Známe ty výroky z tisíce rozhovorů: „Hvězdou je tým,“ nebo „Nejsme individualisté, jsme tým a tak také vystupujeme.“ Tyto výroky používají trenéři často proto, aby zabránili egoistickému chování svých svěřenců. Žádný trenér to nemá rád, raději touží po ideálním stavu, který se vyznačuje tím, že hráči podřizují svoje individuální zájmy a cíle týmovému cíli. Tento etablovaný názor týmové soudružnosti, která je potřebná k tomu, aby družstvo mohlo dosáhnout úspěchů, již v jeho absolutnosti neplatí.

Příčinou špatného týmového výkonu je často malá motivace jednotlivých hráčů. Vědomá ztráta motivace je charakteristická tím, že hráč dokáže popsat důvody, proč se nemůže soustředit na výkon, nebo proč nemá chuť jít naplno za cíly, které si tým vytyčil. Příčinou může být nespokojenost s tréninkem, málo herní příležitosti v mistrovských zápasech, nedostatečné uznání výkonů trenérem, strach ze zklamání, konflikty s trenérem nebo spoluhráči, změna priorit, nové zájmy atd.

Minivolejbal tři proti třem nabízí základ pro pozdější „opravdový“ šestkový volejbal. Důležité je, abychom maximálně využili možnosti her na menších hřištích a neredukovali náš trénink na hru, jejíž pravidla používáme v mistrovských zápasech. Úkolem a povinností trenéra je žonglovat s pravidly tréninkových her tak, aby byli hráči co nejvíce konfrontováni s jejich náročností. K tomu jsou hráči nuceni k takovému hernímu chování, které je potřebné k jejich perspektivnímu vzdělávání ve hře. Pokud si někdo dává v tréninku za cíl již od raného dětského věku připravit mladé hráče na zápasové utkání, jedná velice krátkozrace a bezohledně vůči svým svěřencům. Dobrý hráč přijme herní situaci za výzvu a podle toho se i k této situaci postaví. Během rozehry provádí pohyby s míčem nebo bez míče, které mu pomáhají rozehru vyhrát. To znamená, že se hráč vždy připravuje na pravděpodobný průběh rozehry a volí rozhodnutí, jejichž akce by měla co nejvíce podpořit tým v zisku rozehry. Tato rozhodnutí musí být co nejrychleji zrealizována, což vede k tomu, že hráč zůstává během celé rozehry neustále aktivní.

Už v minivolejbalové hře 2 proti 2 mohou být trénovány herní situace hráčů po vlastní obraně. Náš tým brání jedním hráčem na síti a jedním hráčem v poli soupeřův útok a po obraně se snaží útočit proti jednobloku soupeře. Hráč v poli se postaví do diagonálního směru a snaží se bránit míče letící přes blok. Tvrdý útočný úder mimo blok není v této kategorii běžnou záležitostí, proto se blokující hráč snaží blokovat přímý směr útočníka. Bránící hráč v poli se snaží reagovat na technické údery směřující do lajny nebo ostré diagonály. Udržet míč ve hře po útočném úderu soupeře je však pouze první část stanoveného úkolu. Dalším úkolem našeho týmu je po úspěšné obraně získat bod. To nemusí být jednoduchá úloha, zvláště když musí blokující hráč během krátké doby doběhnout do místa nahrávky a nahrát. Útočit pod velkým úhlem mezi nahrávkou a rozběhem na útočný úder také není snadnou záležitostí. Existuje několik variant, jak tuto svízelnou situaci vyřešit, které se podobají realitě ve hře a které hráče v tréninkovém procesu vzdělávají v úspěšném řešení herních situací. V tomto případě je to úspěšná obrana míčů, které jsou útočníkem vedeny mimo blok a vědomá snaha hráčů přihrát přesně do místa odbití.

