Vedle zvládnutí herních řetězců je dalším důležitým bodem týmová domluva na taktických ujednáních. „Dívali se na sebe, jako kdyby s tou situací neměl nikdo nic společného“, zní analýza přítomných, když spadne míč na zem. Tím byl správně popsán vnitřní pocit hráčů. Máme-li se spolehnout na to, že hráči budou reagovat až podle situace, je neúspěch naprogramován. Je totiž nepravděpodobné, že šest hráčů během několika zlomků sekundy spojí svá rozdílná vnímání otevřené herní situace do jedné strategie, pokud není již předem jasně určeno, jak ji správně vyřešit. Další příklad. Nahrávač. Režisér hry vybere v zóně I míč do středu hřiště, libero a blokující hráč běží k míči a sráží se s diagonálním hráčem, který chtěl v této situaci také nahrávat. Škoda, že námaha všech tří hráčů přijde nazmar, protože na základě kolize padá míč na zem. Jak již bylo několikrát uvedeno, ve volejbale neexistuje dvakrát stejná situace, vždy je něco jinak. Ale existují situace, které si jsou podobné. Obrana nahrávače a následné jednání hráčů při nahrávce patří k těm nejdůležitějším. Kam by měl směřovat míč po vybírání nahrávače? Kdo by ho měl nahrát? Jaké existují varianty?

Volejbal je hra. Každá rozehra přináší neustále nové situace, které se vždy od sebe nějak liší. Na jednu stranu je těžké cvičit věci, které se nikdy neopakují, na druhé straně patří simulace herních situací k nedůležitějším elementům obsahu tréninku. Útok vynikajícího soupeřova útočníka, blok však stojí dobře. Tvrdý úder po lajně, středový hráč v poli vybírá míč, na který bude ještě dlouho hrdý. Pak ovšem letí míč vysoko nad hřištěm, tři hráči běží k míči, podívají se na sebe, ale míč padá na zem. Přichází zklamání hráčů nad nezvládnutí jednoduché herní situace.

Ptáte se, co je znamenají tato písmena? Je to zkratka pro „Training Resistance Exercise“ a velmi jednoduchá cvičební pomůcka, která je složena ze dvou pevných popruhů nastavitelné délky a madel pro ruce či pro nohy. TRX závěsný systém je originální nářadí využívající pouze hmotnost cvičence jako dominantní faktor pro zátěž při cvičení. TRX buduje svalovou sílu, koordinaci, vytrvalost, rovnováhu, flexibilitu a aktivuje stabilizační svalstvo po celou dobu cvičení. Je určen pro cvičence všech fitness úrovní, tedy od začátečníků až po elitní sportovce. TRX byl vyvinut americkými  vojenskými, speciálními jednotkami, kteří jej hojně využívají při svých trénincích na svých základnách i mimo ně. TRX procvičí nejen svalové partie, které jste zvyklí procvičovat při svých trénincích v posilovně, ale zejména zapojí svaly o kterých jste doposud nevěděli. Při provádění každého cviku je maximálně aktivováno hluboké stabilizační svalstvo a jsou zachovány všechna pravidla funkčního tréninku.

Mezinárodní vrcholy mládežnických reprezentací jsou za námi. Německé dívčí i chlapecké juniorské národní týmy se musí spokojit s nemedailovým umístěním, přesto se svými výsledky dlouhodobě etablovaly na špici evropského volejbalu. Juniorky byly na mistrovství Evropy čtvrté, chlapci šestí. Důležitější než umístění je však fakt, že mládež opět nabízí mnoho talentovaných a vzdělaných hráčů, které mají na to, aby dorostli do reprezentace dospělých. Dobré výsledky na turnajích mládežnických kategorií jsou předpokladem k tomu, aby i dospělá složka mohla mít na mezinárodním poli úspěch. Han Abbing, trenér dívčí juniorské kategorie, je s výsledky na mistrovství Evropy spokojen. Ve hře po příjmu podání, tedy přihrávka, nahrávka útok, ho tým velice potěšil. S čím naopak spokojen nebyl, bylo ve hře po vlastním podání, tedy obrana na síti a v poli a následný protiútok. Německá reprezentace dokázala porazit mistra Evropy Itálii v základní skupině, za čtyři dny však Italkám v semifinále turnaje podlehla.

Kadeti tuto neděli skončili své účinkování v II. NL mužů. Tím zakončili předposlední blok přípravy na kvalifikaci o ME. Zařazení reprezentačních družstev je předmětem pravidelné polemiky, zda hrát či nehrát v těchto soutěžích. K tomu se možná vrátím v některém z dalších článků. Naše družstvo v této soutěži obstálo. Zpočátku se pomalu „rozjíždělo“ a výsledkem byly tři porážky v řadě. Mělo to několik příčin, o kterých víme a které jsme, jak se nakonec ukázalo, s přehledem zdolali. Družstvo se zkonsolidovalo, vytvořila se zhruba základní sestava hráčů, kteří měli jasně dané úkoly a bylo na nich, jak je zrealizují. Navíc jsme se hodně věnovali teoretické přípravě. Spolu s celým realizačním týmem jsme vypracovali v písemné formě „týmovou strategii“.

