Už v minivolejbalové hře 2 proti 2 mohou být trénovány herní situace hráčů po vlastní obraně. Náš tým brání jedním hráčem na síti a jedním hráčem v poli soupeřův útok a po obraně se snaží útočit proti jednobloku soupeře. Hráč v poli se postaví do diagonálního směru a snaží se bránit míče letící přes blok. Tvrdý útočný úder mimo blok není v této kategorii běžnou záležitostí, proto se blokující hráč snaží blokovat přímý směr útočníka. Bránící hráč v poli se snaží reagovat na technické údery směřující do lajny nebo ostré diagonály. Udržet míč ve hře po útočném úderu soupeře je však pouze první část stanoveného úkolu. Dalším úkolem našeho týmu je po úspěšné obraně získat bod. To nemusí být jednoduchá úloha, zvláště když musí blokující hráč během krátké doby doběhnout do místa nahrávky a nahrát. Útočit pod velkým úhlem mezi nahrávkou a rozběhem na útočný úder také není snadnou záležitostí. Existuje několik variant, jak tuto svízelnou situaci vyřešit, které se podobají opravdové hře a které hráče v tréninkovém procesu vzdělávají v úspěšném řešení herních situací. V tomto případě je to úspěšná obrana míčů, které jsou útočníkem vedeny mimo blok a vědomá snaha hráčů přihrát přesně do místa odbití.

Už v minivolejbalové hře 2 proti 2 mohou být trénovány herní situace hráčů po vlastní obraně. Náš tým brání jedním hráčem na síti a jedním hráčem v poli soupeřův útok a po obraně se snaží útočit proti jednobloku soupeře. Hráč v poli se postaví do diagonálního směru a snaží se bránit míče letící přes blok. Tvrdý útočný úder mimo blok není v této kategorii běžnou záležitostí, proto se blokující hráč snaží blokovat přímý směr útočníka. Bránící hráč v poli se snaží reagovat na technické údery směřující do lajny nebo ostré diagonály. Udržet míč ve hře po útočném úderu soupeře je však pouze první část stanoveného úkolu. Dalším úkolem našeho týmu je po úspěšné obraně získat bod. To nemusí být jednoduchá úloha, zvláště když musí blokující hráč během krátké doby doběhnout do místa nahrávky a nahrát. Útočit pod velkým úhlem mezi nahrávkou a rozběhem na útočný úder také není snadnou záležitostí. Existuje několik variant, jak tuto svízelnou situaci vyřešit, které se podobají realitě ve hře a které hráče v tréninkovém procesu vzdělávají v úspěšném řešení herních situací. V tomto případě je to úspěšná obrana míčů, které jsou útočníkem vedeny mimo blok a vědomá snaha hráčů přihrát přesně do místa odbití. Cílem této hry je umožnit bránícímu hráči výhodnou cestu k protiútoku. Tu si bránící hráč vytvoří především vysokou přihrávkou, aby získal čas. Mimo jiné je také správné přihrát míč do druhé poloviny vlastního hřiště, aby nahrávka mohla být provedena pod co možná nejvýhodnějším úhlem pro následný útočný úder. Je samozřejmě důležité, aby se blokující hráč po bloku co nejrychleji otočil a reagoval rychle na přihrávku spoluhráče. V ideálním případě by se měl blokující hráč přemístit do té poloviny hřiště, kde nebyl míč vybírán. Myšlenka řešení této situace vypadá komplikovaně, ale není. Důležité je, aby bránící hráč v poli útočil na té polovině hřiště, kde vybírá míč. Abyste dětem mohli vysvětlit taktické instrukce, vyplatí se využít tabule, grafický náčrtek situace je pro většinu dětí srozumitelnější než verbální objasnění. Uvedeme zde posloupnost cvičení, které povedou ke zvládnutí taktických variant ve hře.   