Už v minivolejbalové hře 2 proti 2 mohou být trénovány herní situace hráčů po vlastní obraně. Náš tým brání jedním hráčem na síti a jedním hráčem v poli soupeřův útok a po obraně se snaží útočit proti jednobloku soupeře. Hráč v poli se postaví do diagonálního směru a snaží se bránit míče letící přes blok. Tvrdý útočný úder mimo blok není v této kategorii běžnou záležitostí, proto se blokující hráč snaží blokovat přímý směr útočníka. Bránící hráč v poli se snaží reagovat na technické údery směřující do lajny nebo ostré diagonály. Udržet míč ve hře po útočném úderu soupeře je však pouze první část stanoveného úkolu. Dalším úkolem našeho týmu je po úspěšné obraně získat bod. To nemusí být jednoduchá úloha, zvláště když musí blokující hráč během krátké doby doběhnout do místa nahrávky a nahrát. Útočit pod velkým úhlem mezi nahrávkou a rozběhem na útočný úder také není snadnou záležitostí. Existuje několik variant, jak tuto svízelnou situaci vyřešit, které se podobají opravdové hře a které hráče v tréninkovém procesu vzdělávají v úspěšném řešení herních situací. V tomto případě je to úspěšná obrana míčů, které jsou útočníkem vedeny mimo blok a vědomá snaha hráčů přihrát přesně do místa odbití.

Od stavu jednadvacet se ve volejbale rozhoduje, tak zní alespoň stará pravda. Poznatky ze sportovní psychologie ukazují, že principy matematiky a logiky pod tlakem neplatí. V takovém případě platí vlastní zákony. Každý z nás již zažil situace, kdy se stalo něco nejméně očekávaného. Zahozené pokutové kopy ve fotbale jsou zdárným příkladem toho, že jedinec nebo celý tým ztrácí pod tlakem schopnost předvést svůj standardní výkon. Selhání není zpravidla tak spektakulární, přichází dokonce často v normálních herních situacích. Někdy není psychické selhání ani poznáno. Důvody porážky jsou hledány ve špatné momentální formě hráčů, v selhání jednotlivých hráčů nebo rozhodčího. V tomto příspěvku jsou popsány psychologické procesy a aktuální poznatky ze sportovní psychologie, které mohou hráčům a trenérům pomoci situace pod tlakem zvládat.

Otázku, co udělat před tím, než začne zápas, si pokládá snad každý trenér. Nejde jenom o techniku, taktiku a kondici, ale také o teambuilding. Abychom dobře připravili družstvo pro nadcházející výzvy, navrhuji zaprvé objasnit hodnoty a postoje, zadruhé formulovat cíle, zatřetí umožnit týmu zažít úspěch, začtvrté definovat a rozdělit role a zapáté rozhovory a analýzami výsledků zjistit správnost cesty, po které jdeme. U hodnot a postojů jde o základ, na kterém je celá práce s týmem postavena. Následující otázky j sou jeho součástí:Co žene jednotlivé členy týmu vpřed?  Proč, a s jakou motivací přicházejí do tréninku?Jaké očekávání mají? Co chtějí dokázat? A nejdůležitější věc: Co jsou ochotní proto obětovat? Rozhodující přitom je, aby představy trenéra i hráčů šly stejným směrem. Také klub a jeho vedení by mělo být do těchto záležitostí včleněno. Dům, který leží na špatných základech, za nějakou dobu spadne. Mít různé hodnoty a postoje je legitimní. Ale kapitán motorového člunu bude na plachetnici stejně nešťastný jako kapitán plachetnice na motorovém člunu. Tady doporučuji mít jasno a být transparentní. To umožní všem zúčastněným podílet se na projektu ze stejného přesvědčení.

Po delší době znovu uvádím na tomto webu medicínský článek. O volejbale bylo již napsáno hodně a témata se stále opakují. To sice platí i o medicíně. Ovšem neškodí si některá znovu připomenout. Tedy dnes bych se zmínil o chrupavce. Chrupavka je tkáň, která  se vyskytuje hlavně v kloubech a tvoří jejich povrch. Je tvořena buňkami (chondrocyty) a mezibuněčnou hmotou. Proč je v kloubech právě chrupavka? Je to velice odolná a trvanlivá tkáň jak na zátěž, tak i na tah. Snáší vysoký kontaktní tlak, který představuje až čtyřnásobek tělesné váhy a je odolná i cyklickému zatížení (během jednoho roku až milion pohybů kloubu). Navíc její povrchní vrstva tvořená polysacharidy snižuje tření. To je na rozhraní chrupavka – chrupavka až pětkrát menší jak rozhraní led – led.

