Po delší době znovu uvádím na tomto webu medicínský článek. O volejbale bylo již napsáno hodně a témata se stále opakují. To sice platí i o medicíně. Ovšem neškodí si některá znovu připomenout. Tedy dnes bych se zmínil o chrupavce. Chrupavka je tkáň, která  se vyskytuje hlavně v kloubech a tvoří jejich povrch. Je tvořena buňkami (chondrocyty) a mezibuněčnou hmotou. Proč je v kloubech právě chrupavka? Je to velice odolná a trvanlivá tkáň jak na zátěž, tak i na tah. Snáší vysoký kontaktní tlak, který představuje až čtyřnásobek tělesné váhy a je odolná i cyklickému zatížení (během jednoho roku až milion pohybů kloubu). Navíc její povrchní vrstva tvořená polysacharidy snižuje tření. To je na rozhraní chrupavka – chrupavka až pětkrát menší jak rozhraní led – led.

 

Po delší době znovu uvádím na tomto webu medicínský článek. O volejbale bylo již napsáno hodně a témata se stále opakují. To sice platí i o medicíně. Ovšem neškodí si některá znovu připomenout. Tedy dnes bych se zmínil o chrupavce. Chrupavka je tkáň, která  se vyskytuje hlavně v kloubech a tvoří jejich povrch. Je tvořena buňkami (chondrocyty) a mezibuněčnou hmotou. Proč je v kloubech právě chrupavka? Je to velice odolná a trvanlivá tkáň jak na zátěž, tak i na tah. Snáší vysoký kontaktní tlak, který představuje až čtyřnásobek tělesné váhy a je odolná i cyklickému zatížení (během jednoho roku až milion pohybů kloubu). Navíc její povrchní vrstva tvořená polysacharidy snižuje tření. To je na rozhraní chrupavka – chrupavka až pětkrát menší jak rozhraní led – led. Kromě pevnosti je díky mezibuněčné hmotě i značně pružná, což zvyšuje její odolnost. V těle je to tedy celkem dobře zařízené. Největšímu zatížení čelí velice odolná tkáň. Nějakou nevýhodu chrupavka má také. Pomalý metabolismus. V chrupavce nejsou ani cévy a ani nervy. Výživa se děje difusí ze synoviální tekutiny. Ta je produktem výstelky kloubu a způsobuje, že kloub je stále vlhký. Dalším zdroj výživy přichází z cév jdoucích do kosti pod chrupavkou. Tudíž látková výměna (metabolismus) se děje velice pomalu. Z toho plyne, že i reparační děje jsou velice pomalé a každé poškození chrupavky se napravuje velice pomalu. Chrupavka se skládá z několika vrstev. Jsou celkem čtyři a čím více je vrstev poškozeno, tím závažnější postižení může být. Nejhorším následkem poškození chrupavky je nemoc, která se nazývá artróza. Je to vlastně nejzávažnější a nejrozšířenější onemocnění pohybového aparátu a její léčení je velice složité. Příčinou je poškození chrupavky, léčbou by měla být její obnova. A právě ta je největším problémem. Chrupavka přirozeně, tak jako celý organismus, stárnou. Její poškození s přibývajícím věkem je častější a míra násilí na ji je menší. Mnohdy se ani o nějakém úrazu nedá mluvit, chrupavka se poškozuje jen vlivem zátěže. U nosných kloubů (kyčle, kolena, hlezna) častěji než u ostatních. Poškození chrupavky bez zjevné příčiny se nazývá primární artrózou. Pokud je příčina známá (nejčastěji úraz), potom je to artróza sekundární. Poškození může být plošné. Celá chrupavka se pozvolna ztenčuje. Nebo může být poškození lokální: chrupavka může prasknout v celé své síle, může se ohraničený kus obrousit (např. od utrženého menisku v kolenu), může se i kus chrupavky odloučit poškozením kosti, na kterou je chrupavka „nalepena“. Tím je chrupavka zbavena výživy a nevyživovaný úsek odumře. Léčení je, jak jsem již uvedl, problematické. Jako každé, tak i léčení chrupavek se dělí na konzervativní a operační. Principy léčení by měl znát každý sportovec, zvláště, když ho pohybový aparát „živí“. Základem konzervativního léčení je podpořit výživu vlastní chrupavky. Látky se nazývají chondroprotektiva. Jsou různého složení a jsou součástí mezibuněčné hmoty. Jsou to hlavně kyselina hyaluronová (např. příravek Hyalgan, Synvisc), dále glukosamin sulfát (Dona) a chondroitin sulfát (Condrosulf). Léčení je dlouhodobé a efekt nepřijde  dříve jak za 1-2 měsíce. Navíc rozhodně není stoprocentní, neboť mnohdy se proces artrózy nezastaví i přes intenzivní léčbu. Léků na trhu je hodně, jsou i kombinací výše zmíněných přípravků a těžké je se v tom vyznat i pro odborníka. Proto doporučuji se řídit tím, kdo vyrábí zmíněný lék, jestli je to farmaceutická firma a jaké mají výsledky s léčbou (farmaceutické firmy  musí zveřejňovat seriózní výsledky). U operační léčby je to složitější. Metod je hodně a zkušenosti různé. Proto je třeba se před případným zákrokem na vše vyptat včetně i zkušeností lékaře s předkládaným způsobem léčení. Samozřejmě, že informovanost je i díky internetu mnohem větší, než bývala. Není ovšem nad osobní rozhovor a vyptání se. Stále ještě však bohužel platí praxe, že když si jdu koupit např. auto, vím o něm všechny dostupné informace. Když však jdu na operaci se svým tělem, nechávám to na lékaři. To je však chyba. Špatné auto vyměním, špatně léčené koleno ne. A o všem rozhoduji na základě informací především já sám.

 

Velké Meziříčí, 9.2.2011   Petr Juda