Trénink čínského reprezentačního týmu žen. Jedna hráčka přibíhá 20 sekund po začátku tréninku do haly. Trénuje s ostatními hráčkami a je při tréninku častým terčem kritiky rozzlobeného trenéra. Na konci tréninku má každá hráčka za úkol bránit celou polovinu hřiště. Trenér hází míče. Každá hráčka provádí cvičení cca. 40 sekund. Tým se dívá a povzbuzuje. Když přichází na řadu „hříšnice“, v hale nastane klid. Přichází poslední na řadu, tak jako přišla poslední na trénink. Musí bránit míče tak dlouho dokud vyčerpáním nepadne na zem. Někteří trenéři mezinárodní delegace opouští halu. Čína demonstruje svou filozofii. Co je trest? Nebo lépe řečeno, kdy úkol začíná být trestem a kdy trest začíná být trestným činem? Cílený úkol nebyl splněn a jako zpětné hlášení musí hráč provést určitý nepříjemný úkon. Trest. Časté jsou převaly, štiky, kliky, výskoky, cvičení z vojenského prostředí, facky, kopy, urážky až k ponižování, srážení výplat a výhružkám. Tedy pomalu a popořadě. Hráč přichází dobrovolně na trénink nebo zápas. Tato činnost má u hráče v tu danou dobu jednoznačnou prioritu. Teď něco provede špatně a je trestán. Zítra znovu a za rok opět znovu. Tady zřejmě něčemu nerozumím. Co žene člověka k tomu, aby vyměnil krásný večer se svou přítelkyní za terapeutický trénink plný trestů? Ještě něco navíc...

Trénink čínského reprezentačního týmu žen. Jedna hráčka přibíhá 20 sekund po začátku tréninku do haly. Trénuje s ostatními hráčkami a je při tréninku častým terčem kritiky rozzlobeného trenéra. Na konci tréninku má každá hráčka za úkol bránit celou polovinu hřiště. Trenér hází míče. Každá hráčka provádí cvičení cca. 40 sekund. Tým se dívá a povzbuzuje. Když přichází na řadu „hříšnice“, v hale nastane klid. Přichází poslední na řadu, tak jako přišla poslední na trénink. Musí bránit míče tak dlouho dokud vyčerpáním nepadne na zem. Někteří trenéři mezinárodní delegace opouští halu. Čína demonstruje svou filozofii. Co je trest? Nebo lépe řečeno, kdy úkol začíná být trestem a kdy trest začíná být trestným činem? Cílený úkol nebyl splněn a jako zpětné hlášení musí hráč provést určitý nepříjemný úkon. Trest. Časté jsou převaly, štiky, kliky, výskoky, cvičení z vojenského prostředí, facky, kopy, urážky až k ponižování, srážení výplat a výhružkám. Tedy pomalu a popořadě. Hráč přichází dobrovolně na trénink nebo zápas. Tato činnost má u hráče v tu danou dobu jednoznačnou prioritu. Teď něco provede špatně a je trestán. Zítra znovu a za rok opět znovu. Tady zřejmě něčemu nerozumím. Co žene člověka k tomu, aby vyměnil krásný večer se svou přítelkyní za terapeutický trénink plný trestů? Ještě něco navíc. Někteří sportovci dokonce tresty pro sebe a pro své spoluhráče vyžadují. Tresty vnímají jako nezbytnost a samozřejmost. Pokud bychom takto jednali při závodech zvířat, ihned by ochránci zvířat protestovali. My volejbalisté však ne. Vyžadujeme tresty.

To je příšerné. Pokud něco dělám, tak pořádně. A ne ze strachu před trestem, ale z mého přesvědčení. Možné je to také náznak bezmocnosti. „Zdravá facka“ je v hlavách některých trenérů stále „in“. Mnozí trenéři jsou pro tvrdé důsledky. Co se stane, když pět kliků již nestačí? Budeme prostě tresty zvyšovat na základě individuálních schopností jednotlivých hráčů? V jednom tréninku museli mladí hráči za každý zkažený útok provést pád vpřed. Skupina hráčů dělala po 30 útocích 25 štik. Proč trest nezapůsobil? Byl příliš měkký? Myslím si, že náročnost splnění úkolu a zřejmá vážnost situace byla dostatečná. Přerušení kvůli nesmyslnosti. Co má štika společného s útokem? Pokud se volí tato metoda potrestání, měly by mít tresty souvislost s nesplněným úkolem. Přemýšleli jste nad tím, co probíhá v hlavách hráčů, kteří musí provést složité cvičení a v případě neúspěchu očekávají trest? Nejdříve mají stres. Pokouší se pravděpodobně vyhnout trestu. Splněním úkolu nebo odmítnutím trestu. Dokáže-li hráč úkol splnit, je úkol často proveden bázlivě. Trest zde působí jako chyba, která vede tým v zápase do jednoznačné nevýhody.

Problémem je, že samotná chyba není často dostatečně signifikantní, aby ji hráči dokázali prožít a v další situaci se ji vyhnout. Výhodou fyzického oproti psychickému trestu je však jeho uvědomělost. To, co člověk cítí, si zapamatuje zřejmě lépe. Ale trestat chybu na podání pěti přeskoky přes překážku se mi zdá irelevantní. Z mého hlediska se dají fyzické tresty lépe dávkovat než psychické tresty. Psychický tlak působí často až za několik dní. Někdy nepůsobí psychický tlak nijak.

Tresty působí. Správně dávkované mohou vést ke zvýšení výkonu. „Když…., potom….. To je princip, který má ve světě sportu svoji platnost. Tresty nesmějí vést k výhružkám. Vytvořit katalog s důsledky sankcí při chybném chování je metoda, která může vést k úspěchu.

Thomas Artner, z němčiny přeložil Radek Krpač