Vážení čtenáři našeho webu, úterní článek patří vždy Zdeňku Haníkovi. Po návratu z Egypta je bohužel tak zaneprázdněn, že jsme pro dnešní den museli udělat malou výměnu. Dnes přichází na řadu čtvrteční rubrika Očima trenérů. Přináším vám pohled italského mládežnického reprezentačního trenéra Gigiho Schiavona na tzv. Rally-Point Systém, volně přeloženo na bezztrátový volejbal, který byl revoluční také z hlediska změny důležitosti jednotlivých herních dovedností ve volejbale. O článek Zdeňka Haníka samozřejmě nepřijdete, stačí si na naše stránky kliknout ve čtvrtek. A teď již Rally-Point Systém.  

Trénink čínského reprezentačního týmu žen. Jedna hráčka přibíhá 20 sekund po začátku tréninku do haly. Trénuje s ostatními hráčkami a je při tréninku častým terčem kritiky rozzlobeného trenéra. Na konci tréninku má každá hráčka za úkol bránit celou polovinu hřiště. Trenér hází míče. Každá hráčka provádí cvičení cca. 40 sekund. Tým se dívá a povzbuzuje. Když přichází na řadu „hříšnice“, v hale nastane klid. Přichází poslední na řadu, tak jako přišla poslední na trénink. Musí bránit míče tak dlouho dokud vyčerpáním nepadne na zem. Někteří trenéři mezinárodní delegace opouští halu. Čína demonstruje svou filozofii. Co je trest? Nebo lépe řečeno, kdy úkol začíná být trestem a kdy trest začíná být trestným činem? Cílený úkol nebyl splněn a jako zpětné hlášení musí hráč provést určitý nepříjemný úkon. Trest. Časté jsou převaly, štiky, kliky, výskoky, cvičení z vojenského prostředí, facky, kopy, urážky až k ponižování, srážení výplat a výhružkám. Tedy pomalu a popořadě. Hráč přichází dobrovolně na trénink nebo zápas. Tato činnost má u hráče v tu danou dobu jednoznačnou prioritu. Teď něco provede špatně a je trestán. Zítra znovu a za rok opět znovu. Tady zřejmě něčemu nerozumím. Co žene člověka k tomu, aby vyměnil krásný večer se svou přítelkyní za terapeutický trénink plný trestů? Ještě něco navíc...

Od olympiády v Pekingu se na mezinárodní úrovni hraje s míčem, který dostál nejen designových změn, ale také jiných letových vlastností. Hodně se debatovalo o tom malém žlutomodrém nesmyslu, který před dvěma roky přivedla na trh firma Mikasa. Od té doby se trenéři i hráči nestačí divit, jak míč dokáže plachtit. Je to pouze subjektivní pocit nebo to lze dokázat i vědecky? Odpověď na tuto otázku se snažila skupina vědců zjistit v drážďanské čtvrti Klotsche v tamním větrném kanálu. Míč označován MVA 200 má podle výrobce zvýšený odpor vzduchu a dosahuje menší letovou rychlost. Mimo to umožňuje díky menšímu odrazovému působení a vyššímu času kontaktu lepší kontrolu nad míčem. Cíl je tím zřejmý: Větší šance pro bránící tým a tím také delší výměny. Míč se nyní skládá pouze z osmi panelů, které končí ve dvou proti sobě ležících pólech. Délka šití se tím zmenšila o 30 procent. Maximální odchylka od ideální kulaté formy představuje jedno nebo dvě procenta. Na vrchní vrstvě míče je vpracováno 32 000 malých prohlubní. Na základě vývoje hry a vlastností nového míče se výrazně změnil podíl variant a efektivita podání. Posun k plachtícímu a skákanému plachtícímu podání a tím i redukce chyb při podání se výrazně změnil.