Volejbal patří z důvodu rychlé výměny na malém prostoru k jedné z koordinačně nejnáročnějších míčových her. Abychom využili všech možností ke zvýšení výkonu, je třeba ve volejbalovém tréninku zařadit nejen trénink techniky, taktiky a samotné hry, ale také trénink koordinačních schopností. Koordinační trénink se v trenérské praxi čím dál více prosazuje jako samostatný článek, přesto stále nedosahuje takového významu jako trénink kondiční. Efekty koordinačního tréninku mají přitom o mnoho delší trvání než kondiční trénink. Sice se projeví až po dlouhodobém systematickém tréninku, vydrží však do konce sportovní kariéry. S koordinací souvisí anticipace. Názor, že reakční schopnost je absolutním určujícím faktorem pro hru v poli a přihrávku, je praxí zpochybňován. Volejbal je více chápán jako anticipační hra, ve které je důležité dopředu poznat soupeřovo jednání. Z koordinačních schopností je pro hráče volejbalu důležitá rovnovážná schopnost neboli znovunabytí rovnováhy po rotacích, dopadech, pádech atd. Schopnost rovnováhy je však také důležitá např. v zaujmutí neutrální pozice po vběhnutí nahrávače, v obraně, útoku, na bloku a při nahrávce z výskoku.

Akce typu mistrovství světa či olympijských her jsou indikátorem toho, jaký vývoj nabere volejbal v příštích letech. Mistrovství světa mužů v Itálii ukázalo, jakým způsobem se budou řešit herní situace, které jsou týmy často opomíjeny, totiž protiútok po vybraných míčích. Michael Warm, trenér rakouského národního týmu, shlédl zápas mezi Srbskem a Kubou, tedy mezi týmy, jejichž hra je natolik rozdílná, že bychom těžko hledali k těmto týmům paralelu. Na straně jedné naprosto precizní, kvalitní provedení herních činností spojených s týmovou sehraností. Na straně druhé atletická, fyzická dominance Kubánců. Srbsko zvítězilo nad Kubou 3:1 (-16,19,22,19). Spokojený fanoušek, který pozoroval utkání a kterému by bylo zabráněno dívat se na stav, by jistě řekl, že Kubánci jsou jasně lepším týmem.

Hra založená na Wash-systému byla objevena Billem Nevillem v roce 1985. „Hru ve hře“, jak ji nazývají Američané, často používali Doug Beal a Bill Neville v tréninku dvojnásobných olympijských vítězů z USA v letech 1984-1988. Forma této hry je velice jednoduchá: 2 týmy hrají proti sobě.  Hra začíná podáním nebo vhozením míče od trenéra jednomu družstvu, jedno jakému, a hraje se, dokud neleží míč na zemi. Jakmile je jedna výměna dohrána, trenér ihned hází další míč družstvu A nebo B. 

Tým lékařů VfB Friedrichshafen nasbíral mnoho zkušeností z tréninků a zápasů svého týmu z hlediska prevence a léčby zranění. Sice i u Bodamského jezera se vaří pouze z vody, ale nějaký ten tip z lékařského oddělení německého mistra ukazuje, proč se VfB Friedrichshafen drží tak dlouho na evropské špici. Tým trenérů a lékařů vynakládá obrovskou energii a čas již pro prevenci před různými typy zranění. Aby se minimalizovalo riziko zranění, měli by hráči sami posilovat svalové skupiny, které na první pohled nevypadají z volejbalového hlediska důležité, doporučuje lékař týmu Johan Kees: “Našli jsme obrovské deficity hráčů v síle zádových svalů“. Pokud nejsou dostatečně trénována, hrozí riziko výhřezu meziobratlové ploténky. „Už jsme to dvakrát zažili“, říká Kees. Trénink zádových svalů probíhá pod kontrolou trenérů a fyzioterapeutů. „Ani profesionální hráče u nás nenecháváme posilovat samotné. Asistent trenéra a fyzioterapeut neustále dohlíží na správné provedení jednotlivých cvičení“. Ale nejen silový a kondiční trénink jsou v prevenci zranění důležití. Předtím, než jsou hráči na hřiště, absolvují řadu zahřívacích a protahovacích cvičení. „Hráči nesmí nikdy jít na hřiště nerozcvičení“. Podle ročního období, času tréninku a podle toho, jak intenzivní budou tréninková cvičení, trvá rozcvičení hráčů mezi 10 až 30 minutami.

Před časem mi někdo položil otázku, co potřebuje útočící hráč k tomu, aby byl v útoku úspěšný. Moje odpověď zněla: Měl by mít v útoku k výběru dostatečné množství možností a tím se moci rozhodnout ke správnému řešení herní situace. Volejbalové akce se z větší části rozhodují na zemi a ne nad sítí, jak bychom si mohli myslet (je jedno, jestli se jedná o útok, blok nebo skákaný servis). Z tohoto důvodu se výběr z možností v útoku také rozhoduje na zemi. Rád bych se věnoval rozběhu na útočný úder po vysoké nahrávce. Poslední tři kroky smečařského rozběhu končí kroky „levá-pravá-levá“, to je všeobecně známé. Rozhodující význam pro úspěšný útok je kladen na první rozběhový krok. Jako často v životě je začátek pro další průběh rozhodující. Komu se nepodaří první krok, je zaměstnán korekcí rozběhu při dalších krocích. Plynulý rozběh je z důvodu nesprávného startu prakticky nemožný a hráč je tím ve vzduchu při volbě řešení útočného úderu limitován. První rozběhový krok levou nohou je velmi důležitý, protože přesně udává směr rozběhu k místu odrazu a pevně stanoví optimální timing rozběhu.