosti a vzájemné úcty přirozenou cestou...