     1.    Krok v praxi – vybírání míče do správného místa
Trenér stojí na druhé straně sítě a hází míč přes blokujícího hráče na hráče bránícího v poli. Ten musí míč přihrát tak, aby ho blokující hráč mohl po bloku chytit v místě nahrávky. Do místa nahrávky umístíme gymnastický kruh. Gymnastický kruh by měl být umístěn tam, kde blokujícímu hráči umožní vysokou nahrávku na bránícího hráče, tzn. dále od sítě. Bránící hráč se snaží přihrát na druhou polovinu vlastního hřiště, kam blokující hráč dobíhá a chytá míč v kruhu.

     2.     Krok v praxi – precizní nahrávka
Zvládnutí perfektní nahrávky je další náročný úkol. Trenér stojí v zóně I, blokující hráč stojí v zóně IV připraven k blokování, v zóně II stojí hráč na bedně. Trenér dá bouchnutím do míče signál k výskoku blokujícího hráče na blok a poté hází míč směrem k blokujícímu hráči, ten se otáčí a nahrává do zóny II na hráče na bedně. Pokud hráč na bedně může nahrávku blokaře chytit, dostává blokující hráč bod. To samé provádí blokující hráč v zóně II.

     3.    Krok v praxi – sehrát předem domluvené taktické varianty
Dva hráči v týmu, jeden je připraven blokovat v zóně II, druhý je postaven v diagonálním směru za blokařem. Trenér stojí na druhé polovině hřiště v zóně IV. Trenér si sám nadhodí míč a útočí podle úrovně bránících hráčů diagonálním směrem do zóny V, hráč v poli míč vybírá na druhou polovinu vlastního hřiště, blokující hráč se otáčí, nahrává do zóny IV a přihrávající hráč útočí na druhou stranu hřiště. Ve skupině vyspělých hráčů trenér volí variantu úderu nejen do diagonály, ale také po lajně. Přihrávající hráč opět přihrává na druhou polovinu vlastního hřiště a útočí na té straně, kde přihrával.  

     4.    Krok v praxi - Komplexní trénink
Hra 2 proti 2. Hra je zahájena podáním, na druhé straně je připravena dvoučlenná formace k přihrávce. Jeden hráč přihrává a stává se pro celou výměnu přihrávajícím a útočícím, a zároveň bránícím hráčem v poli. Hraje se do sedmi bodů. Trenér sleduje plnění taktických variant řešení herních situací. Cílem hry je přechod z obrany do útoku. Pokud není cíl plněn na základě přílišné chybovosti hráčů v jiných činnostech, měla by být hra omezena natolik, aby splňovala svůj cíl. Pokud hráči příliš kazí v útočné fázi, omezíme pravidla hry tím, že hráči mohou přehrát míč přes síť pouze útočným úderem ze země nebo odbitím vrchem. Pokud hráči nahrávají příliš ke středu sítě a smečaři nemusí řešit vzdálenost nahrávky, můžeme umístit uprostřed hřiště dvě anténky ve vzdálenosti 3 metrů. Útoky poté nemohou být vedeny polem mezi anténkami.   

Shrnutí:

Tato taktická myšlenka má dát hráčům možnost útočit po vlastní obraně na síti nebo v poli. Tato varianta umožní hráči v polovině hřiště, ve které přihrával, také útočit. Tím nemusí po přihrávce přebíhat přes celé hřiště, aby úspěšně útočil. To se mu však může podařit pouze v případě vysoké a správně umístěné přihrávky, která umožní spoluhráči přihrávajícímu hráči perfektně nahrát. Na druhé straně se blokaři učí co nejrychleji po bloku zareagovat a nahrát přihrávajícímu hráči. Přihrávající formace ve dvou hráčích vyžaduje komunikaci a správné taktické herní chování. V případě, že dodržíme správnou posloupnost cvičení, mají mladí hráči možnost se těmto taktickým variantám lehce naučit.

Z němčiny přeložil Radek Krpač, Das Volleyballmagazin 2/2011